Třídění olejů má smysl!
Pravděpodobně až desítky litrů ho ročně skončí ve výlevkách a záchodech. Cestou na sebe nabaluje další nečistoty a zanáší, ucpává a poškozuje kanalizaci i čistírny odpadních vod. Použitý kuchyňský olej se přitom dá recyklovat a po pročištění najde své uplatnění třeba v průmyslu. Vědí ale lidé, jak s ním správně naložit a kam ho odevzdat? Jsou na jeho třídění připravené obce? A pomůže situaci zlepšit nová vyhláška?
Na rozdíl od gastronomických zařízení, která jsou ze zákona povinna použité rostlinné tuky a oleje třídit a zajistit jejich odvoz a likvidaci specializovanými firmami, domácnostem zákon žádnou takovou povinnost neukládá. Jenže každému z nás občas zbyde menší či větší množství použitého kuchyňského oleje. Říkáte si, že ta trocha nemůže kanalizaci uškodit? Opak je pravdou. Důkazem jsou tak zvané fatbergy neboli obří tukové hroudy. Jedna taková se v roce 2017 usídlila v kanalizaci pod Londýnem. Na délku měřila 250 metrů a vážila neuvěřitelných 130 tun, tedy stejně jako plejtvák obrovský. Její odstranění zabralo téměř tři týdny. Nejedná se přitom o ojedinělý případ. Další masa tuku a špíny se usadila začátkem letošního roku v potrubí anglického hrabství Devon.
„Odpadní oleje a tuky způsobují v odpadní síti poměrně značné škody. Nejenom z pohledu ucpání, ale i při nátoku odpadní vody do čistíren, kde tuky zanášejí hrubé přečištění,“ říká ředitel odboru odpadů na ministerstvu životního prostředí Jaromír Manhart a dodává: „To, že se občané zaměří na to, aby třídili oleje a nevylévali je do kanalizace, přispěje nejen k ochraně životního prostředí, ale i k ochraně kanalizační sítě a technologickému zpracování vod.“ Obec navíc ušetří náklady vynaložené na čištění nebo opravy.
Olej na kompost nepatří
I proto se ministerstvo životního prostředí snaží obce motivovat k zavedení takzvaných tuktejnerů. Jedná se o speciální kontejnery obvykle černé barvy, s kulatým otvorem uprostřed víka a příslušným označením. Do nich mohou občané použitý kuchyňský olej odevzdávat, a to ideálně v PET lahvi či jiné dobře uzavřené nádobě. Další možností je pak nádobu s olejem donést do sběrného dvora. Některé české internetové stránky také informují o možnosti vylít malé množství oleje do kompostu nebo jej zakopat do země. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ale takové postupy nedoporučuje. Olej i v řádech desítek mililitrů se v zemi může rozkládat týdny až měsíce. Hrozí navíc kontaminace povrchových i podzemních vod a ohrožení půdních organismů, které na olejnaté prostředí nejsou běžně zvyklé. Olej bychom také neměli vhazovat do jiných kontejnerů, než které jsou k tomu danou obcí určené. „Vhození naplněné lahve s odpadním olejem například do žlutého kontejneru na plasty nebo do kontejneru, který je určen pro biologický odpad, znamená, že takový kontejner a odpad v něm je v podstatě znečištěn,“ vysvětluje Jaromír Manhart.
Tuktejnery jako řešení
Zatímco v třídění plastů a papíru patří Češi ke světové špice, na třídění použitého kuchyňského oleje si teprve zvykají. Problém představuje jednak malá informovanost lidí, ale i omezené možnosti, kde lze použitý kuchyňský olej v současnosti odevzdat. Tuktejnerů je v ulicích českých měst a obcí poměrně málo. Jejich zavádění je prozatím nad rámec povinností týkajících se sběru tříděného odpadu a podle MŽP je zavedlo přibližně jen patnáct procent obcí. Jak přitom ukazují čísla z míst, kde tuktejnery fungují už několik let, lidé mají o třídění potravinářských olejů zájem a jsou ochotni se tomuto ekologickému návyku naučit. „Za rok 2017 bylo sebráno 192 tun odpadních olejů a tuků, v porovnání s rokem 2016 došlo k pětiprocentnímu nárůstu,“ dodává Jaromír Manhart a jeho slova potvrzuje i Václav Vondrášek, místostarosta městské části Praha 2, která kontejnery na sběr potravinářských olejů umístila do svých ulic už v roce 2016: „Každý rok je toho více a více, loni jsme odvezli 620 kilo.“
V těch částech Prahy, kde kontejnery na oleje zatím nejsou, mohou rezidenti využít služby mobilnístrana ho sběru, který letos v únoru zavedl pražský magistrát. Svozové vozidlo jezdí na třech stovkách tras po celé Praze a na jednotlivých zastávkách by se mělo nejméně třikrát během roku zastavit. Obce a města, kde svoz neprobíhá a tuktejnery prozatím chybějí, také budou muset do konce roku 2019 rozšířit možnosti odevzdání kuchyňských olejů a speciální popelnice pořídit. Do hry totiž letos v dubnu vstoupila novelizovaná vyhláška. „Podle této vyhlášky by odpadní oleje a tuky měly být od 1. ledna 2020 plošně v České republice každou obcí sbírány jako tříděný sběr. Je již v běhu výzva z operačního programu Životní prostředí na posílení této třídící sítě napříč Českou republikou,“ dodává Manhart.
Podle ředitele Svazu měst a obcí ČR Pavla Drahovzala by mohlo povinné zavedení tuktejnerů pro střední a větší města znamenat finanční zátěž. Reálná čísla se ale teprve ukážou. Drahovzal také uvedl, že třídit použité kuchyňské oleje a tuky budou muset obce své občany naučit. „Je to další výzva pro samosprávu i občany, ale ten hlavní důvod je, aby se opravdu tuky nedostávaly do kanalizací, a tím se nezpůsobovaly další náklady při jejich správě a údržbě. Pak to bohužel zaplatí v rámci stočného nebo případně dalších sankcí sami obyvatelé, a to není správná cesta. Takže je to preventivní přístup,“ myslí si Drahovzal.
Jak je to s recyklací?
Třídit použité potravinářské oleje má smysl nejen s ohledem na životní prostředí, ale i z toho důvodu, že se dají druhotně využít. Na jejich recyklaci se v Česku zaměřuje hned několik společností, mezi nimi i firma Fritex, kterou spoluvlastní Pavel Tesař. „Denně svážíme sedm až deset tun potravinářských olejů, základ je z restaurací, jídelen, vývařoven a nemocnic, ale pomalu se nám rozjíždí i likvidace rostlinných olejů z domácností. Máme celorepublikové působení,“ objasňuje Tesař. Ještě před koncem letošního roku podle něj začne olejů z domácností výrazně přibývat. Do té doby ale sám motivuje starosty obcí, aby pořídili speciální popelnice. A kromě toho cílí i na mladou generaci. „Snažili jsme se oslovit základní školy. Jestli se děti naučí olej dál zpracovávat nebo to naučí své maminky, tak neskončí v přírodě, ale bude se druhotně využívat,“ říká Pavel Tesař, který se při své snaze setkal jak s pozitivními, tak negativními reakcemi.
A co se s olejem v PET lahvích z tuktejnerů dále děje? Zpracovává se stejným způsobem jako olej svezený v barelech z gastronomických zařízení. Ten ale na rozdíl od toho z domácností musí být řádně označen a zaevidován. „Každá restaurace má svůj jedinečný kód, pokud se doveze barel s olejem, zaznamenáme to. Evidence každého původce odpadu je daná zákonem a každý rok dáváme hlášení, kolik daný původce odpadu vyprodukoval,“ objasňuje Tesař. Ať už ale olej pochází z vaší pánvičky, nebo z restauračního provozu, je nejdříve nutné ho zbavit všech hrubých nečistot. Předčištěný olej je pak pomocí čerpadel dopraven do vstupního skladu, kde je dále dočišťován. „Jakmile je olej vyčištěn, vysedimentován, dochází k jemné filtraci na sítu, které má hrubost sto mikronů. Vibracemi se jemná nečistota odděluje a jde do zvláštní nádoby. Vibračním sítem pak proteče čistý olej, který se jímá v expediční nádrži, kde je nachystaný k expedici,“ popisuje konečnou fázi Pavel Tesař. Vyčištěný kuchyňský olej pak putuje k průmyslovému zpracování a je tak možné, že to, na čem jste usmažili třeba vánoční řízky, bude jednoho dne pohánět váš automobil. K hlavním odběratelům totiž patří například rafinerie, které z oleje vyrábějí metylester, tedy jednu ze složek pohonných hmot. Použitý a vyčištěný kuchyňský olej se ale uplatní i jinde. „Třeba jako součást mazacích nebo technických olejů, nebo může být využit energeticky. V zařízeních, která jsou určena ke získávání energie, může být spalováním získáno teplo nebo elektrická energie. Je to potenciál, který by nám mohl pomoci v celkovém využívání odpadů v České republice,“ říká Jaromír Manhart z ministerstva životního prostředí.
Inspirace v zahraničí
Případy, jako jsou ty z Velké Británie, ukazují, že si obyvatelé jednotlivých zemí na nové ekologické návyky v podobě třídění použitých kuchyňských olejů z domácností teprve zvykají. Jsou ale i takové evropské státy, kde recyklace použitých olejů funguje stejně dobře, jako například třídění plastů a papíru. Za průkopníka můžeme v tomto směru označit Rakousko, které zavedlo celostátní systém třídění a ročně vybere přibližně kilogram použitého kuchyňského oleje na jednoho obyvatele. „Každá domácnost má od obecního úřadu nádobu, do které olej slévá. Jakmile je nádoba plná, mají povinnost ji donést na obecní úřad nebo sběrné místo, kde ji od nich pracovník převezme a samozřejmě jim předá prázdnou nádobu na další jímání oleje,“ popisuje situaci spolumajitel české firmy na zpracování použitých kuchyňských olejů Pavel Tesař.
Podobně úspěšný je ale i systém v Belgii, kde sběr použitých olejů z domácností upravuje zákon a třídění olejů zde funguje už déle než čtrnáct let. Dobře si vede také Nizozemí. A i když stále zůstává na vůli a rozhodnutí jednotlivců, zda tento ekologický krok zahrnou do svých každodenních návyků, průzkumy nejen ve zmíněných zemích ukazují, že stát může v tomto ohledu podat pomocnou ruku. Čtyřicet jedna procent dotázaných domácností v rámci evropské studie uvedlo jako klíčový faktor dobře organizovaný sběr. Dalších třicet dva procent respondentů pak za zásadní považuje dostatečnou edukaci a informace o tom, proč je třídění použitých olejů nezbytné a jaké představuje výhody. Strategie, pro které se jednotlivé země rozhodnou, mohou být ale rozdílné v závislosti na postojích a životním stylu jejich obyvatel. A tak zatímco Belgie vsadila na národní reklamní kampaň, Itálie se soustředí na vzdělávání mladé generace, na kterou cílí i přes sociální sítě. Zda se podobnými cestami bude ubírat i Česká republika a zda se její obyvatelé naučí použité kuchyňské oleje třídit, ukážou následující roky.
