Pochybovat nebudeš, kdo je tu real. Nymburk jako malej NY
„New York is a woman,“ zpívá Suzanne Vega ve své melancholické písni o městě, co nikdy nespí. Román Malej NY od Přemysla Krejčíka, nominovaného letos vedle Svaté hlavy Hany Lehečkové a Mount Anne od Ladislava Slezáka na Cenu Jiřího Ortena, ukazuje tuzemský New York, tedy Nymburk, spíše jako mužský prostor.
„New York is a woman,“ zpívá Suzanne Vega ve své melancholické písni o městě, co nikdy nespí. Román Malej NY od Přemysla Krejčíka, nominovaného letos vedle Svaté hlavy Hany Lehečkové a Mount Anne od Ladislava Slezáka na Cenu Jiřího Ortena, ukazuje tuzemský New York, tedy Nymburk, spíše jako mužský prostor. Soupeří zde hip hop i punk, všichni stojí proti náckům a většina si dá říct, když jde o alkohol, drogy a samozřejmě ženy.
Přemysl Krejčík má za sebou dvě básnické sbírky, román i povídkovou sbírku, Malej NY je dle úvodní poznámky dílem inspirovaným skutečností, a to jak na rovině osobních zážitků, tak rovině událostí spjatých s českým hip hopem (však se také kniha pyšní nálepkou „Thriller o českým hip hopu“). Román je založen na třech dějových liniích, v nichž se proplétá současnost a minulost protagonisty Vládi, který pod jménem Dexter kdysi vystupoval s Radkem a Kapitánem v kapele Skylla. To je ale už dávno a zbyly jen vzpomínky, rozjitřené navíc smrtí Julie, Dexterovy první lásky. A právě toto podivné úmrtí spolu se záhadnými zprávami od taktéž zesnulého Radka donutí vypravěče vrátit se v paměti do let své největší provinční slávy a pátrat po tom, kdo se jej snaží vystrašit, i pochopit tehdejší dobu z odstupu. V duchu žánru nelze první oddělit od druhého, Dexter musí porozumět minulosti, aby se zachránil tady a teď.
Dexter musí porozumět minulosti, aby se zachránil tady a teď.
Tempo příběhu je záměrně proměnlivé, napínavé scény se střídají s úryvky z deníků postav či scénami z terapeutického sezení, těkavost atmosféry zvýrazňuje též široká škála doprovodného soundtracku uvedeného na okrajích první strany kapitol. Nutno však říct, že Malej NY překračuje konvence thrilleru, byť žánrovou skládanku lze rozlousknout vcelku snadno. Nejsilnějším tématem i kladem románu je totiž samotná řeč. Autor s rozhledem a adekvátním stylem líčí hip hop se vším, co k němu patří. Mluví o typických znacích této subkultury, od oblečení přes hudební specifika až po vztah ke světu obecně.
Občas však zazní vypravěčův monolog trochu falešně, a to když dovysvětluje slangové názvy, které použije. Tyto nepochybně dobře míněné definice narušují onu flow, již sám protagonista tolik velebí. Jako by náhle ztratil odvahu mluvit po svém a v parafrázi jeho oblíbence Marpa čtenář musí v tu chvíli lehce „pochybovat o tom, kdo je tu real“.
