Co z nás dělá kybernemocné
Ničí nám digitalizovaný život zdraví? Německý psxchiatr Manfred Spitzer je o destruktivním vlivu digitalizace na život člověka přesvědčen. Když digitálním médiím přenecháme kontrolu nad všemi oblastmi našeho života, když dlouhé hodiny hrajeme online hry a ztrácíme se na sociálních sítích, stávají se z ná kybernemocní lidé. Mezi následky tohoto stabu patří stres, ztráta empatie, deprese i poruchy spánku a soustředění.
Děti mají poškozenou motoriku a schopnost vnímání. O tom všem Spitzer píše ve své knize Kybernemoc!. Desetidílnou četbu z ní od 9. června odvysílá Český rozhlas Plus v pořadu Radiokniha.
Neustále zrychlující rozvoj digitálních technologií se v druhém desetiletí 21. století stal doslova celosvětovou digitální revolucí. Digitální technologie a zejména obrazovková média jsou našimi všednodenními průvodci a pohlcují čím dál více našeho času. Ale jaký mají ve skutečnosti vliv na člověka?
Digitální demence
Německý psychiatr Manfred Spitzer (1958), zabývající se dlouhodobě neurovědou a výzkumem učení, na základě mnoha specializovaných studií odpovídá: „Rozvoj digitálních technologií předbíhá evoluční možnosti člověka.“ Důsledkem je vznik nových civilizačních chorob, které začínají ohrožovat nejen jednotlivce, ale doslova další vývoj lidstva. Proto svou poslední knihu věnovanou tomuto tématu nazval Kybernemoc! (2015).
Už v roce 2012 zaujal Spitzer německou a anglosaskou veřejnost knihou Digitální demence, z níž se stal bestseller. Kybernemoc! na Digitální demenci navazuje a rozšiřuje ji o nové poznatky, způsobené mimo jiné dramatickým rozšířením smartphonů, jimž se (zejména) mladá generace věnovala v roce 2015 až 7,5 hodiny denně. Vznikají kyberzávislosti, ztráta soukromí, přichází kyberstres a kyberfobie a digitální nespavost. Tablety pro batolata mohou ohrozit vývoj dětského mozku, destruují poznávací schopnosti, digitální mládí je nepozorné, nevzdělané a nepohyblivé, zcela v rozporu s předpokládanými vzdělávacími možnostmi moderních digitálních médií. Kyberzávislost vede zákonitě i ke vzniku digitálních depresí a paradoxně i k osamělosti. Digitalizaci logicky neunikla ani tak intimní sféra lidského života, jako je sex.
Spitzerova Kybernemoc! není žádným staromilským nářkem nad vývojem světa, ale argumentačně pečlivě podloženým výkladem, proč je globální digitalizace lidstva přinejmenším dvousečná. Autorovi to vyneslo prudkou kritiku hardwarových i softwarových firem i mnoha státních institucí, protože digitalizace se stala důležitým politickým a velezajímavým finančním tématem. Ale Kybernemoc! je především přehledem chyb, omylů a iluzí, kterých se při zavádění digitálních médií do našeho života dopouštíme. Neurofyziologické argumenty se v knize střídají s tvrdými statistickými daty nejnovějších výzkumů; mechanismy poruch lidského vědomí a (ne)schopnosti učit se vlivem digitálních médií jsou srozumitelně a důkladně vysvětleny.
Jed dělá dávka
Autorovy závěry jsou jednoduché: „Jed dělá dávka.“ I u digitálních médií platí stejné mechanismy závislosti jako u narkomanie či stravy. Pomocníci života moderního člověka, podporovaní reklamou výrobců, mají schopnost člověka opanovat, neinformovaného o to snadněji. Největší nebezpečí hrozí mladé generaci a dětem, které nemají ještě dostatek zkušeností a zralosti, aby rizika odhalily. Proto je Kybernemoc! potřebnou informací všem, kdo se chystají vkládat digitální přístroje do rukou mládeže, batolaty počínaje, i těm, kdo už v dospělosti zápasí se sklony ke kyberzávislosti.
Desetidílnou četbu z knihy Manfreda Spitzera Kybernemoc! z překladu Ivy Kratochvílové připravil v dramaturgii Aleny Blažejovské autor článku a na Českém rozhlase Plus ji uslyšíte v podání Evy Novotné a Martina Slámy, s nimiž četbu nastudoval režisér Lukáš Kopecký.
