Hugo Chávezovi nepomohly ani miliony z ropy

Hugo Chávez svoji nedlouhou kariéru založil na nesmírném přírodním bohatství své země. Přesto se v současnosti Venezuela nachází na okraji katastrofy.

Jedna z kontroverzních postav světové politiky přelomu 20.  a 21. století, levicový populista s diktátorskými sklony - tak je hodnocen bývalý venezuelský prezident  Hugo Chávez. Politik, který svoji nedlouhou kariéru založil na nesmírném přírodním bohatství své země: Venezuela je v první desítce největších vývozců ropy na světě a má druhé největší zásoby ropy na světě, které by při současném tempu těžby mohly vydržet více než tři sta let.

Zisky z ropy tvorí kolem devadesáti procent příjmů státního rozpočtu. Presto se v současnosti Venezuela nachází na pokraji katastrofy. Za léty Chávezova vládnutí se 25. července ohlédnou Portréty na stanici Plus. Hugo Chávez (1954-2013) nevzešel z bohatých poměrů, už v sedmnácti letech proto nastoupil k armádě, která slibovala solidní zajištění do budoucna. Až po letech přiznal, že v době, kdy byl profesionálním výsadkářem, jej zaujaly spisy Karla Marxe, které pilně pročítal. Později k tomu přidal studia sociologie a politologie.

Socialismus pro 21. století

Na počátku osmdesátých let minulého století tak máme hotového mladého muže, nespokojeného se situací, kdy v jinak stabilních demokratických poměrech Venezuely plynou příjmy z prodeje a zpracování ropy do kapes omezenému okruhu místních podnikatelů a zejména zahraničním těžařským firmám, především americkým. Chávez v roce 1983 zakládá své první politické hnutí a v roce 1992 se neúspěšně pokouší o vojenský převrat. Z vězení je propuštěn po dvou letech, mezitím ale stihne za mřížemi napsat svůj politický program, se kterým v roce 1998 vyhrává prezidentské volby. S hesly proti korupci a chudobě oslovil především nižší společenské vrstvy, o které se opíral po celá léta svého vládnutí.

Diktátorské sklony potvrdil Chávez nedlouho po nástupu do úřadu, kdy si nechal výrazně rozšířit své pravomoci. V následujících letech byl ve Venezuele zrušen Senát, země se přejmenovala, stát upevnil a později v podstatě převzal kontrolu nad těžbou a zpracováním ropy. V roce 2002 byl sice Chávez nezdařeným vojenským pučem sesazen, ale po dvou dnech se do úřadu vrátil.

Hugo Chávez označoval svůj program jako „socialismus pro 21. století“. Voliče si kupoval štědrými sociálními programy, bezplatným školstvím a lékařskou péčí. Tu mělo na starosti třináct tisíc z Kuby vyslaných lékařů. Pro Cháveze byl velkým inspirátorem právě Fidel Castro a na Kubu také několik let mířilo denně sto tisíc barelů zlevněné ropy v hodnotě přes tři miliardy dolů ročně. Právě enormní příjmy z ropy (v době, kdy se dobře prodávala) byly nakonec jedním z největších Chávezových problémů: možná by se ve Venezuele něco skutečně podařilo zlepšit, kdyby Chávez nepropadl velikášským představám, že vybuduje Spojené státy latinskoamerické. Nabídkami levné ropy si kupoval přízeň Dominikánské republiky, Nikaraguy a Jamajky.

Hrdina i autokrat

To vše mohlo ale fungovat třeba v roce 2008, kdy cena barelu ropy přesahovala sto dolarů. Když opět poklesla, začaly se sny o hospodářském zázraku hroutit. Vzrostla inflace (v roce 2012, v posledním roce Chávezova úřadu, se blížila třiceti procentům), kurz venezuelské měny klesl oproti dolaru na čtvrtinu -a kriminalita vzrostla o čtyři sta procent; podle statistik byli v posledních letech přepadeni nebo uneseni kvůli výkupnému dva ze tří Venezuelanů... Na druhou stranu se v zemi ztrojnásobily výdaje na sociální oblast a zdvojnásobil počet mladých na vysokých školách.

Chávez zemřel v březnu 2013, v osmapadesáti letech podlehl rakovině. S neradostným odkazem patnácti let jeho prezidentského úřadu se země potýká dodnes. Pro chudé byl národním hrdinou, pro střední a vyšší vrstvy samolibým autokratem. Náš přední iberoamerikanista Josef Opatrný se v pořadu Portréty pokusí za léty Chávezova vládnutí udělat pomyslné plus nebo minus, a to u příležitosti pětašedesáti let od jeho narození.