Performer v domácím vězení
Jsme v pražském divadle Venuše ve Švehlovce, kde právě začíná Cesta kolem mého pokoje. Na jevišti vidíme mladého vysokého muže v teplácích. Začne se pohybovat či tak trochu potácet mezi předměty, které patří k běžnému vybavení domácnosti. Lampa, stolek, kytka v květináči nebo židle. Chybí však elektronika dnešního světa – mobil a počítač...
Muž uvnitř „místnosti“ (bez zdí) není žádný šílenec, spíše je hluboce osamocen. Do jeho „příběhu" zní živá hudba Tomáše Vtípila.
„Autor této inscenace Juraj Mitro se inspiroval novelou, kterou během 42denního domácího vězení napsal v roce 1794 voják a aristokrat Xavier de Maistre, který se inspiroval románem Sentimentální cesta Francií a Itálií Laurence Sterna, který se inspiroval Donem Quijotem, který se inspiroval Božskou komedií, který se inspiroval Summit Theologica Tomáše Akvinského, který se inspiroval Písmem svatým, které se inspirovalo židovskou historií, mytologií a životem Ježíše Nazaretského. Představení tedy prokazatelně čerpá ze samotných kořenů lidské tvořivosti," čtu později v programu. Premiéra se konala loni v brněnském Studiu Marta a v únoru jsme mohli tento zvláštní počin vidět i na festivalu Malá inventura. Zároveň se jedná o absolventský bakalářský projekt na JAMU a Juraj Mitro v něm nejen účinkuje, ale zvládl i role režiséra a dramaturga.
Performance je založená především na pohybu, místy mimice nebo obyčejných, ale zároveň výmluvných pohledech. Mitro se například obdivuhodně zaplétá do prodlužovaček, které patří kjeho hlavním rekvizitám, hladí mikrovlnnou troubu, přátelsky se dívá na větrák. A dojde také na text. Postava se jmenuje Ivan a píše – jak jinak – Ivanovi.
Závěrem dodávám, že tato čtyřicetiminutovka není nikterak intelektuálně náročná ani depresivní, jak by se mohlo zdát, naopak se při ní publikum občas dokonce zasmálo.