Rozhlas 2018: Počítání zločinu i bouře na Vltavě

Alena Mornštajnová, spisovatelka

Na poslech Českého rozhlasu nemám tolik času, kolik bych chtěla, ale v minulém roce jsem se snažila nenechat si ujít žádný z dílů seriálu Osudové ženy. A v četbě na pokračování na Dvojce jsem si připomněla díla svých oblíbených anglických klasiků - Na Větrné hůrce od Emily Bronteové a povídky Thomase Hardyho - i knihy českých autorů -Zbabělce Josefa Skvoreckého a Selský baroko Jiřího Hájíčka.

Milan Uhde spisovatel, dramatik, politik

Můj zážitek je poněkud zvláštní: 3. dubna jsem si poslechl šestnáct let starou brněnskou rozhlasovou úpravu hry Škola šašků, kterou napsal Michel de Ghelderode a uvedla ji Husa na provázku v květnu 1999 v režii Petera Scherhaufera. Měsíc po premiéře zemřel. Připomněl jsem si ho a zároveň výkony Pavla Zatloukala, Michala Bumbálka, Evy Vrbkové, Gabriely Ježkové Stefanové, Vladimíra Hausera a lekci krále bláznů, kterou věnuje dětem odsouzeným k smrti. Navzdory ponurému ději a smutné vzpomínce mi bylo při poslechu velice dobře.

Přemysl Hnilička, publicista

Určitě by bylo za co chválit, jen v dramatické sekci například za třídílnou hru Neviditelný podle Jaroslava Havlíčka, za Noc tribádek Pera Olova Enquista, za Sarabandu Ingmara Bergmana. Musím však přiznat, že jsem ktomu ztratil chuť poté, co byl ze stanice Vltava (ne)standardním způsobem odejit její šéfredaktor. Nejde mi o konkrétní osobu Petra Fischera, s mnohými změnami na Vltavě jsem nesouhlasil, ale vadí mi, když o setrvání v čele stanice rozhodují lidé, kteří upřednostňují loajalitu před schopnostmi, nebo tací, kteří si Vltavu ani jednou neposlechli, natož aby věděli něco o jejím smyslu a směřování.

Tereza Semotamová, publicistka

Největší posluchačský zážitek loňského roku pro mě byl pořad Ahoj! aneb Na počátku byla voda! Uvědomila jsem si při něm, jak je krásné, že se Český rozhlas Vltava zajímá o současnou literaturu, vodu a především lásku, která spojuje nás všechny, ať už jsme jakékoli národnosti, vyznání, barvy kůže či politického postoje. Ať žije svoboda! Ahoj!

Jan Hanák, kněz, dokumentarista

Loni rozhlasovou dokumentaristickou obec značně zaujalo a rozčeřilo vítězství dokumentu Martiny Pouchlé Berka se rozhodl zemřít na Prix Bohemia Radio. Přestože patřím spíš mezi ty rozčeřené, jsem rád za velice důležité etické otázky, které tím byly vyvolány. Totiž odpovědnost dokumentaristy za zprávu jeho díla vůči posluchačům. Téměř faustovské dilema, zda se kvůli tomu vzdát skvělého tématu, respondenta, materiálu. Nebezpečí tenké hranice mezi konstruováním díla a reality samé. Co se smí a co už ne? A má existovat něco, co se nesmí?

Andrea Hanáčková rozhlasová teoretička

Naprosto mimořádný měli rok 2018 dokumentaristé Českého rozhlasu. Skvělý tým vedený Danielem Moravcem cestoval po světě ve spolupráci s Člověkem v tísni, projel Rusko po stopách legionářů, organizoval workshopy pro zájemce o rozhlasovou dokumentaristiku. V květnu se v Praze poprvé uskutečnila tradiční mezinárodní konference dokumentaristů a naše dokumenty výrazně uspěly na několika evropských festivalech. Palec nahoru pro Tvůrčí skupinu Dokument! Speciální dík a velké uznání patří Magdaleně Sodomkové a Brit Jensen za jejich vynikající dokumentární krimi sérii Matematika zločinu. Pevně věřím, že Český rozhlas nebude hrát nadále roli mrtvého brouka a tento jedinečný seriál odvysílá. V investigativní žurnalistice by měl rozhlas své novináře maximálně podpořit! Než to udělá, lze poslouchat seriál jako podcast na stejnojmenné stránce.

Tomáš Bojda, publicista

Zážitek by měl být o dojmu, o emoci. Momentální nadšení nepociťuji. Snad proto bych chtěl ocenit kvalitu, ke které se můžeme vracet. Reprízy řady špičkových inscenací okysličují pravidelné vysílání. Nastavují přitom příznačné zrcadlo dnešní produkci a uměleckým tendencím současné rozhlasové tvorby. Je určující devízou Českého rozhlasu, jak bohatý má archiv a jak díky němu dokáže upomínat na velké jubilující tvůrce či osobnosti. A že jich letos bylo! A děkuji Natálii Deákové za novou inscenaci Návštěvy staré dámy.

Petr Pithart, politik

Největším zážitkem bylo pro mne probuzení Vltavy - mnohé čerstvé přítoky osvěžily poněkud unavenou již českou řeku řek a učinily ji partnerem ve vzrušených debatách o našem světě.

Jan Přeučil, herec

Král Lear|foto: Radioservis

S velikým potěšením jsem si v říjnu poslechl inscenaci Krále Leara Williams Shakespeara v režii Jiřího Horčičky. V titulní roli exceloval Martin Růžek a tato inscenace byla vysílána ke stému výročí narození tohoto velikána. Měl jsem tu čest si v této inscenaci zahrát menší roli a obdivovat přímo ve studiu Růžkovo rozhlasové umění.

Kateřina Tučková, spisovatelka

Nejvýraznějším počinem Českého rozhlasu roku 2018 se mi jeví - bohužel - dění na stanici Vltava. Byla jsem vždy nepravidelnou posluchačkou rozhlasového vysílání, ke své práci potřebuji ticho, a proto mi mnoho pořadů utíkalo. V posledním roce jsem se pro ně však stále častěji vracela do audioarchivu, proto mě velice překvapil nejen konflikt vedení ČRo s Petrem Fischerem, který coby šéfredaktor Vltavy podle mého názoru zvýšil programovou atraktivnost stanice, ale především údajná vulgárnost literárního pásma o vodě, kde zazněla ukázka z knihy Alana Hollinghursta. Nejenže slova, která v ní zazněla, považuji za neutrální a celý akt za nepřijatelnou cenzuru, ale poté mě hlavně překvapil vysoce neetický způsob vytlačení Petra Fischera ze stanice Vltava. Pořady, které bych mohla při této bilanční příležitosti zmínit, tak zůstávají v pozadí této politováníhodné události.

Eva Hrušková, herečka

Největší zážitek je pro mne Dobré ráno, které moderují každodenně Jan Kovařík a Jakub Kaloč - to nemá chybu. Pánové na sebe slyší a zlepšují posluchačům náladu hned po ránu.

Arnošt Goldflam, herec, režisér, pedagog, dramatik a spisovatel

Poslouchám hlavně ČRo Plus s rozbory a komentáři, to mě baví a zajímá. Taky Vltavu, to je též pěkné, různá čtení a rozhovory a podobně, zvlášť když je to o literatuře nebo z literatury, o spisovatelích. Když byla ta kauza z toho čtení, kde se vyskytla pasáž o pohlavních orgánech a následné sankce, to mi připadalo ze strany vedení velmi malicherné, takové věci se píšou a být tak příliš prudérní je snad trošku směšné, až jakoby z jiných, starých časů.

Hynek Pekárek, publicista

Proces s Rudolfem Slánským. Přes šedesát hodin digitalizovaných záznamů z monstrprocesu, v němž, jak bylo ještě před jeho zahájením na ÚV KSČ domluveno, padlo jedenáct „špagátů" a tři doživotí. K poslechu stále na webu Radiožurnálu. Ferdinand Peroutka ve svém komentáři v Rádiu Svobodná Evropa poznamenal, že proces přinesl scény, které by ani Dostojevskij nevymyslel. Doporučuji k poslechu zvláště výstupy Bedřicha Reicina pronášené s nasazením prvního milovníka u venkovské šmíry.

Jan Kačer, herec a režisér

Mám Český rozhlas rád, s radostí poslouchám povídání Jiřího Anderleho Láska za lásku, mám rád tento typ pořadů. A pak se mi líbí klasická hudba. Ale mrzí mě, že se v Českém rozhlase vysílají pořád stejné písničky a třeba ty, které mám rád, například od Petra Skoumala, jsem neslyšel už několik let. A říkám si, že zpravodajství by mohlo být rychlejší: tytéž zprávy slýchám ráno, v poledne i večer. Přitom se děje tolik věcí.

Milan Švihálek, publicista

Zaujala mě celoroční systematická práce tvůrců pořadu Toulky českou minulostí, jehož čtvrtstoleté putování českým rozhlasovým prostorem vyvrcholilo v neděli 28. října závěrečným, 1218. (!) vydáním. Klobouk dolů před vytrvalostí, profesionalitou a promyšlenou dramaturgií tohoto cyklu. Lze si jen přát, aby tvůrci Toulek, zejména autor Josef Veselý, režisér Jaromír Ostrý a všichni jejich kolegové, dostali v budoucnu možnost navázat na práci, která měla tak mimořádný posluchačský ohlas.

Jaroslav Beránek, publicista

Musím vyzdvihnout Mozaiku, kterou můžete slyšet na stanici Vltava každé všední ráno. Je to totiž jediná možnost, jak se dovědět o aktuálním kulturním dění v naší republice. Bez Mozaiky bych například nevěděl o zajímavých výstavách... Jiná média to neumožní, výtvarné umění je pro ně Popelkou. Jaký to rozdíl od britského deníku The Guardian, jehož internetovou verzi čtu každý den!

Jakub Kamberský, publicista

Největší rozhlasové zážitky roku 2018 jsem měl při poslechu několika rozhlasových her, které se ohlížely za dějinnými okamžiky naší novodobé historie. Především jde o původní rozhlasovou hru Petra Dudka Traktor, syrově popisující pohnuté osudy lidí při kolektivizaci v padesátých letech, a o rozhlasovou verzi divadelní hry Rudolfa Medka Plukovník Švec, zabývající se osudy našich legionářů. Obě hry mi rozšířily obzory, v obou lze mluvit o propracované a jisté režii.

Gabriela Míšková, publicistka

Loni Český rozhlas odvysílal několik her věnujících se výročí republiky. Více než polovinu oslavovaných let jsme prožili v totalitě a na ni s notnou dávkou cynismu nahlédl Tomáš Vůjtek svou hrou Zápas o generála pojednávající o osudu Jana Sejny alias „semínkového generála". Hra uchvátila nadhledem a humorem, který nepramení z parodování komunismu, ale jeho holého konstatování. V režii Apoleny Novotné se posluchač přistihne, jak s antihrdinou Sejnou sympatizuje a baví se jeho groteskním uvažováním.

Kamil Fajmon, publicista

Mým největším rozhlasovým zážitkem roku 2018 je pětidílný dokumentární cyklus Magdaleny Sodomkové a Brit Jensen Matematika zločinu, který vznikl ve spolupráci Českého rozhlasu a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Podcastový krimi seriál se investigativní formou věnuje dvěma případům, v nichž justice prokazatelně poslala odsouzené za mříže neoprávněně. V moderním sound designu, který je přístupný mladé i starší generaci, zní autentické nahrávky ze soudních síní i výpovědi všech účastníků.

Agáta Pilátová, publicistka

Užila jsem si první máj na Vltavě včetně Máchovy Pouti krkonošské a vysílání ze Sněžky. Je fajn, že Vltava dokáže k svátkům vždycky něco nápaditého vymyslet. Líbil se mi projekt Kánon100 včetně výsledků, o něž se zasloužili posluchači. A trvale mám ráda spolehlivé bezpečí stanice D-dur, kam se můžu kdykoliv uchýlit před houštím a vřavou labyrintu světa a díky dobré dramaturgii, poutavým víkendovým návštěvám i dalším programům najít ráj srdce.

Milan Šefl redaktor Týdeníku Rozhlas

S ČRo Plus vstávám, s Dvojkou o víkendech vařím, Vltava bývá mým společníkem večer, když pracuji. Nejsoustředěněji však rozhlas sleduji 0 víkendu na kole, se sluchátky na uších. A protože vesměs vyjíždím dopoledne a obvyklá dávka kilometrů 1 se zastávkou na pár piv nezabere víc než tři čtyři hodinky, znám mezi 10. až 14. hodinou vcelku dopodrobna program většiny celoplošných stanic. Málokdy si v tom čase nechám ujít rozhovory Báry Tachecí v Osobnosti Plus. Baví mě (a inspiruje) výběr hostů i vedení interview. A klaním se před odhodláním moderátorky klást nepříjemné dotazy i těm, kterým je většinou novináři nekladou. To se to pak šlape, když se ze svých „hříšků" zpovídají Karel Oliva, Robert Sedláček, Marta Skarlandtová nebo Monika MacDonagh Pajerová...