Za uměním do depa

V roce 2015, kdy se Plzeň stala evropským městem kultury, začala budova někdejších dopravních podniků sloužit kultuře. Dnes je sem možné zajít třeba na interaktivní výstavu Za barokem, která potěší hlavně děti.

Na výstavy, koncerty a divadelní představení se za našich dědečků a babiček chodilo do výstavných a krásných budov blyštících se zlatem a ozdobených v interiérech nástěnnými malbami a sochami. Dnes ovšem čím dál častěji navštěvujeme ze stejného důvodu různé industriální prostory roztodivného původu a určení. Jeden z nejzajímavějších mají v Plzni. Je to DEPO2015. Kdysi zde parkovaly tramvaje a autobusy, ale v současnosti tu můžete navštívit třeba výstavu o baroku.

Můj průvodce po někdejším depu Jiří Kunc mě vede nejprve dozadu za celý areál. „Vyprávění o historii objektu musíme začít právě zde,“ tvrdí, „protože někde tady v šedesátých letech 19. století vznikl cukrovar Hugo Jelínka. Neměl ovšem dlouhého trvání, po pěti letech zkrachoval. V roce 1882 se sem se svou dílnou s několika tovaryši přestěhoval vynálezce a podnikatel František Křižík.

Prostory v domě U zvonu v centru Plzně, kde Křižík zkonstruoval svou vylepšenou obloukovou lampu, už mu totiž nestačily,“ vypráví Jiří Kunc. Když se po čase město rozhodlo uvést do provozu elektrické tramvaje, projekt na vybudování jejich linek byl svěřen právě Křižíkovi, který tady nechal vybudovat první plzeňskou elektrárnu. A protože zde byl zdroj elektřiny a místo nebylo příliš vzdálené od centra města, zřídili tu i tramvajovou vozovnu. Její budova, která se nachází pár desítek metrů od objektu DEPO2015, byla později využívána pro trolejbusy, dnes je ale už přestavěná a neslouží dopravě.

Co to je Čubrína

Ovšem do budovy depa, jejíž zadní stěnu člení několikery vrata, vedou na zemi také koleje. Divím se tomu. „Právě zde byly ústřední dílny na opravy tramvají,“ dozvídám se, „ale to bylo až později, ve třicátých letech 20. století, kdy zmíněná vozovna svou kapacitou už nepostačovala.“ Záhy mě můj průvodce překvapuje další informací: „A byla tady i takzvaná čubrbína.“ -„Co to bylo?“ ptám se se smíchem a Jiří Kunc mi odpovídá: „Čubrbína byl hovorový název pro místo, kde se provozoval posun. To znamená, že tramvaj přijela a čubrbína ji vozila mezi vraty, tedy po vnější straně budovy mezi jednotlivými dílenskými pracovišti.“ O jaká pracoviště šlo, to mi Jiří Kunc ukazuje, když vstoupíme do velké, mnoha okny prosvětlené průmyslové haly: „Bylo to vymyšleno tak, že tramvaj mohla díky čubrbíně projít různými opravami.

Začínalo se od těch nejtěžších, třeba od oprav náprav, na kterých pracovali v kovárně, o kus dál se věnovali jemnější mechanice a nakonec přišly opravy v klempírně, karosár ně anebo čalounické dílně.“ Když posléze obdivuji architekturu haly, můj společník dodává: „Byla postavena po vzoru velkých průmyslových hal, třeba firmy AEG v Berlíně, je železobetonová a její rytmizace pomocí světlíků a velkých oken hlavní lodě byla na svou dobu nevídaná. Tato hala bývala přirovnávána k dílenskému chrámu.“ A je to na místě.

Místo autobusů řeba knihy

Jiří Kunc mě zavedl i do druhé velké haly: „Ta byla postavena až po válce v padesátých letech minulého století a sloužila pro parkování autobusů. Má dvě lodě se železobetonovým skeletem a opět je bohatě osvětlená okny světlíku. Protože autobusů mělo město Plzeň čím dál tím víc, nakonec to dopadlo tak, že vozy parkovaly venku a hala opět sloužila jako dílenská. Dodnes tu vidíte na podlaze pozůstatky montážních jam.“ V současnosti DEPO2015 hostí veletrhy, výstavy, koncerty, přednášky a spoustu dalších akcí.

Jak k tomu došlo? „V roce 2015 byla Plzeň evropským městem kultury,“ připomíná Jiří Kunc. „V té době se plzeňský dopravní podnik stěhoval do jiných budov. Tehdy se rozhodlo, že tento objekt bude využit pro kulturu. Slouží jí už tři roky a máme pocit, že Plzeňané za tu dobu DEPO2015 vzali za své.“

V současnosti je tam možné navštívit třeba výstavu Za barokem, která je hravá a interaktivní a jistě potěší hlavně děti. Navrhnou si tam třeba po vzoru slavného architekta Santiniho svůj zámek, ucítí typické barokní vůně a stanou se špičkovými hráči v kvartetu. Právě takové výstavy netradičnímu objektu DEPO2015 sluší.