Víno z velkých Žernosek
Velké Žernoseky jsou obec s dlouhou historií nedaleko Litoměřic. Leží na pravém břehu Labe a nikdo nemůže přehlédnout její dominanty - pozdně gotický kostel svatého Mikuláše s vysokou štíhlou věží a pozdně barokní zámek. Název obce, Žernoseky, je podle onomastiků odvozen od převažujícího zaměstnání někdejších obyvatel, sekání velkých mlýnských kamenů, známých jako žernovy. A obec pr oslavilo i zdejší vinařství.
„Tento zámeček slouží vinařství odjakživa,“ vypráví se zaujetím vinař František Kupsa. Hlavním vchodem tedy nevstupujeme do nějaké haly anebo na schodiště, vedoucí do reprezentačních pokojů v prvním patře, ale do vinného sklepa. Zámek byl postaven na místě někdejší tvrze a od roku 1699 byl v majetku rodu Nosticů, kteří jej v 18. století nechali přestavět do této pozdně barokní podoby.
DUBOVÉ SUDY
Jak se dál dozvídám, před rokem 1989 v zámku dokonce sídlila Šlechtitelská stanice vinařská, kde deset let působil i guru českých vinařů a významný šlechtitel profesor Vilém Kraus. Právě do ní v sedmdesátých letech nastoupil i František Kupsa, významný český vinař. „V prvním patře tehdy bývaly kanceláře a služební byty. Dnes tam máme hostinské pokoje a společenské místnosti. Za socialismu byly také postaveny objekty v sousedství zámku, kter é nám slouží dodnes,“ pokračuje. Pak už jdeme do sklepů, ve kterých se víno skladuje. První zmínka o zdejším víně je už z roku 1237, kdy Žernoseky vlastnil Jindřich z Lípy. Obecně počátky vinařství u nás často souvisely s mnišskými řády. O rozvoj zdejšího vinařství se nejvíc zasloužili cisterciáci, kteří tu budovali rozsáhlé sklepy a rozšiřovali vinice. Cisterciáky nejspíš pamatuje i sklep, kterému se říká Dómský. Svůj název si zaslouží: „Podívejte nahoru na čtyři křížové klenby a masivní opěrný sloup uprostřed.
Máme tu také sklep Jánský, Apoštolský, Dlouhý, Krátký anebo Panenský,“ ukazuje průvodce.
Zvídaví návštěvníci si je mohou prohlédnout během prohlídek, které je však nutné předem dohodnout. Ve sklepech uvidí velké dubové sudy. „Ne všechny jsou ale ještě funkční. Máme tu i nerezové tanky s možností řízeného kvašení. Jinak sudy, jak vidíte, jsou velké. Mají objem tří až pěti tisíc litrů. Údajně zde vždy bývaly velké sudy,“ doplňuje vinař. Jsou černé s červenými okraji, taky tradičně.
TAJNÁ CHODBA?
Vstupujeme do Křížového sklepa a František Kupsa mě vede k puklině ve skále, která tu vstupuje do kamenné zdi. Podle tradice to byla tajná chodba na hrad Kamýk, jehož zřícenina je kilometr a půl odtud. „Když jsem byl mladší a štíhlejší, zkoušel jsem se tam protáhnout, ovšem po pár metrech jsem skončil. Nešlo to dál. Ale není tam stopa po zásahu lidské ruky. Je to zkrátka puklina ve skále. Ovšem nevíme, kam vede, což - jak s nadsázkou říkám - nás trochu trápí, protože do vinného sklepa má být jen jeden vchod!“
Pak už mě vinař vede do vinic, které patří po staletí k panoramatu Velkých Žernosek a rozkládají se na svazích nad obcí obrácených k jihu a ke slunci. „Máme tady viniční tratě Kostelní, Mariánská, Malá anebo Velká Vendule. Tady se víno pěstuje už od 11. a 12. století. Jsou tu i star é viniční domky, které v minulých dobách sloužily k odpočinku vinařů a které jsme nechali opravit. Většina tratí byla v minulém století rozdělena na terasy, což je dobré pro přístup do vinohradů.
Pěstujeme tady Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský, Modrý Portugal, Svatovavřinecké, Mopr, tedy Muškát moravský, ale úplně nejoblíbenější zdejší odrůdou je Müller Thur gau,“ říká vinař. A jak to, že jsou tady na severu tak dobré podmínky pro pěstování vína? „Před větry jsme tu chráněni horami Českého středohoří, a když jde teplo od jihu, tak se tu o kopečky zastaví. Teplotní průměr tu máme jako na jihu Moravy. Velký vliv má také složení zdejších půd. To všechno se odrazí v našem vínu,“ dozvídám se nakonec.
