Zaostřeno na Ludwiga van Beethovena

V jeho rodném Bonnu a v celém Německu bude velmi poučné sledovat komplexní projekt, který zahrnuje stovky akcí a najdete ho pod názvem BTHVN 2020. Vybrané souhlásky skladatelova příjmení znamenají jednotlivé oblasti, na které se zaměřuje. A tři z pěti písmen jsou stejná i v češtině. B znamená Bonnský světoobčan, T odpovídá německému Tonkunstler, tedy skladatel a "mistr tónů". H jako humanista, V jako vizionář a pro N našli v Německu slovo Naturfreund, přítel přírody. A v tomto případě to není jen využití aktuálních ekologických témat - Beethoven měl přírodu rozhodně raději než Vídeň, kde nejraději přebýval na předměstí.

Česká stopa

Tam samozřejmě s oslavami nezůstanou pozadu a mají k dispozici nejen skvělé Vídeňské filharmoniky, kteří čerstvě vydali další komplet jeho symfonií. Stále stojí mimo jiné dům v Heiligenstadtu, který v té době byl ještě za branami města - stejně jako Modling a Baden - a vznikala zde Eroica. A stojí také paláce, kde zazněly klíčové premiéry, i Divadlo na Vídeňce. Vždy upřímný a prostořeký Beethoven adresoval Vídni a jejímu establishmentu nejeden nelichotivý výrok - ale rakouská metropole má mistrnou schopnost všechny tyto dávné konflikty noblesně zakamuflovat a opulentně slavit génia jako "svého". 

Bude důvod o to víc připomenout pozoruhodná česká místa s Beethovenem spojená. A nejen Prahu, kde mladý Beethoven dvakrát koncertoval v letech 1896 a 1898. Je tu Hradec nad Moravicí, kde dvakrát navštívil přátelsky naladěného knížete a mecenáše Karla Lichnovského - má tu dodnes festival a po skladateli pojmenovanou soutěž pro mladé hudebníky. Po právu mají Beethovenův festival také Teplice, kde skladatel pobýval v létě roku 1811 a 1812. Druhý rok je významnější tím, že se zde konečně setkal s Goethem a jel odtud ještě do Karlových Varů a Františkových Lázní. A vedle práce na Osmé symfonii tu napsal několik slavných dopisů.
Česká filharmonie provede letos všech devět symfonií i instrumentální koncerty. A není jediná - k Deváté symfonii se vrátí Beethovenův festival v Teplicích, Pražské jaro i Smetanova Litomyšl. Letošek je beethovenovský pro mnoho hudebních institucí. Výročí skladatelova narození připadá na 16. prosinec, takže vše k těmto narozeninám jakoby směřuje. Ve skutečnosti ale datum není vůbec podstatné.
Jak správně řekl skvělý houslista Leonidas Kavakos, jehož koncert s Beethovenovými díly vysílala Vltava 20. prosince jako prolog, každý skutečný hudebník slaví Beethovena pořád a při každé příležitosti.
V přímých přenosech na Vltavě bude beethovenovský rok pokračovat koncertem Tomáše Netopila 28. února, kde zazní skladatelova Čtvrtá symfonie a s Rudolfem Buchbinderem Klavírní koncert č. 1. Právě toto dílo hrál Beethoven v Praze kdysi osobně. Oběma koncerty přispívá Český rozhlas do Mezinárodní sítě EBU, které má letos svébytnou beethovenovskou řadu a Vltava z ní bude mnoho koncertů přebírat. Tak, aby postupně zaznělo všechno podstatné ze skladatelova hudebního díla - a jak víme, kromě opery zanechal přelomovou stopu v hudbě klavírní, komorní i symfonické.

Brilantní nahrávky

Česká tradice v interpretaci Beethovenovy hudby je bohatá a máme štěstí na velké množství pozoruhodných klasických nahrávek. Začít můžeme smyčcovými kvartety, protože první souborná nahrávka vznikala v šedesátých letech na rozhlasové půdě v podání Vlachova kvarteta.
A od té doby natočilo všech šestnáct Beethovenových smyčcových kvartetů Smetanovo, Wihanovo a Pražákovo kvarteto.
Je důvod se opakovaně vracet k brilantním a stylovým snímkům klavíristy Jana Panenky, který postupně natočil jak klavírní koncerty, tak houslové sonáty s Josefem Sukem a violoncellové s Josefem Chuchrem. A když se tito pánové sešli všichni tři pod hlavičkou Sukova tria, vzniklo několik vrcholných snímků v čele s Arcivévodským triem. Od té doby natočilo kompletní dílo pro klavírní trio také Guarneri Trio Praha a k dílu komornímu se vracejí všechny soubory.
Bude prostor vrátit se k těmto klasickým snímkům a sledovat kreace novější a současné. Nelze pominout fakt, že svá jubilea mají letos dva další čeští interpreti, pro které byl Beethoven významným autorem. Na podzim připomeneme nedožité devadesátiny klavíristy Ivana Moravce a sté výročí narození dirigenta Václava Neumanna. Ten nehrál Devátou zdaleka jenom na památném koncertě pro Občanské fórum.
Pravdivost, koncentrovanost a vnitřní integrita Beethovenovy osobnosti i jeho díla - to je možná hlavní výzva letošního roku. Ne jenom sledovat všechny možné akce - od vrcholných přes povinné až po ty bláznivé -, ale udělat si jakousi vnitřní beethovenovskou inventuru. Mimochodem, v češtině máme pečlivě přeložené skladatelovy dopisy, jejichž výmluvnost je mimořádná, velkého Rollandova Beethovena i dodnes nepřekonanou českou monografii Josefa Teichmanna. Může to být rok velkých objevů i velkých návratů k pramenům toho nejlepšího, co v evropské hudbě vzniklo.