Zabili, zabili chlapa z Koločavy... Balada pro banditu ke sto letům od smrti Nikoly Šuhaje

Některé příběhy jsou tak neuvěřitelné, že se musely skutečně stát. Tohle je jeden z nich. Začíná se v brněnském Divadle Husa na provázku. V půlce sedmdesátých let začne jindy tak nepořádný režisér Zdeněk Pospíšil nosit na zkoušky úhledné hromádky papírů a na nich – Baladu pro banditu. Poetická hra plná lidových a kvazilidových písní a příběhů z Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka (1933) se začala okamžitě zkoušet a po premiéře se ukázalo, že Provázek zrodil divácký hit. V roli Nikoly Šuhaje vystoupil Miroslav Donutil a stal se z něj idol dívčích srdcí, krčmáře Mageryho vybavil úlisnou zdvořilostí Boleslav Polívka, urputného velitele četníků hrál Jiří Pecha. Vemlouvavou, ale nepodbízivou hudbu složil Miloš Štědroň.

Balada pro banditu je jedna z největších legend Divadla Husa na provázku|foto:Divadlo Husa na provázku

Nikdo kromě Zdeňka Pospíšila nevěděl, že text Balady nenapsal on, ale Milan Uhde. Ten na spolupráci s Pospíšilem vzpomíná ve svých Rozpomínkách takto: „Zdeněk Pospíšil byl přesvědčen, že máme v rukou westernovou látku. Nazýval ji sice easternem, ale trval na tom, že bude spočívat na písničkách. Slovo bandita se Zdeňkovi zalíbilo tím, že nebylo folklorní, a trval na něm, i když mně se nezdálo výstižné. Zato přijal můj výklad, proč má být Balada adresována banditovi: je určena banditovi v nás, má zpochybnit iluzorní představy, že člověk může rozhodovat o svém životě bez ohledu na cokoli a kohokoli, nýbrž že je vždy součástí společnosti, byť se z ní a z jejích neúprosných vazeb pokouší vyčlenit.“

Úspěšná inscenace brzy zaujala i média. První se ozval rozhlas, konkrétně Jaromír Nečas – v roce 1975 v brněnském studiu Dukla natočil Baladu v původním divadelním obsazení. Rozhlasový záznam byl sice ochuzen o vizuální kouzlo divadelní inscenace, zato zaujal skvělým tempem a montáží. Scény se tu střídají nesentimentálně a v rychlém sledu, lyrická vyznání i mrazivé scény jsou zakončovány písněmi, které Milan Uhde buď vybral z lidových zdrojů a upravil, nebo rovnou sám napsal (to se týká především úvodní písně Zabili, zabili chlapa z Koločavy).

Kdyby jen soudruh Indra tušil, že za libretem Balady pro banditu se skrývá tehdy zakázaný Milan Uhde...|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Tady však podivuhodný osud inscenace teprve začíná. Jak píše Martin Janoušek ve své diplomové práci Divadlo v rozhlase – Transkripce divadelní inscenace do rozhlasové podoby, „monofonní nahrávku Balady pro banditu slyšel i soudruh Alois Indra, který si vyžádal, aby byla nahrávka poslána do Prahy. Obavy z tohoto zájmu se ukázaly jako liché, jelikož tento přední představitel tehdejší vládnoucí garnitury našel v tomto díle zalíbení a dal pokyn, ať se inscenace Balady pro banditu v brněnském studiu natočí jako stereo nahrávka. Tak se stalo, že Balada pro banditu byla oficiálně první rozhlasovou hrou natočenou stereofonně v brněnském studiu.“ Kdyby jen soudruh Indra tušil, kdo se skrývá za libretem...

První stereofonní hru z Brna nastudoval režisér původní divadelní inscenace Pospíšil, zvukařsky se na ní podíleli Jaromír Pěnčík a Bohuslav Fiala. Změněno bylo i obsazení: vypravěče zde hrál Josef Karlík, Boleslav Polívka byl nahrazen Františkem Derflerem.