V Londýně rozkvetlo sklo

6. říjen 2019

Tisíce druhů rostlin, které můžeme obdivovat v Královských botanických zahradách v Londýně, letos rozmnožily květy skleněné. „Vypěstoval" je americký sklářský výtvarník Dale Chihuly, který je dobře známý i u nás. Od osmdesátých let minulého století se opakovaně účastnil Mezinárodního sklářského symposia v Novém Boru.

V loňském roce se představil v pražském Centru současného umění DOX, kde byly jeho skulptury vystaveny spolu s pracemi našich výtvarníků Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského, s nimiž se dlouhá léta přátelil.

„Chihuly je fenomén, který v průběhu celého života čím dál tím více směřuje k expresivnější, monumentálnější, ale hlavně svobodnější formě vyjadřování. Tím se stává absolutním géniem současného sklářského umění po celém světě," prohlásil kdysi nestor českého i světového sklářského umění Stanislav Libenský (1921-2002). Americký výtvarník se s ním a jeho ženou Jaroslavou Brychtovou (1924), rovněž vynikající sklářskou umělkyní, seznámil již v roce 1969, kdy navštívil Železný Brod. Tvorba českého manželského páru ovlivnila do značné míry jeho přístup k experimentování se sklem, což o dva roky později začal uplatňovat ve sklářské škole Pilchuck Glass School ve Stanwoodu, kterou spoluzaložil.

Jak se lomí světlo

Dale Patrick Chihuly se narodil 20. září 1941 v Tacomě ve státě Washington. Na University of Washington, kde studoval interiérový design a architekturu, se začal zajímat o sklo. Proto se po ukončení studia v roce 1965 zapsal na lekce sklářství na University of Wisconsin. V roce 1968 mohl díky stipendiu Fulbrightovy nadace absolvovat stáž ve sklářské huti Venini na sklem proslulém ostrově Murano nedaleko Benátek. Tam se zdokonalil v technice foukaného skla, které se mu později podařilo prosadit jako nový samostatný umělecký obor.

O své tvorbě říká, že je ovlivněna dětstvím, zejména zahradou jeho matky. Velký vliv na něj mělo také umění malířů Andyho Warhola, Jacksona Pollocka a Vincenta van Gogha i architekta Franka Lloyda Wrighta. Mnohé z jeho prací jsou inspirovány láskou k moři. Vždyť kdysi pracoval šest měsíců na Aljašce na rybářské lodi, aby si vydělal na postgraduální studia, a již dlouhá léta žije a pracuje ve svém ateliéru v Seattlu nedaleko pobřeží. Proč se věnuje výhradně sklu? Protože je to podle něj jeden z mála materiálů, který je průhledný. „Vždy jsem se zajímal o to, jak skrz něj proniká a lomí se světlo."

Chihulyho díla dnes najdeme v stovkách renomovaných galerií a muzeí. Například ve vstupní hale londýnského uměleckoprůmyslového Muzea Viktorie a Alberta, největší instituce svého druhu na světě, visí od roku 2001 jeho obří skleněný lustr. Pro nás je zajímavé, že architektonické řešení tohoto prostoru je dílem Evy Jiřičné. Propojení skleněných skulptur s architekturou je ostatně pro jeho tvorbu typické. V roce 1995 svými objekty obohatil Benátky a o pět let později Staré město v Jeruzalémě. Tyto dva projekty si podle svých slov nejvíce užil. Od počátku 21. století se věnuje „sázení" artefaktů do různých botanických zahrad. Skleněné květy tak rozkvetly například Chicagu, Atlantě, v Saint Louis či v New Yorku a v roce 2005 také v Londýně.

11 kontejnerů skla

Právě Chihulyho výstava v londýnských Kew Gardens se stala jednou z nejpopulárnějších akcí v historii této instituce. Během několika měsíců ji navštívilo na devět set tisíc lidí. „Pro Kew Gardens to byl skutečně důležitý mezník, protože jsme se stali místem pro výtvarné umění světové úrovně," řekl pro deník The Guardian ředitel botanických zahrad Richard Deverell. Od té doby podle svých slov myslel na to, aby se Chihulyho díla do zahrad jednou vrátila. A to se podařilo právě v letošním roce. Mezitím však rovněž úspěšně obohatila zahrady díla dvou jiných výtvarníků, britských sochařů Henryho Moora (v roce 2007 a 2008) a Davida Nashe (v roce 2012 a 2013). Moorovy jedinečné bronzové a kamenné sochy skvěle souzněly s okolní přírodou, stejně jako díla Davida Nashe, který pracuje téměř výhradně se dřevem. Přesto si však myslím, že botanické zahrady nejvíce obohacuje „rozkvetlé" sklo Dalea Chihulyho. Působí zde naprosto přirozeně a je jen škoda, že se nemůže stát trvalou součástí zahrad. „Závidím" proto pravidelným návštěvníkům Kew Gardens, že mají do 27. října možnost vidět skleněné skulptury v různých ročních obdobích, za různého světla a na pozadí rozličných barev.

Přepravit rozměrné skleněné objekty ze západního pobřeží Spojených států ovšem nebylo vůbec jednoduché. Musely být rozebrány a pečlivě uloženy do jedenácti lodních kontejnerů. Poté je čekala téměř tříměsíční plavba po oceánech. Samotná instalace v zahradách trvala osmnáct dnů, vždyť’ z tohoto pohledu nejnáročnější artefakt - takzvaná rampouchová věž - tvoří 1882 komponentů...

Reflexe přírody

Na dvanácti místech Kew Gardens včetně dvou skleníků a tamní galerie mohli instalovat třicet dva sklářských výtvarných děl. Jedenáct z nich tvoří rozměrné objekty, menší práce představují výstavní sály v Shirley Sherwood Gallery of Botanical Art, kde se obvykle prezentují různé akvarely s botanickou tematikou. Nyní tu vévodí drobnější skleněné plastiky, které doplňují různé Chihulyho kresby či přípravné skici. Zde tak můžeme alespoň trochu nahlédnout do výtvarníkovy „kuchyně", tedy do toho, jakým způsobem americký sklářský výtvarník tvoří. Možnost představit svá díla ještě jednou v Kew Gardens považuje Chihuly za poctu. „Nádherná krajina zahrad s neobyčejnými skleníky, jako jsou Palm House nebo Temperate House, mne uchvátily." Výstava je skutečnou reflexí přírody, jak zní její podtitul. Svou ojedinělou barevností a rozličnými tvary, jaké umožňuje právě foukané sklo, působí, jako by vyrostly ze zelených trávníků či rozkvetly ve viktoriánských sklenících.

Je dobře, že Dale Chihuly nezanevřel na Británii poté, co tu v roce 1976 oslepl na levé oko při automobilové nehodě a od té doby přes oko nosí pásku. Úraz do značné míry ovlivnil jeho další tvorbu, protože změnil vnímání hloubky. Sám tak již rovněž nepoužívá sklářskou píšťalu. Jeho neobyčejné skleněné tvary tak musejí „vyfoukat" jeho asistenti. „Stal jsem se šéfem týmu. To mi ale zároveň umožňuje pracovat v mnohem širším měřítku, vytvářet rozměrnější objekty," objasňuje Chihuly.

A jsou to objekty vesměs úžasné. Proto si myslím, že se Dale Chihuly již dnes zařadil mezi legendy sklářského výtvarnictví, k nimž patří třeba Stanislav Libenský či René Roubíček, kteří již bohužel nejsou mezi námi.

autor: jbe
Spustit audio

Více o tématu