Síla omluvy

Rusofobie - celospolečensky potlačovaná frustrace, nebo xenofobní předsudek?

Na začátku stál jeden rozjitřený status na sociální síti a na konci je otevřená debata, třetí místo v soutěži Prix Bohemia Radio 2019 a účast na mezinárodních soutěžích. Dokument Daniela Kupšovského Moje soukromá rusofobie vzbudil po prvním odvysílání na Radiu Wave v loňském roce značný ohlas.

Na první pohled privátní problém se ukázal být celospolečensky potlačovanou frustrací nejedné sociální bubliny. Když se filmový a rozhlasový dokumentarista Daniel Kupšovský vrátil z dlouhodobého pobytu v zahraničí zpět do Prahy, překvapila ho míra koncentrace Rusů zde trvale žijících.

A současně byl překvapen vlastními pocity. Ač sám sebe považuje za liberálního, kosmopolitního a tolerantního člověka, vůči Rusům náhle pocítil averzi a zažíval úzkosti. Na samém začátku měl nakročeno k nenávisti, ale brzy se rozhodl svůj problém řešit jinou cestou. Začal natáčet dokument, v němž pátral po příčinách svých strachů, potkával se s Rusy a prozkoumával pohled z druhé strany.

Nestává se běžně, aby dokument měl více verzí. Tvůrci se sice občas vracejí k již zpracované látce a pokračují v tomtéž tématu, většinou jde ale o další svébytné dílo. Ani rozhlasový dokument obvykle nepředělává již hotový materiál, který byl odvysílaný. V případě Mé soukromé rusofobie se ale tak stalo. Téměř rok od uveřejnění se autor a dramaturgyně Brit Jensen rozhodli dokument přestříhat a na festivalech a soutěžích prezentovat novou, kratší verzi. Důvod je prostý, ale zásadní: změnil se vztah autora k tématu.

Změna se může na první pohled zdát marginální - jde o drobné, snad kosmetické úpravy ve střihu a o pár minut kratší závěr. Tematické těžiště dokumentu se však přesunulo jinam. Zatímco první varianta má nakročeno k mapování obecného fenoménu Rusů u nás a historickým konotacím našich vzájemných vztahů, nová verze se zdá být mnohem osobnější, konkrétnější a s pevnější dramaturgickou výstavbou. Status na sociální síti, v němž se Kupšovský před natáčením rázně a negativně vymezil vůči ruské komunitě, si přečetl autorův kamarád s ruskými kořeny. A status se ho velmi dotkl. Nový závěr dokumentu proto tvoří prostá a jednoduchá chlapská omluva, vysvětlení a... odpuštění. Dokument tím nesklouzl k happy endu a naivnímu mávnutí rukou nad ostražitostí a obavami z nesvobody, kterou pro mnohé z nás může Rusko reprezentovat. Několikrát zaznamenává v „přímém přenosu“, že ruská mentalita nám je v mnohém vzdálená. Zachycuje, že Rusové necítí potřebu omlouvat se za okupaci. Dokumentuje, že kolem díla a autora se začali systematicky vyskytovat proruští trollové. Nový závěr dává jasný signál: agresivita, vulgarita a neslušnost je cestou, vůči které se autor svým statusem sice vymezil, ale jejíž prostředky použil. A nyní - svou omluvou - se tohoto jednání rázně zřekl.