Cesta do hlubin sychravého města
Nad upoutávkou na nový román Miloše Urbana KAR - příběh lásky, pomsty a nenávisti s příchutí tryskající krve - nelze nevzpomenout na text písně Pijánovka od skupiny Tři sestry. „Láďa nosí ve svym srdci příběh černej, jako krtci, plnej zrady, krve, pěstí, závisti a nenávisti, jeho pfiíběh je tak krutej, že je ze všech nejkrutější...“
Stejně jako v písni se v knize pracuje s nadsázkou a motivem hrdiny, který je sice drsňák, ale v hrudi mu tluče srdce romantického dobrodruha. Ovšem protagonista není králem silnic, ale autor hrůzných kriminálek. Julián Uřídil se vrací do Karlových Varů, aby pomohl vyřešit brutální vraždy a následné sebevraždy útočníků. Ryze žánrový příběh se ale záhy mění, z pochmurného noiru s protagonistou typu Phila Marlowa se stává cesta k citovým kořenům v duchu Johanna Wolfganga Goetha, který v lázních trávil své stáří. Julián se většinu času toulá sychravým městem a jeho lesnatým okolím, střetává se se záhadnými ženami, neurotickými mladíky a nepřekvapivě se tento maloměstský temný případ prolne s jeho vlastním osudem.
Vyšetřování stagnuje a Julián se noří do krajiny paměti i skutečného místa. Vzpomíná na dětství, první lásky a zklamání a je zřejmé, že jeho despekt k rodné hroudě zakrývá vztah plný ambivalence - lásky i nenávisti. Potíž ovšem tkví v tom, že podobně nejednoznačný se jeví i Julián. Sice kdysi označil svou dnes již expřítelkyni za „jednou měsíčně krvácející počítač“, ale zároveň ho tato dáma tituluje jako „neurotickýho romantika“.
Rozklíčování samotného zločinu žánrově připomíná až špionážní thriller, zájmy mocných se ale znovu proplétají s motivy zhrzené lásky takřka mytických kvalit. Jako by se autor nedokázal rozhodnout, zda setrvat v béčkovém žánru, nebo se dotknout něčeho hlubšího. Tato rozpolcenost obtížně cílí na ideálního čtenáře - pokud si tento libuje v okázalých zvrácenostech a klasickém odhalování pachatele, bude nejspíš zaskočen reflexivností KARu, zálibě v emočním sebezpytu hlavního hrdiny a poněkud krkolomné motivaci vražd. Román působí nejsilněji, když nešokuje, v pasážích, v nichž hlavní roli přebírá samotné město a líčení jeho rozkvětu i úpadku. Rozporuplná povaha prostoru je vystihnuta v trefných detailech, impresích, pomocí osobních i historických událostí. KAR funguje výtečně jako osobitý druh soukromého cestopisu, tolik typického pro období sentimentalismu, jen nebýt těch sice důmyslných a expresivně popsaných, ale poněkud samoúčelných vražd.
