Toyen ve velkorysé retrospektivě. Splacený dluh vůči velké surrealistce

Mohli bychom se shodnout na tom, že ti z nejdůležitějších příslušníků naší meziválečné avantgardy se velice lišili od umělců současných svými naplněnými životy, v nichž umění jako by bylo vedle talentu i důsledkem nezaměnitelné osobní zkušenosti, vyvěrající z životních rizik a odpovědnosti za vlastní činy.

Jistě že se na jejich dramatických osudech podepsaly obě světové války. Příběhy odvahy lidské i umělecké se takto spojují ve výsledku díla Guttfreundova, Fillova či Kubištova v poznávacích či katarzních momentech, úhelných kamenech jejich inspirace.

Toyen: Tři tanečnice, 1925|foto:Národní galerie Praha

Nejinak tomu bylo u malířky Toyen, osobnostně i umělecky suverénní a nepřehlédnutelné, integritou života a díla přesto nejzáhadnější z nich. V hodnocení jejího významu začněme jaksi od konce – byl to André Breton, kdo ji zařadil mezi deset nejvýznamnějších výtvarných umělců 20. století.

Výstava s významově nejspíše ideálním názvem Snící rebelka, připravená mezinárodní trojicí kurátorek ve Valdštejnské jízdárně v Praze, splácí dluh, který vůči velké surrealistce nemá jenom její rodná zem, ale i samotný čas, jak už tomu u uměleckých vizionářů bývá. Až dosud jsme neměli možnost zhlédnout její dílo v celé šíři, podrobené navíc mezinárodnímu výzkumu, jenž poprvé odkryl i působení Toyen na poli poválečné francouzské surrealistické skupiny.

Kontinuita jejího uměleckého vývoje se z odstupu let jeví natolik přirozenou, že dnes již můžeme chápat posun v jeho pojetí od nimbu „prokleté umělkyně“ (vzhledem k její osobnostní výlučnosti) k popkulturní ikoně dnes již klasických forem výtvarné imaginace. Pohyblivým těžištěm výstavy je tak malířčino bytostné směřování k surrealismu, cesta k jeho spontánnímu přijetí v Čechách, rozvinutí ve francouzském kontextu a v posledku to, čím jej dokázala završit, ba místy i přesáhnout. Tedy podchycení situace, v níž se stala v jistém smyslu svobodnější než surrealismus sám.

Toyen: Na zámku La Coste, 1943|foto:Národní galerie Praha

Pro takto souhrnnou výstavu se stala kurátorským východiskem přísná chronologičnost a jistá edukativnost, tedy rozčlenění na důležité etapy malířčina vývoje, zároveň s rozvíjením „generálních“ témat – erotismu, podvědomí, později i esoteriky.

Freudovské a posléze jungovské lekce, jež tehdejší umění po svém zpracovávalo, vykazují v tvorbě Toyen až psychologicky hlubinné uplatnění. Její umění proto mohlo sublimovat přestálá duševní napětí, bohatství vzpomínek i sofistikovaně zpracovávaný erotismus. Samotný surrealismus tak obohatila jak původní imaginací, tak svébytnou narativní výpovědí. Její střet se skutečností války, neokázalá statečnost a stále jen poodkrývaná tajemnost života zůstává výzvou pro dnešní kreativce všeho druhu.