Spíš audio než rádio

Prvním výrazným projektem Kreativního HUBu byl podcast s názvem Zhasni!. Jak vznikl?

Říkali jsme tomu první původní podcastová série u nás. Vznikla pro on-line prostředí Radia Wave a šlo o sérii devíti intimních zpovědí mladých lidí o tom, jak prožívají svou vztahovou intimitu. A protože šlo o intimní téma, hodil se k němu podcast, který vnímáme jinak než rádio, protože jde o poslech do uší, ideálně někde v soukromí.

Za další projekt Návrat 68 jste jako tým získali v květnu Novinářskou cenu 2018. Mohla byste tento projekt přiblížit?

Chtěli jsme tímto projektem oslovit mladé lidi, pro které už není téma roku 1968 tak atraktivní, často ani netuší, co se v tomto roce vlastně stalo. Chtěli jsme vytvořit aplikaci především pro mobilní telefony, kde mladá generace dnes obsah nejčastěji konzumuje. Vytvořili jsme takzvaný imerzní audiopřehrávač, který v šesti dílech vypráví o dívce Táně, jež je během okupace ve Vídni a po telefonu řeší s rodiči, zda se má vrátit, nebo jestli má zůstat, i když už třeba rodiče nikdy neuvidí. K tomu jsme vytvořili aplikaci pro rozšířenou realitu, protože jsme mladým lidem chtěli názorně ukázat, jak tehdejší doba vypadala, co to například byla výjezdní doložka, anebo jak postupovala okupační vojska směrem ku Praze. Posluchač si může audio zastavit a prostřednictvím rozšířené reality se přenést do dané doby. Základem je však stále audio, vizuální prvky jsou doprovodné.

Proč rozhlas vytváří čím dál víc multimediálních obsahů, když jde hlavně o auditivní médium? Nepřibližují se pak jednotlivé multimediální projekty televizí a rozhlasů sobě navzájem?

Bavila jsem se s lidmi z BBC poté, co se spojily divize rozhlasu a televize, zda taková fúze v on-line světě dává smysl a jak probíhala. Tvrdili, že jim trvalo pět až deset let, než si navykli společně budovat on-line prostor. Říkali mi, že lidé z rozhlasu jsou zvyklí hodně pracovat s příběhem, protože si nemohou vypomoci obrazem. Lidé z rozhlasu prý proto učili zaměstnance televize vystavět příběh a naopak zase lidé z televize učili rozhlasáky pracovat s vizualitou. Dnes už podle mě není zajímavý ani tak web, ale spíš mobil. U počítače trávíme čas spíš v práci, ale internet konzumujeme v mobilu. Takže se s týmem HUBu snažíme, aby audio bylo atraktivní v mobilním prostředí.

K vašim nejnovějším projektům patří zpravodajský podcast Vinohradská 12. Jak byste ho charakterizovala?

V oblasti zahraničních zpravodajských podcastů jsou zajímavé dva formáty: jeden je New York Times The Daily, což je naše Vinohradská 12, tedy zpravodajské téma dne ve dvaceti minutách. V tomto modelu se snažíme podat zprávu jako příběh a vyklenout oblouk, kdy posluchače do problému uvedeme, nastíníme různé úhly pohledu i možná řešení. Druhý model zpravodajského podcastu nabízí Up First!, což je souhrn pěti hlavních zpráv dne, které nejdou do hloubky a míří na ty, kteří si nestihli přečíst denní zprávy. Tento formát ale rychle stárne, první formát je zase dražší a náročnější na výrobu. S nápadem na podobný podcast jsme s Adamem Javůrkem přišli už v roce 2017. Na podzim 2018 se však z Ameriky vrátila Lenka Kabrhelová, projekt ji nadchl a finální podobu jsme ladili společně.

Jak podle vás bude v budoucnu vypadat Český rozhlas?

Když jsme před třemi roky dělali podcast Zhasni!, tak mi v rozhlase hodně lidí skepticky říkalo: Vy opravdu věříte podcastu? Dnes jsou podcasty jediným číslem u rádií, které opravdu roste. Celosvětově. Jejich výhodou je, že si je můžete pustit kdykoliv a kdekoliv. Změny v audiu souvisejí se změnami chování posluchačů. Podcast chcete poslouchat, protože vás dané téma zajímá. Jde o jiné chování než u proudového vysílání, které si ráno zapnu, večer vypnu a nepamatuji si, co celý den hrálo. Myslím si, že v budoucnu bude fungovat jednak podcast, který budou vyhledávat milovníci audia, a potom bude fungovat cosi jako lineární poslech, ale ne nutně živé vysílání. Půjde o to, že si uživatelé naskládají sami do svého přehrávače několik hodin hudby a mluveného slova, které je zajímá. Zároveň se podle mě udrží i běžné proudové vysílání, hlavně v domácnostech a v autech.

Inspirujete se při své práci nějakým zahraničním modelem?

Při tvorbě našeho hubu jsme se odrazili od toho, jak fungují podobné huby či laby, jak se jim někdy říká, v zahraničí. Před čtyřmi pěti lety to byl velký trend, svůj hub má třeba Radio France, Švédský rozhlas, BBC... Model fungování hubů se ale liší i mění. My například sledujeme spíš to, jak vyprávět příběh v on-line prostředí - v zahraničí se tomu říká digital storytelling. Do budoucna mi přijde zajímavé hledat nové skupiny lidí, kteří neposlouchají stanice Českého rozhlasu, ale pohybují se v on-line prostředí a zapomínají vnímat audio obsah. Když sledujete, jak se mění návyky lidí v souvislosti s internetem a audiem, zjistíte, že dnes už nelze rozlišit uživatele podle věku či pohlaví, ale podle zájmů. Například rocková hudba může zajímat patnáctiletého i padesátiletého člověka. Naše práce je zkrátka víc o audiu než o rádiu.