Vtip je vtip, a nikoli útok, říká komik Miloš Knor. Jak vznikala jeho kniha Instant?

Co pro vás jako pro stand-up komika a moderátora znamená, že vám vyšla kniha? Měl jste někdy spisovatelské ambice?

Není to můj první literární počin, takže z toho zase tak na větvi nejsem. Ani nevím, proč by kniha měla být pro stand-up komika něčím výjimečným. Knihy vycházejí kdekomu. Vyjde-li tedy komikovi, který se slovem živí, je to vlastně v pořádku.

Vaše kniha Instant je sbírkou krátkých povídek či glos. Byly všechny psané primárně pro rozhlas?

Naprostá většina povídek vznikla pro rozhlas. I když je pravda, že z některých se nakonec staly vynikající stand-upy. Takže je to vlastně symbióza.

Když se připravujete na stand-up, píšete si scénář?

Už pár let hraju výhradně sám, celovečerní představení. Je to hodina a půl textu, takže je dobré být připravený. Když je totiž člověk výborně připraven, s lehkostí pak může improvizovat. To mě naučila Zuzana Bubílková.

„Už pár let hraju výhradně sám, celovečerní představení. Je to hodina a půl textu, takže je dobré být připravený,“ říká Miloš Knor |foto:Rostislav Taud, Český rozhlas

Čím je pro vás v životě humor?

Humor mám rád a umím se zasmát všemu. Nadhled je podle mě to nejdůležitější, co k tomu potřebujete. Vědět, že vtip je vtip, a nikoliv útok. To buď máte, nebo ne. Nedá se to naučit. Mám v životě štěstí, že moji diváci a posluchači mi rozumí. Jen tak si vyprávím a oni jsou ochotni si na to koupit vstupenku.

Chtěl jste být bavičem odjakživa?

Ano. Vždycky mě bavilo bavit. Jestli jsem k tomu měl vlohy od malička, však posoudit nedovedu. To je spíš dotaz na ty, které jsem bavil, či nebavil.

O bavičích se říká, že jsou to v soukromí často mrzouti. Je to i váš případ?

Asi je to tak, ale upřímně, už samotná predikce toho je zavádějící. Když přisedne ke stolu komik, všichni očekávají, že bude legrace. Pak se diví, že místo vystoupení u stolu jen jím. Když večeříte s fotbalistou, obyčejně s sebou nemá míč a nikdo to ani nečeká. Když ale přijde komik, všichni mají pocit, že jim musí dělat šaška.

Většina povídek knihy Instant byla psána pro rozhlas, nyní vycházejí knižně|foto:Radioservis

Celá dnešní doba je instantní. Co říkáte na rychlost a klipovitost dneška?

Doba není nijak zrychlená ani klipovitá. To jen my jsme si nechali namluvit, že se tak má žít. Že je třeba sbírat lajky a žít na sociálních sítích. Že není možné hovořit v rozhlase déle než třicet vteřin, že střih filmu musí být rychlý nebo že zpravodajství nejsou zprávy, ale show. Není to pravda, i když se nám všichni, kteří tomu uvěřili, snaží namluvit, že tohle je ten pravý život. Není. Ale kdo chce, ať si žije klipovitě. Jeho věc.

Jste známým odpůrcem nošení roušek a testování. Proč?

Tato otázka zdánlivě nijak nesouvisí s mou knihou, ale není to pravda. Psal a namlouval jsem ji bez roušky, takže každý, kdo ji bude číst, by měl mít ochranný štít, respirátor a ploutve.

Obligátní otázka na závěr: co nyní chystáte?

Prezidentskou kandidaturu. Chci zjistit, jestli neočkovaný, netestovaný a nezarespirátorovaný občan má vůbec právo ucházet se o tuto nejvyšší ústavní funkci.
Sbírám podpisy a v rámci toho hraji představení Miloš na Hrad!.
Jsem první politik na světě, který praktikuje start-up volební kampaň. Ta spočívá v tom, že já za kampaň neutratím ani korunu, ale nechám si za ni platit od svých diváků – voličů. Přijďte na Miloš na hrad! Počítám s vašimi hlasy.