Sto let boje o asijské umění. Pocta indologovi Luboru Hájkovi

Historikovi, který „jako první u nás povýšil zájem o exotické umění na profesionální úroveň“, věnovala svou novou knihu Sto let jednoho stromu kurátorka čínských sbírek Národní galerie Michaela Pejčochová, specializující se na studium dějin čínského malířství a historii sběratelství asijského umění na Západě.

Michaela Pejčochová zaujala čtenáře i odbornou veřejnost již svým předchozím titulem Posel z Dálného východu, v němž přiblížila osobnost cestovatele a sběratele Vojtěcha Chytila, který se spolu s Joem Hlouchou a Josefem Martínkem zasloužil o oblibu čínského a japonského umění v meziválečném Československu. Kniha Posel z Dálného východu získala právem i ocenění Nejkrásnější kniha roku 2019 v kategorii publikace o umění.

Lubor Hájek jako první u nás povýšil zájem o exotické umění na profesionální úroveň|foto:Národní galerie Praha

Novinka Michaely Pejčochové, vydaná brněnským nakladatelstvím Books & Pipes, je nejen poctou Luboru Hájkovi, ale i čtivým vylíčením okolností vzniku sbírek asijského umění před druhou světovou válkou a založení orientálního oddělení Národní galerie počátkem padesátých let. Mimořádný je i dramatický příběh dvou dlouhodobých expozic čínského umění na zámku Troja v Praze a takzvaném Dolním zámku v Benešově nad Ploučnicí, kde v prosinci 1969 vypukl požár, který část asijských sbírek citelně zasáhl. „Na sněhu pod borovicí se povalují ohořelé zbytky rudého hedvábí, vyšívaného zlatem, a zmrzlé kusy hustých modrých koberců se vzory květin a ptáků. A kolem dokola střepy, hromady porcelánových střepů, všechny něžně malované z jedné i z obou stran. Bývalé vázy, šálky, mísy a talíře, střepy tlusté i tenounké jako papír, roztříštěná hlavička buddhy, kopýtko koně, ruka s vějířem. Čínský porcelán první kategorie. A mezi tím trámy a kusy nábytku, ze kterých se kouří ještě čtvrtý den,“ cituje autorka z Mladé fronty, jež tehdy o požáru vydala svědectví.

Siao Sun, Krajina, Čína, kolem roku 1930|foto:Národní galerie Praha

Poutavě jsou popsány i osudy samotného přednosty oddělení orientálního umění Lubora Hájka, rodáka z Nového Strašecí, který na svých pracovních cestách nenavštívil jen Indii, Čínu, Mongolsko nebo Japonsko, ale rovněž Barmu, Indonésii, Írán nebo Afghánistán a své poznatky a zkušenosti zužitkoval v řadě publikací. Z nich je rozsahem i významem klíčová dvousvazková práce Umění čtyř světadílů, kterou Hájek redigoval a jejíž německá či anglická vydání dnes nalezneme v knihovnách mnoha zahraničních ústavů specializovaných na mimoevropskou kulturu a umění.

Součástí knihy Michaely Pejčochové jsou samozřejmě také desítky cenných archivních fotografií i bohatá obrazová příloha s kvalitními reprodukcemi některých čínských maleb, ale i s ukázkami obálek dobových katalogů či třeba evidenčních karet k exponátům darovaným Národní galerii. Podoba publikace Sto let jednoho stromu je zkrátka opět mimořádná a měli by to ocenit i sami čtenáři.