Osud světa pod pokličkou. Na čem si pochutnávali Saddám Husajn nebo Fidel Castro? A kdo jim vařil?

„Proč jsou na světě diktátoři? Protože je krmíme. Protože jim umožňujeme růst,“ řekl polský spisovatel Witold Szabłowski ke své knize reportáží Jak nakrmit diktátora. „Moje kniha je míněna jako varování. Žijeme v době, která diktátorům nahrává, a vyplatí se o nich vědět co nejvíce,“ dodal jen několik měsíců předtím, než Putin napadl Ukrajinu.

Witold Szabłowski, narozený v roce 1980, patří k nejvýraznějším představitelům mladší generace proslulé polské školy literární reportáže. Vystudoval žurnalistiku a politologii ve Varšavě a v Turecku, pracoval ve zpravodajské televizní stanici TVN24 a v letech 2006 až 2016 působil jako reportér v deníku Gazeta Wyborcza. Za své literární vzory považuje slavné reportéry Ryszarda Kapuścińského a Mariusze Szczygeła, ale také české autory – Milana Kunderu, Bohumila Hrabala a Jaroslava Haška. „Pro mě byl nejdůležitější Hašek. Švejka jsem četl ve dvanácti letech. Vždycky jsem chtěl psát takhle. Chtěl jsem se naučit psát o vážných věcech jako on, to znamená z té humorné stránky. Když se v Polsku mluví o válce, tak se vždycky mluví velmi vážně. To bylo poprvé, kdy jsem viděl, že když se mluví o vážných věcech s určitým humorem, neztratí tím ty věci na vážnosti, naopak ještě to tu jejich vážnost zdůrazní. Hašek je pro mě zásadní osobnost z českého světa, pro mě je to nejdůležitější český spisovatel.“

Saddám Husajn ve svém skleníku|foto:Profimedia

Mezi Východem a Západem

Witold Szabłowski debutoval knihou Vrah z města meruněk: Příběhy z Turecka (2010, česky 2016), vynikajícími reportážemi o životě v zemi rozpolcené mezi Východem a Západem, mezi islámem a islamofobií, zemi načichlé konzervatismem i postmodernou, posedlé steskem po Evropě i euroskepsí. Přibližuje v nich rozporuplnou tureckou mentalitu, její světlé i stinné stránky, vraždami ze cti počínaje a sexuální revolucí konče. Kniha získala Cenu Beaty Pawlak, cenu Melchior a nominace na polskou literární cenu Nike a středoevropskou cenu Angelus. Její anglické vydání je britským PEN klubem a časopisem World Literature Today považováno za jednu z nejdůležitějších překladových knih roku 2013. Turecko a Ukrajina patří k Szabłowského základním tématům.

Witold Szabłowski s českým překladem své knihy Jak nakrmit diktátora|foto:Jana Plavec

Roku 2014 vydal knihu reportáží Tančící medvědi (česky 2021), v níž mu osudy cvičených medvědů, kteří jsou zbavováni náhle řetězů a pouštěni na svobodu, slouží jako metafora vývoje zemí bývalého sovětského bloku po pádu tamních komunistických režimů. Přibližuje v ní, jak složitá může být cesta ke svobodě pro společnost, která žila dlouhá léta za železnou oponou, a jak nelehké je pro mnohé vyrovnat se s novou realitou. V jeho příbězích, v nichž nechybí absurdita a černý humor, jsme všichni tančícími medvědy, kterým svoboda přináší úlevu, ale současně také nejistotu a bolest. Každá změna, i společenská, musí proběhnout nejdřív v hlavě, říká svými reportážemi autor. A je jedno, zda je to hlava medvěda, nebo člověka. Vydání knihy v USA otevřelo Witoldu Szabłowskému cestu na americký knižní trh. V roce 2016 následovaly reportáže Spravedliví zrádci: Sousedé z Volyně (česky 2018), svědectví o volyňském masakru, etnických čistkách na Ukrajině, které probíhaly od února 1943 do února roku následujícího. Autor v ní hovoří s pamětníky tragických událostí a ptá se, proč lidé začínají vraždit své sousedy. Kdo a proč v sobě najde sílu zachovat se lidsky uprostřed běsnění? Jak těžké je vybírat mezi „svými“ a „cizími“? Lze zastavit spirálu nenávisti a pomsty?

Jak nakrmit diktátory

Další kniha reportáží Jak nakrmit diktátora vyšla v roce 2019 s úspěchem zároveň v Polsku a v USA a posléze získala jednu z hlavních cen literární soutěže o nejlepší světovou knihu na kulinární téma za rok 2021 (Gourmand World Cookbook Awards). Do češtiny ji převedla Jarmila Horáková a v roce 2021 knihu vydala nakladatelství Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj. Nejde o kuchařku, jak by se na první pohled mohlo zdát, ačkoliv obsahuje i mnoho často exotických receptů. Je to vyprávění o osudech a kariérách osobních kuchařů nejhorších světových diktátorů 20. století a zároveň také o samotných diktátorech, jako byli Saddám Husajn, Idi Amin, Enver Hodža, Fidel Castro a Pol Pot.

Jak fascinující mohou být kuchaři? Jsou to básníci, fyzici, lékaři, psychologové a matematici zároveň.
Witold Szabłowski

Jak vznikl nápad napsat takovou knihu, vysvětluje sám autor: „Moc nechybělo a stal se ze mě kuchař. Bylo mi něco přes dvacet, právě jsem dokončil vysokou školu a jel jsem navštívit známé do Kodaně. Tak se to sešlo, že jsem tam chvíli pracoval jako umývač nádobí a pomocný kuchař. Samozřejmě načerno, ale za pár dní jsem si vydělal tolik, kolik moje máma, učitelka v Polsku, za měsíc. Poznal jsem řadu kuchařů a naučil jsem se mnoho o chodu kuchyně i o vaření. Po půl roce jsem se vrátil do Polska a stal se novinářem. Navždy mi však utkvělo v hlavě, jak fascinující lidé mohou být kuchaři. Jsou to básníci, fyzici, lékaři, psychologové a matematici zároveň. Většina z nich vede neobyčejný život – je to práce, která člověka pohlcuje. Řadu let jsem pak psal do novin články o společenských a politických tématech. Neměl jsem v úmyslu znovu vpustit kuchyni do svého života. Jednoho dne jsem ale viděl film slovenského režiséra Petera Kerekese Jak se vaří dějiny. Vyprávěl o vojenských kuchařích a vystupoval v něm osobní kuchař maršála Josipa Broze Tita, absolutního vládce komunistické Jugoslávie. To byl první diktátorův kuchař, kterého jsem v životě viděl. A tehdy jsem začal přemýšlet o tom, co mohou o dějinách říct ti, kteří vařili v jejich klíčových okamžicích. Co měli pod pokličkami, když se řešil osud světa?“

Sele bylo oblíbené jídlo Fidela Castra|foto:Profimedia

Za kuchaři na čtyři kontinenty

Witold Szabłowski popisuje, že se mu brzy vynořily další otázky. Co jedl Saddám Husajn, když vydal příkaz otrávit plynem desítky tisíc Kurdů? A co jedl Pol Pot v době, kdy téměř dva miliony Khmerů umíraly hlady? Co večeřel Fidel Castro, když svět stanul kvůli sovětským raketám na Kubě na pokraji jaderné války? A konečně: mělo jídlo vliv na jejich politiku? „Neměl jsem na výběr. Otázek se sešlo tolik, že jsem musel kuchaře diktátorů najít osobně. A tak jsem se vydal na cestu. Práce na knize Jak nakrmit diktátora mi zabrala skoro čtyři roky. Za tu dobu jsem projel čtyři kontinenty: od bohem zapomenuté vesnice na keňské savaně přes trosky starověkého Babylonu v Iráku až po džungli v Kambodži, kde se ukrývají poslední Rudí Khmerové. Zavíral jsem se v kuchyni s nejzvláštnějšími kuchaři světa. Vařil jsem s nimi, pili jsme rum, hráli karty. Chodili jsme spolu na tržiště, smlouvali o ceně rajčat a masa. Pekli jsme ryby a chleba, vařili sladkokyselou polévku s ananasem a pilaf z kůzlete,“ popisuje spisovatel.

Práce na knize Jak nakrmit diktátora mi zabrala skoro čtyři roky. Za tu dobu jsem projel čtyři kontinenty.
Witold Szabłowski

Obvykle prý bylo obtížné přesvědčit kuchaře k rozhovoru. Jedni se stále nevzpamatovali z traumatu, jakým byla práce pro člověka, který je mohl každou chvíli zabít. Jiní věrně sloužili režimu a dodnes nechtějí prozradit jeho tajemství, ani ta gastronomická. A další většinou nemají chuť přivolávat vzpomínky na mnohdy nelehké časy.

Rusko s naběračkou

V listopadu roku 2021 vydal Witold Szabłowski knihu Rusko pohledem z kuchyně. Jak se budovalo impérium nožem, naběračkou a vidličkou. Tentokrát autor procestoval Rusko a země bývalého Sovětského svazu a oslovil lidi, kteří mu vyprávěli o ruské kuchyni, o atmosféře dávných i současných historických událostí a jejich zákulisí, o němž se dozvídáme jen málokdy. V osmnácti reportážích jde ve stopách kuchařů známých ruských osobností 20. století a vypráví osudy lidí, kteří vařili pro cara Mikuláše II., pro Lenina, Stalina, Brežněva nebo Putina, ale také pro likvidátory škod po jaderné havárii v Černobylu či pro sovětské vojáky v Afghánistánu. Setkává se s pamětníky, kteří přežili Velký hladomor na Ukrajině nebo blokádu Leningradu, a zjišťuje, co se podávalo na stůl vůdcům Ruska, Ukrajiny a Běloruska na setkání v Bělověžském pralese v den, kdy byla podepsána dohoda o ukončení existence SSSR.

V listopadu roku 2021 vydal Szabłowski knihu Rusko pohledem z kuchyně. Jak se budovalo impérium nožem, naběračkou a vidličkou|foto:Romana Kubicová, Český rozhlas

V jiném příběhu prozrazuje, co jedli první kosmonauti nejen v kosmu, a na pozadí těžkého osudu krymských Tatarů představuje pokrmy jejich národní kuchyně. Pátrá po tom, kolik pravdy je v mýtu o dědečkovi Vladimira Putina, který měl vařit pro Lenina a Stalina, a zároveň upozorňuje na propagandistické pozadí toho příběhu. Jak jídlo sloužilo politickým účelům a formovalo obraz státu, je myšlenka, která se táhne celou knihou. Co příběh, to mnoho informací o soukromém životě nejen kuchařek a kuchařů, ale také těch, pro které vařili nebo dosud vaří. Ačkoliv i tato kniha obsahuje spoustu receptů, jde především o široký vhled do různorodé kulinářské kultury Ruska a unikátní pohled na dramatický osud země od posledních záchvěvů carismu až po dnešní dobu. Kniha vyjde v českém překladu začátkem roku 2023.

Witold Szabłowski je velice činorodý autor, píše další knihy, jako režisér připravuje a točí filmy podle svých knih, filmová práva na knihu Jak nakrmit diktátora koupil Hollywood. V této pohnuté době se také věnuje válce na Ukrajině. Stačí sledovat jeho pravidelné facebookové relace Notatnik Reportera, v nichž denně přináší nejnovější zprávy z Ukrajiny a Ruska.

Poslouchat diktátory

Četba z knihy Jak nakrmit diktátora vychází na CD|foto: Radioservis

Začátkem letošního roku odvysílala stanice Český rozhlas Plus v pořadu Radiokniha četbu z knihy Jak nakrmit diktátora v patnácti půlhodinových dílech pod režijním vedením Lukáše Kopeckého a v dramaturgii Aleny Blažejovské. Pro rozhlasovou formu bylo třeba text zhustit, použít vše podstatné a zároveň respektovat odlišný vjem při poslechu a četbě. Vícehlasou četbu, v níž účinkují například Jiří Valůšek, Marie Durnová, Zdeněk Bureš, Vladimír Hauser či Pavel Hromádka, připravilo brněnské studio a její úspěch přiměl tři vydavatelství (Radioservis, Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj), aby spojila síly a čtení vydala v květnu na CD a k digitálnímu stáhnutí.