Herec, který vyrostl před mikrofonem
Václav Postránecký, který počátkem května navždy odešel, patřil k hercům, o nichž lze bez přeháněk říct, že jejich první herecké krůčky vedly před rozhlasový mikrofon.
Přestože se už jako pětiletý mihl ve filmu, získával další zkušenosti v Dismanově rozhlasovém dětském souboru, kam ho přivedl bratr. První rozhlasovou roli Smolíčka Pacholíčka se musel celou naučit nazpaměť, protože ještě neuměl číst. Jak později vzpomínal, paradoxně řádným členem Dismanova souboru nebyl, protože nikdy neabsolvoval talentové zkoušky, a přijat byl symbolicky až v pozdním věku.
Nadaného chlapce zaměstnávali filmaři a v roce 1956 se objevil v drobné roli na jevišti Tylova divadla, o rok později už byl v souboru Divadla československé armády. Vyučil se zámečníkem, zkoušky na DAMU - kam, jak přiznával, přišel lehkovážně nepřipraven - neudělal. Na radu člena komise, herce Oty Sklenčky, ať to zkusí za rok znovu, nedal a vydal se do Liberce, kde hrál jako elév a současně působil jako technikář. Na jevišti se prosadil svým přirozeným talentem a škola ho už nelákala, po několika letech angažmá na oblasti přešel do Prahy, nejprve do Městských divadel a poté do Národního divadla.
Pro jeho všestranné herectví a podmanivý hlas s ním v pražském rozhlase začali spolupracovat nejlepší rozhlasoví režiséři, hrál ve velkých činohrách i pohádkách. Dramaturgové rozhlasové Radiotéky operativně připravili výběr těch nejzajímavějších snímků z archivu Českého rozhlasu, v nichž Postránecký účinkoval.
V roce 1972 vsadil na hercův komediální talent Jiří Horčička a obsadil ho do role šejdíře Chlestakova v Gogolově nesmrtelné komedii Revizor. Postránecký vzpomínal, že mu tím připravil horké chvilky, protože záměrně obsadil do dalších rolí i herce, kteří Chlestakova kdysi hráli. Z této zkoušky však vyšel výborně a svému Chlestakovovi dal nejen živý temperament, ale i sympatickou lidskost malého člověka, jenž dokáže proplouvat ve společnosti tupců, kteří mají moc. To bylo v roce 1972 posluchači frustrovanému počínající normalizací dosti blízké.
Postráneckému však nebyly cizí ani vážné polohy. S citem pro složitý vnitřní svět postav se ujal rolí v dramatizovaných četbách a pod vedením režiséra Josefa Melče si zahrál vynálezce Prokopa v Čapkově Krakatitu a Raskolnikova v Dostojevského Zločinu a trestu. V nečekané poloze herce představuje dramatizace fantaskního pohádkového příběhu Gottfrieda Kellera Kocourek Zrcátko. V příběhu o mazaném kocourovi, který v nouzi uzavře nevýhodnou smlouvu s cynickým obchodníkem, ale nakonec ho dokáže obelstít, ztvárnil Postránecký titulní roli. A přestože hlasově charakterizuje kocoura stylizací do falzetu, nevyzní to jako karikatura či infantilita.
Vrcholný výkon před rozhlasovým mikrofonem podal Postránecký v roce 1991 v hereckém duetu s Karlem Pospíšilem v rozhlasové hře podle knihy Květy Legátové Pro každého nebe. V roli Malce, který krátce po smrti obhajuje před andělem svůj život deformovaný osobními přešlapy i kolaborací s komunisty, skvěle vykreslil věčný typ bezzásadového prospěcháře.
