Rozhovory přes oceán aneb Jak přiblížit Čechům Kolumbii

Coby rozhlasový matador jste vedl již celou řadu rozhovorů. Co rozhodlo o tom, že právě tomuto povídání věnujete knižní podobu? Cítil jste, že tento příběh vydá na knihu?

Přesně tak. S paní Eliškou Krausovou jsme původně točili rozhovor pro televizní Postřehy odjinud. Tyto fejetony ale mají jen šest minut, takže se tam dostal jen zlomek toho, co nám loni v únoru v Bogotě při natáčení řekla. Přišlo mi, že to je velká škoda, protože má zajímavé osudy a poutavě vypráví, a tak mě napadlo z toho udělat knihu. Mám pocit, že nás to oba bavilo. Čeština paní Elišky je navíc krásná, má smysl pro humor i pro pointu, ačkoli žije už přes padesát let v Kolumbii.

„Čeština Elišky Krausové je krásná, má smysl pro humor i pro pointu, ačkoli žije už přes padesát let v Kolumbii,“ říká autor knihy Letenka do neznáma aneb Rozhovory přes oceán |foto:Vladimír Kroc, Český rozhlas

Kniha však nevznikala naživo, ale korespondenčně, protože vám do života vstoupila pandemie. Jak vaše povídání přes oceán probíhalo?

Základ jsme natočili v Kolumbii naživo a zbytek jsme si vyměňovali po mailech přes moře. Díky posunu času jsem večer napsal otázku a ráno jsem si otevřel její odpověď. Hráli jsme spolu takový ping-pong přes oceán. Šlo o dobrou kratochvíli v době, kdy jsem kvůli pandemii neměl tolik práce v rozhlase. Vlastně to bylo podobné, jako když stoupáte do kopce a už máte pocit, že jste na vrcholu, ale pak se vynoří další kopec a stále je co objevovat. Jen tak mimochodem mi například řekla, že jako malá recitovala Františku Hrubínovi. Je to úplně jiný typ rozhovoru, než na jaký je člověk zvyklý v rozhlase.

V knize se objevuje řada perliček, například epizoda s polibkem s Fidelem Castrem.

Setkání s Fidelem Castrem bylo důležité, protože paní Eliška mívala imigrantské sny, v nichž se jí zdálo, že musela přistát na Kubě a že ji Castro poslal zpátky do socialistického Československa. Při  osobním setkání na ni prý působil příznivě, ačkoliv ten režim neadorovala.

Fascinující příběh Elišky Krausové vydal Prostor|foto:Nakladatelství Prostor

Co vás na jejím životním příběhu nejvíc fascinovalo?

Bavilo mě, že ve vyprávění jednoho osobního příběhu se může zrcadlit historie celé země. Je to možná způsob, jak přiblížit Čechům Kolumbii, která má nezaslouženě špatnou pověst kvůli drogovým kartelům. Málokdo si u nás navíc dokáže představit, jak tamní život vypadá. Fascinovalo mě také, jak silná je paní Eliška osobnost. Do Kolumbie přijela dva semestry před dokončením zdejšího studia a v Bogotě musela začínat od nuly. Dnes tam přednáší na univerzitě, nevzdala se. Přitom líčí i okamžiky, kdy se chtěla vrátit domů. To všechno překonala, což je podle mě inspirativní. Navíc jsem se dozvěděl spoustu nových souvislostí a historek a podle mě jsme dodali zase jiný pohled na známou rodinu Krausových.

Nedá mi to, abych se na závěr nezeptala na situaci, která s knihou nesouvisí. Nedávno vám ze studia uprostřed rozhovoru odešel Václav Klaus. Stalo se to ve Dvaceti minutách Radiožurnálu. Překvapilo vás to?

Dopředu jsem z toho rozhovoru neměl dobrý pocit a napadlo mě, že se může něco stát. Ale nečekal jsem, že se to takhle vyhrotí. Doteď nechápu, proč odešel. Dostal korektní šanci vše vysvětlit. Škoda že ji nevyužil. A jestli se ptáte, zda se mi za třicet let praxe stalo, že by mi host ve studiu vyhrožoval inzultací, tak nestalo. Všechno je jednou poprvé.