Důvěrné vyprávění o Americe. Na Plusu se bude číst z knihy Martina Řezníčka Rozpojené státy

20. prosinec 2020

V lednu bude na Plusu číst ze své knihy Rozpojené státy Martin Řezníček, který strávil ve Spojených státech amerických pět let jako zpravodaj České televize. V režii Aleše vrzáka se v patnácti pokračováních první Radioknihy roku 2021 můžeme těšit na postřehy novináře, který USA poznal z mnoha stran.

S čím se musí zahraniční zpravodaj po příjezdu do Spojených států vyrovnat? Na co není připraven – v pozitivním i negativním smyslu?

Do USA jsem jezdil už dávno předtím, než jsem se stal zpravodajem, ale nikdy si člověk plně nezvykne na to, že pokrývá celý kontinent, stamiliony lidí s různými kulturami, náboženstvím, světonázorem. Odměnou jsou někdy až neskutečně barvité příběhy lidí, které jsme se snažili co nejvěrněji vyprávět divákům ČT. A pak je rozvést i v knize. Vznikající audio verze je jen výběrem některých z nich.

Zpravodaj Martin Řezníček

Jak se vám spolupracovalo s režisérem Alešem Vrzákem?

Úžasně, moc si ho vážím. Ve svém oboru patří k mezinárodní špičce. Jde ale o formát, s nímž nemám zkušenost. Jsem ze zpravodajství zvyklý mluvit rychle a od Aleše stále slyším: „Zpomal, musí to znít jako důvěrné vyprávění.“ Obdivuju jeho trpělivost, já bych ji se sebou neměl.

V USA jste na postu zahraničního zpravodaje strávil pět let. Změnil se nějak během té doby váš vztah k této zemi?

Změnil se v tom smyslu, že jsem měl příležitost pokusit se ji lépe pochopit. A nakonec mám pocit, že i přes studia na univerzitě, desítky cest do USA a pětiletý pobyt o ní vím spíše méně a méně. Lépe řečeno – více a více si uvědomuji, jak je ta země rozmanitá, vnitřně rozervaná, a přesto držící pohromadě pod jednou vlajkou a hymnou. Oceňuji americkou velkorysost, schopnost věci posouvat dopředu, nestěžovat si, makat, pochybovat jen tak, aby vás to nebrzdilo. Mám obecně Američany rád a zároveň je dokážu vnímat kriticky.

Název knihy je mrazivě symbolický – od „spojených“ států k „rozpojeným“. V čem spatřujete příčiny tohoto rozpojení?

USA byly rozdělenou zemí od samého vzniku, jednotlivé kolonie se přely o budoucí uspořádání dokonce ještě dřív. Jsou to otázky míry osobní svobody a vlivu vlády, vztahu k přistěhovalectví, rasám, původním obyvatelům, zbraním, daním, hospodářství. Spory je posouvaly dál. V poslední době a po nebývale vyhrocených volbách posledních tří dekád spolu různé skupiny přestávají mluvit, nechtějí si naslouchat, chtějí se v rámci svých bublin utvrzovat ve správnosti svého názoru. A to je na tom to mrazivé. Přitom úroveň americké veřejné debaty jsem vždy obdivoval. Američani se nedělí už jen na demokraty a republikány, ale čím dál víc dle toho, jestli věří ve vládu práva, nebo ne.

Zpravodaj Martin Řezníček

Jak se vám dařilo dostát požadavku nestrannosti novináře například v přímých vstupech z USA, kdy již bylo jasné, že se Joe Biden stal zvoleným americkým prezidentem, a Donald Trump odmítal jeho vítězství uznat?

Názory zpravodaj do své práce tahat nesmí. Diváci si musejí názor udělat sami. Ale přirozeně je to obtížné zvlášť v situaci, kdy kolem vás v živém vstupu tančí tisíce Bidenových stoupenců jako ve Washingtonu po oznámení odhadů zpravodajských stanic. Proto jsem připomínal, že i přes Bidenův úspěch je tu taky druhá polovina Ameriky, která má úplně jiný názor – i když v tu chvíli není tolik vidět a slyšet.

Vybavujete si situace, na které nikdy nezapomenete?

Bylo jich moc. Emocionální situace nebo jen pocit, že byl člověk fyzicky u historických okamžiků. Všechny prezidentské volby od roku 2004. Manželé, kteří byli v době atentátu na JFK nejblíže prezidentovi a s nimiž jsme mluvili během výročí jeho smrti. Hromadné střelby. Hurikány, tornáda. Natáčení v Silicon Valley, v poušti na hranicích s Mexikem, soud s pachatelem teroristického útoku v Bostonu. To všechno má rovinu toho, co divák vidí v televizi, a rovinu prožívání novinářem.

Během svého působení v USA jste se setkal s řadou zajímavých lidí. Kdo na vás výrazně zapůsobil?

Určitě například Henry Kissinger, tvůrce americké zahraniční politiky v sedmdesátých letech a zároveň člověk, kterému Američané stále naslouchají. Měl rád Miloše Formana a Václava Havla, a proto s rozhovorem vůbec souhlasil. Strávit s ním tu krátkou chvíli na Manhattanu v jeho kanceláři, včetně pár minut mezi čtyřma očima, by byl zážitek, i kdyby mlčel.

autor: Alena Sojková
Spustit audio

Související