Žebrácká opera k výročí sametu

,,V drobném snad kradete dobře, ale o podmínkách podnikání ve velkém nemáte - nezlobte se - ani ponětí. Jinak byste musek vědět, že bez takové či onaké spolupráce s policií se dnes šéf žádné větší organizace prostě neobejde.

,,Pokud mé hry vědomě provokovaly nebo provokují, pak jedině měšťáky, kariéristy, oportunisty a byrokraty, o nichž se snaží - po svém - vypovídat. Za tento druh provokace se však věru nemám důvod stydět a myslím, že nikdo slušný mi to také nemůže vyčítat," - napsal Václav Havel o své hře Žebrácká opera. Její rozhlasovou adaptaci si můžete poslechnout na Vltavě v podvečer výročí sametové revoluce.

Svou variaci na námět parodické opery Johna Gaye napsal Václav Havel na výzvu Činoherního klubu. Jenže když ji v roce 1972 dokončil, bylo jasné, že naděje na uvedení Žebrácké opery v pražském divadle byla příliš iluzorní. Po závanu svobody šedesátých let vstupovala země do časů tuhé normalizace a předložit publiku obraz společnosti fungující na principu naprosté bezzásadovosti, ve kterém symbióza policie a podsvětí vytváří nepřehledný systém polopravd, udavačství a korupce, bylo nemyslitelné nejen v pražském, ale v jakémkoli československém divadle.

O tom, jak výmluvně Havlova komedie zrcadlila nastupující poměry, svědčí i panická reakce komunistického režimu na premiéru, kterou zakázanému autorovi uspořádal režisér Andrej Krob se svým amatérským Divadlem na tahu v hospodě v Horních Počernicích v roce 1975. „Působilo trochu přízračně přihlížet uprostřed profízlovaného režimu tak brilantní analýze policejního fízlovství,“ vzpomínal po letech divadelní kritik a teoretik Jindřich Černý, který tehdy seděl v hledišti. StB, jíž představení na pražské periferii uniklo, pak aspoň dodatečně (a o to zavileji) trestala jak účinkující, tak diváky. Do listopadu 1989 zůstalo představení v Horních Počernicích jediným uvedením Havlovy Žebrácké opery u nás. Po sametové revoluci se dočkala nejen úspěšné inscenace v Činoherním klubu (režie Jiří Menzel), ale hrála se na mnoha jevištích v nejrůznějších nastudováních a ukázalo se, že svou platnost rozhodně neztratila.

Šéf londýnského podsvětí Peachum se snaží zabrzdit vzestup konkurenčního zlodějského gangu kapitána Macheathe. Nastrčí tedy pověstnému svůdci svou dceru, aby získal spolehlivý zdroj informací. Jenže protivník má zase své metody, a tak se v podsvětí rozpoutá kartelová válka, která samozřejmé neunikne pozornosti šéfa místní policie Lockita. Praktiky ochránců zákona si s postupy mafiánů v ničem nezadají, každý sleduje své cíle, každý lže každému a zároveň je v každém okamžiku připraven s ním uzavřít dohodu. To všechno vyjádřeno vysoce kultivovaným a sofistikovaným jazykem, kterým vládnou jak zloději, tak prostitutky. V dokonale přesvědčivých, a přitom naprosto účelových slovních áriích postavy Havlovy opery obratně manipulují se skutečností a dovádějí princip bezzásadovosti a lži k dokonalosti.

Rozhlasovou inscenaci Žebrácké opery k třicátému výročí sametové revoluce nastudoval režisér Lukáš Hlavica, který do hlavních rolí obsadil Jiřího Dvořáka (Macheath), Viktora Preisse (Willy Peachum), Tomáše Topfera (Bill Lockit), Magdalenu Borovou (Jenny) a Kláru Sedláčkovou-Oltovou (Polly).