Sedmé nástupiště, kolej první

Do rozhlasové Síně slávy uvedl Olgu Jeřábkovou generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral
Do rozhlasové Síně slávy uvedl Olgu Jeřábkovou generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral

Počátkem dubna byla v Olomouci na zahajovacím večeru mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio uvedena generálním ředitelem Českého rozhlasu René Zavoralem do rozhlasové Síně slávy jedna z nejvýraznějších osobností brněnského rozhlasového studia, redaktorka, publicistka a novinářka par excellence Olga Jeřábková.

Její životní cesta započala v rodině literárního historika Dušana a redaktorky brněnského rozhlasu Zdeňky. Literatuře se věnoval také Olžin pradědeček Viktor Kamil Jeřábek, plodný moravský povídkář, i její dědeček Čestmír Jeřábek, který psal knihy o české historii, cestopisné črty a memoáry. Olga si z onoho výčtu vybrala jak vztah k literatuře a umění v nejširším smyslu slova, tak k zachycení klikatých zákrut lidských dějin a osudů - a to vše v rozhlasovém médiu. Nastoupila do něj coby pětatřicetiletá roku 1986.

Po studiích žurnalistiky na brněnské univerzitě, kde rovněž vyučovala, zastávala novinářské místo v Mladé frontě. V rozhlase se nejdřív věnovala zábavě, po čtyřech letech se ocitla v literární redakci. Její pořady na brněnské i pražské vlně jsem poslouchal už coby adolescent. Nejsilněji si vybavuji Toulky Moravou, ve kterých Olga formou plastických reportáží posluchačům přibližovala nejroztodivnější místa a osobnosti spjaté s moravskou zemí i přilehlým Rakouskem a Slovenskem. Její pořady oplývají vtipem, nadhledem, fundovaností a kosmopolitní velkorysostí. Což jsou ostatně vlastnosti Olze bytostně blízké.

Láskyplná hostitelka

V roce 2008 začala na střídačku s doyenem brněnské literární redakce Tomášem Sedláčkem připravovat Sedmé nástupiště, nedělní podvečerní hodinku, jejímiž hosty byly výrazné osobnosti kulturního a společenského života, ale také začínající literáti nebo lidé z regionu, do povědomí veřejnosti dosud nezapsaní. Od literátů po malíře, od interpretů po režiséry, od vědců po básníky. Vzpomínám si na Olžin výrok: „Je to dřina, ale stojí to za to. Na té práci mě nejvíc bavilo a baví to setkávání.“ Je zasvěcená, pohotová, připravená a láskyplná hostitelka. Proto mají posluchači její pořady tolik rádi a hosté se na setkání s ní těší.

Pro Český rozhlas Vltava se Olze podařilo zorganizovat celodenní vysílání věnované její alma mater. Masarykova univerzita, ale i JAMU se tehdy skloňovaly v mnoha pádech, promluvili pánové Uhde, Smejkal, Srba, Plešák, Stědroň, Přidal, Hynšt, Věžník..., mnohé z nich bychom si dnes mohli poslechnout leda ze záznamu, jejich dílo je bohužel uzavřeno. Olga si je neúprosného plynutí času vědoma, a proto zaznamenává vždy a všude: možná padne věta, která se už nevysloví, třeba se podaří zaznamenat chvíli, která se později ukáže jako zlomová.

Olga je novinářka, myslitelka, kronikářka. Olgou natočené vltavské Osudy patří vždy mezi pozoruhodné, mnohé z nich vyšly i knižně. Naposledy Lijáky a lijavce zaznamenávající životní pouť básníka, překladatele, pedagoga a mého osobního guru, předloni zesnulého Antonína Přidala. V předmluvě k nim Olga poznamenala: „A. P. vjednom rozhovoru odpovídal na otázku, zda může být překladatel někdy interpretem zvolené knihy, nebo dokonce jejím spoluautorem.

Odpověď zněla, že nemůže. Ze překladatel toliko převádí text z jazyka do jiného jazyka, ne z názoru do jiného názoru. A já to mám stejně - i já se cítím v roli posla, který doručuje k posluchači poselství, které mu bylo svěřeno."