Václav Havel chtěl vždycky k filmu
Jak je u filmového historika Jana Bernarda, mimo jiné autora monografie o režiséru Janu Němcovi, obvyklé, pojal svou novou knihu z gruntu a důkladně. Nemluvě o dobré volbě - má nosné téma. Publikace Václav Havel a film.
Scénáře, analýzy a úvahy z let 1957-1989 (vydaly Knihovna Václava Havla a Národní filmový archiv) přináší ucelený pohled na jednu z důležitých stránek Havlovy osobnosti a tvorby. Film ho provázel celý život, přesto v povědomí lidí kupodivu zůstává ve stínu jiných aktivit. Ale vlastně to je svým způsobem pochopitelné; zatímco Havlovy hry, eseje i další umělecká a publicistická díla byla dokončena a politické angažmá završeno, z filmových plánů se uskutečnil jen jeden - a to až v poslední fázi Havlova života.
A že těch plánů měl! Toužil po filmu od raného mládí. Není divu, vždyť k tomu měl podněty už v rodině. Především příklad strýce Miloše, úspěšného filmového producenta a zakladatele akciové společnosti A-B film. Havlův dědeček otevřel v paláci Lucerna moderní kino. Také další příbuzní (vzdálený bratranec Jan Němec) a kamarádi (Miloš Forman, Pavel Juráček) se věnovali filmu. Havel se několikrát hlásil na FAMU, ale z politických důvodů nebyl přijat, i když úspěšně složil zkoušky. Nicméně v mládí se podílel na několika snímcích jako spoluautor námětu či scénáře a představitel malých roliček (Štěňata, Každý mladý muž).
Pracoval na řadě projektů, na některých sám, na jiných s přáteli, psal náměty i scénáře, uvažovalo se o natočení jeho divadelních her (Zahradní slavnost). O filmu a televizi uvažoval i jako kritik a esejista, věnoval se jim ve vězení i později jako politik.
Jan Bernard napsal zasvěcenou úvodní studii, pečlivě shromáždil dostupná historická fakta, dokumenty a fotografie, především Havlovy vlastní texty o audiovizi, a materiál přehledně uspořádal. Počínaje teoretickými texty k přijímačkám na FAMU a konče dvěma interview k problematice kinematografie: pro francouzskou revue Odysée a českou Iluminaci. Spolu s texty Havlových námětů a scénářů, esejů a reflexí a bohatým fotografickým materiálem z „filmařského“ života objevuje Bernardova kniha zajímavé a leckdy nové stránky osobnosti Václava Havla. Vznikl cenný příspěvek k dějinám naší kinematografie a také poutavé čtení.
