Chrám zasvěcený svaté Barboře
Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře patří mezi naše nejkrásnější a také nejznámější gotické památky, navíc svou výjimečnosti přispěl k tomu, že byla Kutná Hora zapsána na prestižní seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Podobně jako katedrála svatého Víta byl i tento chrám stavěn celá staletí a k jeho konečnému dobudování došlo až ve 20. století.
Chrám svaté Barbory začali kutnohorští obyvatelé stavět roku 1388 údajně proto, aby se vymanili z područí nedalekého sedleckého kláštera, jak se dozvídám od průvodce Jana Baráka, který dodává: „Kutnohorští chtěli mít stejně krásný chrám nejen jako v Sedleci, ale i jako v Kolíně anebo v Praze. A protože bohatli díky těžbě stříbra, zasvětili chrám patronce horníků, svaté Barboře." Však se na stavbě podíleli přední architekti a stavitelé - nejprve to byla huť stavitele Svatovítské katedrály Petra Parléře, pravděpodobně pod vedením jeho syna Jana Parléře, a později Matěj Rejsek anebo Benedikt Rejt.
Barbora bez střechy
Stojím u severního, bočního vchodu do katedrály a Jan Barák vypráví: „Nejstarší je vnitřní loď kolem oltáře, vysoký chór s kaplemi a sakristie. Matěje Rejska pamatují chrliče anebo fiály, tedy zdobené jehlany na vrcholech pilířů." Co se týká střechy, měla zajímavé osudy. Dlouho nebyla celá stavba zastřešena, za doby renesance se zhotovila střecha stanová a za jezuitů, kteří chrám spravovali od roku 1626, byla na stavbě jednoduchá střecha sedlová. Současná podoba střechy je replikou původní stanové.
Mimochodem, kutnohorská katedrála byla dostavěna až roku 1905 a zasloužil se o to místní archeologický sbor Vocel. Z té doby pochází třeba neogotické průčelí na západní straně. Nedochovala se však chodba, která chrám spojovala se sousední Jezuitskou kolejí z dob Tovaryšstva Ježíšova.
Krása klenby i kaplí
Vstupujeme do pětilodní katedrály a průvodce ukazuje: „Hlavní oltář je novogotický a vidíte na něm reliéf Poslední večeře Páně. Je zajímavý tím, že všech dvanáct apoštolů není možné vidět z jednoho jediného místa. Ten, kdo je chce spatrit všechny, si musí od oltáře popojít. Na pravém křídle oltáře nechybí ani svatá Babora." Pak už zvedám oči vzhůru a obdivuji nádhernou klenbu. Nad presbytářem je to síťová klenba, kterou vytvořil Matěj Rejsek, zatímco hlavní loď je zaklenuta žebrovou klenbou podle návrhu Benedikta Rejta. Klenbu navíc zdobí erby měšťanů, cechů anebo šlechtických rodů. Z empor neboli vnitřních balkonů na mě shlížejí velké dřevěné sochy čtyř křesťanských ctností.
Pak si s průvodcem prohlížíme jednotlivé kaple, do kterých sluneční světlo vstupuje skrze vitrážová okna, a Jan Barák vypráví: „Ve středověku byl celý interiér chrámu barevný a vyzdobený nástěnnými malbami, z nichž se nám ovšem dochovaly jen některé. Patří mezi ně třeba vskutku obří zpodobení svatého Kryštofa přenášejícího přes brod Ježíška." Výjimečná je díky gotickým nástěnným malbám s biblickými motivy i kaple Smíškovská. Však autor maleb vstoupil do historie umění jako Mistr Smíškovské kaple.
Za vším hledej havíře
Zastavujeme se i v kapli, která se nazývá Hašplířská. Dozvídám se, že hašplíři byli lidé, kteří hašplem čili rumpálem, což vlastně byla tehdejší podoba výtahu, dopravovali dolů do dolu a pak zpátky nahoru na světlo havíře i materiál. „A právě práci na hašplu tu máme znázorněnu. A s dolováním stříbra souvisí i výzdoba kaple Mincířské. Zde můžeme vidět, jak vypadala práce mincíře anebo pregéře a jak se tehdy razily mince," objasňuje průvodce.
Kutnohorští obyvatelé si byli vědomi, že za bohatství svého města i za nádhernou katedrálu vděčí místním dolům na stříbro, a tak nikoho nepřekvapí, že na jednom sloupu je i socha klečícího havíře v tehdejším typickém oblečení.
