Česko je pro poutníky přívětivé. Léto na poutních cestách v českých luzích a hájích

13. červenec 2020

Do katedrály v Santiagu de Compostela doputuje každoročně víc a víc poutníků. Loni jich bylo téměř tři sta padesát tisíc. Letos ale v jarních měsících zela prázdnotou. Mezi těmi, kdo musel své plány spojené s Camino de Santiago zrušit nebo odložit, byly i stovky českých poutníků. Může to znamenat šanci pro zdejší Svatojakubské stezky? Potkáme na tuzemských trasách letos více putujících než v minulosti? A co je v českých luzích a hájích podél tras značených mušličkou čeká?

Johnny se na absolvování Camina připravoval dva roky. Druhý březnový týden odjížděl do Bilbaa, kde ještě nikdo žádné roušky nenosil. Česko mělo tehdy první desítky případů nákazy covid-19 a čínské úřady uvolňovaly karanténu v provincii Chu-pej. Stihl ještě absolvovat cestu do Ovieda a vyrazit do Grada. „Po cestě už mi chodily esemesky od rodiny o tom, jak to vypadá v Česku a jak ve Španělsku. Nechtěl jsem to moc řešit, protože když už člověk podnikne podobnou cestu, snaží se udržovat duševní klid a od světa venku se do jisté míry odstřihává,“ vzpomíná mladý muž česko-kanadského původu.

Do Grada se ale nakonec nedostal. Postupně zjišťoval, že se jednotlivé ubytovny pro poutníky zavírají. Vrátil se do Bilbaa a vyhledal nejbližší možný let domů. A společně s ním se bleskově museli vrátit i další poutníci. Nejslavnější poutní stezky se tak na několik měsíců vyprázdnily. Až od přelomu června a července se na ně opět vracejí první odvážlivci, byť zainteresované instituce nabádají k opatrnosti. Samotná katedrála v Santiagu otevřela své brány poutníkům teprve 1. července.

Lidé, které volá pouť, se nicméně nenechávají odradit. Ti čeští se podle zkušeností Lucie Luňáčkové z poutnického spolku Ultreia zajímají o alternativu španělské, portugalské či francouzské cesty, kterou mohou být lokální svatojakubské cesty. „Ptají se, jak to je u nás, kde se můžou ubytovat a kde získat razítka. Vidím nárůst zájmu chození po Čechách, Moravě i Slezsku,“ líčí žena, která se na Svatojakubské stezky po celé Evropě vydává už od roku 2012.

Lucie Luňáčková

Výhody Česka

Mohou být pro poutníky české trasy atraktivní? Zájemci, kteří vyhledávají přímo Svatojakubské cesty, si u nás mohou vybrat ze šesti základních variant. Jsou jimi Žitavská, Všerubská, Železná, Východočeská, Jihočeská a Moravskoslezská. Každá má co nabídnout – kostely, kláštery, vinice, dokonce i hrady.

„U nás je příjemný terén. Ani moc dlouhé roviny, ani moc příkré svahy a samá údolí, jako když se překonávají ústí řek na Mořské cestě do Compostely. Máme také nejlepší turistické značení v Evropě, to neříkám s pýchou, ale s hrdostí, protože to tak je. A většina našich památek jsou církevní, tedy dělané pro farníky a poutníky,“ vyzdvihuje domovinu Jan Peňáz, který dříve sloužil na poutním místě ve Křtinách a poutě organizuje.

Pro poutnictví je u nás příjemný terén. A máme také nejlepší turistické značení v Evropě.

Poutníci mohou těžit i z aktivit Klubu českých turistů (KČT). Právě ve spolupráci s ním se podařilo na ukazatele podél cest začít umisťovat typické mušličky signalizující svatojakubskou poutní cestu. „Na dohodě s KČT jsme pracovali téměř deset let. Když se dneska mění rozcestník, má na sobě mušličku rovnou z výroby. Dobře funguje také to, že když někdo zjistí, že mušlička chybí a měla by tam být, může vznést podnět na jejich web a značkaři na to velmi rychle reagují,“ popisuje místopředsedkyně spolku Ultreia a dodává, že se obě sdružení propojují i personálně – jeden z poutníků si například udělal značkařské zkoušky.

Budky s razítkem

Ultreia a jednotlivé iniciativy duchovních, farností, diecézí i centrál cestovního ruchu se nyní snaží zapracovat na zdejší infrastruktuře pro poutníky. Služby podél tuzemských cest se totiž nedají srovnávat s tradičními pyrenejskými stezkami, které navštíví ročně statisíce poutníků. Například Janu Peňázovi tu chybí více otevřených kostelů nebo možnost zastávky na faře, třeba jen na záchod. „Začátky poutnictví jsou spojeny s církví, v klášterech přijímali poutníka jako Krista, do roku tisíc našeho letopočtu fungovaly kláštery jako hostince, a to zadarmo. Dodnes tak fungují, sám jsem se o tom mohl přesvědčit v Německu i v Itálii. Zatím na to nejsme připraveni,“ míní kněz a dodává, že je to i věc poptávky, která je však vždy propojena s nabídkou. „V Compostele to bylo podobné – až když začali chodit poutníci, stavěly se pro ně útulky. Zde by asi bylo třeba začít,“ navrhuje Peňáz.

Uvnitř budky je razítko, mechanický sčítač a brožura s mapami a popisem zajímavostí v jednotlivých obcích

„Každý kněz je otevřený, ta otevřenost je řekněme permanentní,“ oponuje mu duchovní a teolog Pavel Kopeček, který se v poutnictví zejména na Moravě angažuje. Pomáhá chystat projekt Romea Strata, což je cesta směřující z Pobaltí přes naši zem až do Říma.

Lucie Luňáčková se naopak setkává s tím, že zatímco poutníci žehrají na nedostatek ubytování, provozovatelé ubytoven naopak na nedostatek poutníků. Mít otevřeno celoročně jen kvůli poutníkům se jim ekonomicky nevyplatí. Nicméně využít se dá komerčních zařízení nebo se na přespání domluvit třeba v místní škole. Při putování po české krajině pak může být pohodlnější účastnit se některé organizované pouti, kde je vše předem domluveno. Mezi ty populární patří například hvězdicová pěší pouť na Velehrad, která se koná každoročně předposlední týden v srpnu.

Čtěte také

Proměňuje se také informovanost center na daných místech. Na jižní Moravě se navíc v posledních týdnech objevila novinka – poutnické budky. Dřevěné boxy označené bílou mušlí najdou lidé u kostelů nebo kaplí ve dvaadvaceti obcích. Uvnitř je razítko, brožura s mapami či popisem zajímavostí na trase a mechanický sčítač. Každý procházející poutník se zmáčknutím tlačítka započítá. Pracovníci Centrály cestovního ruchu – Jižní Morava i další organizace tak mají přesný přehled o lidech, kteří se na pouť po dané trase vydávají. Úplně první taková budka byla nainstalovaná u kapličky v Bílovicích nad Svitavou, která je nejstarším sakrálním objektem obce. Během července přibude dalších dvanáct budek v Plzeňském kraji.

Galicie, nebo Morava?

Jsou ale poutnické zážitky ze střední Evropy srovnatelné s těmi, které si člověk odnáší z Pyrenejského poloostrova? „Pouť je pro mě víc o tom, jakým způsobem člověk jde, než kudy. Pak už je jedno, kde ji absolvuje,“ uvažuje Lucie Luňáčková. „Na druhou stranu, když člověk putuje po Španělsku po cestě, která je stará přes tisíc let, a potkává tam podobně naladěné lidi, má to jinou atmosféru a pro mnohé je snazší si z toho odnést silný zážitek,“ dodává zkušená poutnice.

Teolog Pavel Kopeček rozvažuje: „Jsou to různé krajiny a přirozeně i zážitky jsou jiné. V dálce, mimo domov je v mnoha případech snazší prožít pouť opravdu hluboce. U nás poutníci konají kratší poutě a zásadně nemění prostředí, ve kterém žijí.“ Lucie Luňáčková reaguje: „Ale ti, kteří už jednou přišli do katedrály v Santiagu, si pak snáze vyvolají podobné pocity i na jiných stezkách při zahlédnutí mušličky.“

Pouť je víc o tom, jakým způsobem člověk jde, než kudy.

V médiích, regionech i odborných kruzích se diskutuje, nakolik letošní zkušenost s rychlým šířením nového viru ovlivní letectví a cestování obecně. Podobné otázky si mohou klást také správci poutních cest. Zvláště poslední úseky před Santiagem de Compostela bývaly vždy hustě obsypané finišujícími poutníky. Při diskusi na sociálních sítích zaznívají návrhy, jak by se měla proměnit Camino de Santiago. Navrhuje se více místa v ubytovacích zařízeních, aby se dal praktikovat společenský odstup, dostatek kempů pro rozbalení stanu, snadná dostupnost co nejaktuálnějších bezpečnostních informací od místních vlád, pokoje po méně lidech či dostatek mýdel a dezinfekce. Někteří diskutéři dokonce tvrdí, že na nejznámější trasy nevyrazí, dokud nebude na trhu vakcína proti koronaviru.

Svatojakubské značky jsou i na sloupech, mostech zábradlí

Je z čeho vybírat

Pavel Kopeček je nicméně skeptický k tomu, že by se globální fenomén poutnictví nějak výrazněji změnil: „Pandemie do putování krajinou podle mě nepřináší žádnou změnu. Možná jen na zastávkách po trasách bude třeba dodržovat aktuálně platná pravidla, tak jako při účasti na bohoslužbě.“ Lucie Luňáčková zmiňuje opatření v rámci hromadných ubytoven, kde bude třeba rozmístit spící dál od sebe a některá místa neobsadit. Zdůrazňuje však, že putování otevřenou krajinou může naopak pomoci vzdálit se mnohým stresům a prožít skutečný pocit svobody. Navíc útlum, který přinesly jarní měsíce, může být paradoxně také příležitostí: „Obzvláště Camino Francés se stala v posledních letech opravdu masovou. Mnoho lidí si řeklo, že už vylezli na tuhle horu, sjeli tuhle řeku, tak vyrazí do Santiaga, protože je to moderní, a půjdou třeba jenom ten poslední úsek. Vytratil se z toho v mnohých případech původní spirituální záměr.“

Aktuální vyprázdnění stezek tak dává organizacím navázaným na Svatojakubskou cestu možnost se zamyslet nad tím, jak na ty nejpopulárnější trasy duchovní rozměr opět vnést. A rozprostřít zájem o putování třeba i na české, moravské a slezské trasy. Je z čeho vybírat.

Spustit audio

Související

Více o tématu