Odsouzeni ke svobodě
Motto 26. ročníku festivalu ...příští vlna/next wave..., jehož pražská část se konala od 17. do 28. září, znělo Odsouzen ke svobodě. ,,Je to citát z eseje Jeana-Paula Sartra a má být - krom jiného - připomínkou, že my slavit ,sametové výročí’ můžeme, ale samozřejmost to není," upřesňuje v programu dramaturgyně Lenka Dombrovská.
Přehlídka přinesla mimo jiné několik dokumentárně laděných projektů. Novinka Spitfire Company a režiséra Petra Boháče nazvaná Konec člověka?!? Reportáže psané z kuchyně se odehrála ve foyer Divadla Komedie. Tvůrci vycházeli z knih běloruské spisovatelky a držitelky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové (mnozí si v této souvislosti jistě vzpomněli na dřívější kus souboru Konec --- člověka. Doba z druhé ruky). Publikum sleduje zprávy ruské televize se dvěma moderátory/performery, kteří mají k dispozici kameru a projekční plochu a pomocí jídla a malých figurek připravují tematicky propojené výjevy, jakési drsné „pimprlové" vizuální komentáře. Dojde i na ruskou pohostinnost - nabízen je vegetariánský boršč... a zatímco ho polykáte, na jevišti se mluví a hraje o krvi a mrtvých lidech. Následuje vodka s okurčičkou; dlužno dodat, že tvrdý alkohol se ke všem těm děsům hodí. Kuchyňsko-zpravodajskému stolu dominují hrůzy války a připomínky (mnohdy černohumorné) černobylské tragédie. Trefně je doplňuje Rádio Jerevan - jak příznačné pro dnešní dobu plnou fake news. Přístup inscenátorů možná mohl být víc syrovější, i tak ale tyto „zprávičky" zanechají pachuť v ústech, kterou nespraví ani už zmíněný vynikající boršč.
Česká cesta
Hned několik počinů reflektovalo české prostředí. Brněnské Divadlo Feste uspořádalo v Průhonicích (zejména v okolí bydliště premiéra Andreje Babiše) odvážnou audio procházku se sluchátky, doplněnou několika živými výstupy, nazvanou Anatomie nenávisti. Účastníci dostali hned na začátku pouta a následně za deště poslouchali především projev Václava Havla, přednesený v roce 1990 na konferenci v Oslu. Olomoucké Divadlo na cucky se inspirovalo knihou Erika Taberyho Opuštěná společnost - Česká cesta od Masaryka po Babiše. Trojice herců v komorním provedení s několika málo rekvizitami přednesla v Divadle X10 celou řadu různých myšlenek od TGM, Jana Patočky a dalších. „Všechny texty, které v inscenaci zazní, jsou původní citace z knihy," řekl ve vltavské Mozaice režisér Patrik Lančarič. „Nic není vyfabulováno a nic připsáno. S výjimkou jedné definice, kterou jsme našli v právnickém slovníku. Ten definuje opuštění věci jakožto pozbytí vlastnictví. Věc se tak stává ničí, volnou k okupaci. To je velmi silné a velmi přesné tvrzení." Ve stejném prostoru hostovala i brněnská skupina DOK. TRIN se svou Zprávou o zázraku (Josef Toufar). Tvůrci při přípravách vycházeli z knihy Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli (Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara), nicméně vytvořili svébytný silný scénicko-dokumentární tvar, v němž jsou shrnuty základní informace, ale zároveň přináší mnohem víc, včetně skutečného mrazení v zádech.
Originální zpracování
Nejen tyto projekty ukazují, že řada divadelních uskupení se nevyhýbá problémům minulosti ani současnosti. Zvolené texty nejsou primárně určené pro divadlo. Umělci sahají po autentických (archivních) materiálech, literatuře faktu nebo na pomezí beletrie a non-fiction, úvahách politiků či filozofů. Je skvělé, když se, jako všem výše uvedeným, podaří nalézt originální a atraktivní způsob zpracování, který zaujme i velmi mladé obecenstvo.