Radkin Honzák: Na Hromnice – sněžnice

Předpokládám, že o keltském zvyku nic nevěděli křesťané v Jeruzalémě, kteří na počátku 5. století začali slavit svátek Očišťování Marie, které je poprvé zmíněno v evangeliu svatého Lukáše: A když se naplnili dnové očišťování Marie podlé zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili Pánu. Je to tedy den, kdy končí šestinedělí Ježíšovy matky a kdy ona přichází do chrámu, aby byla po tomto období rituálně očištěna a za svého prvorozeného syna přinesla rituální oběť. Stařec Simeon při té příležitosti o dítěti prohlásil: Světlo k zjevení národům, a slávu lidu tvého Izraelského. To stvrdila ještě prorokyně Anna. Tak nám tu harmonicky splynul svátek keltský, židovský i křesťanský, aniž jeden druhému ubližoval, svěcení svíček proti blesku a hromu snad vadilo jen těm, kteří doufali ve vyplacení pojistky. Dokonce v Římě se konal občas začátkem února smírný průvod nazývaný amburbale.
To nemělo trvat věčně, protože judaistické prvky začaly vadit katolíkům paradoxně ve chvíli, kdy v šedesátých letech minulého století svolali ekumenický koncil. Krom toho, že na něm projevili úctu muslimům, hinduistům i buddhistům, přejmenovali svátek připomínající židovské rituály na Uvedení Páně do chrámu a liturgická fialová barva symbolizující pokání byla nahrazena radostnou bílou. Tam už začíná éra korektnosti nedovolující nazývat věci jasnými jmény. Přináším též do pokladnice jazyka svůj skromný příspěvek: místo urážejícího označení nadváha zavádím od letošních Hromnic závazný pojem podvýška. Světlo do našich životů vneslo mnoho umělců, kteří se toho dne narodili. Za všechny jmenujme alespoň Jarku Mottla, Věru Chytilovou, Jana Grosse, Ladislava Mrkvičku, Jana Jiráně a Ondřeje Brzobohatého.