Rychlé šípy. Kdo je dnes čte? Současní čtenáři a Jaroslav Foglar

Otázka je to provokativní jen zdánlivě. V době, kdy třeba na autobusových zastávkách nebo v „knihobudkách“ najdete k bezplatnému rozebrání stovky knížek ze sedmdesátých a osmdesátých let, často literárně kvalitních, jen ale zoufale nesoučasných, není od věci zeptat se, nakolik dnes čtenáře oslovuje dílo, vznikající od poloviny třicátých let a v této době myšlenkově ukotvené.

Aby nedošlo k nedorozumění: smyslem dokumentárního pásma nebude plivání na autora, který už se do značné míry stal klasikem svého druhu a pro mnohé mramorovým pomníkem. Půjde opravdu jen o ty otázky čtenářům, knihovníkům a literárním vědcům. Otázky, které do určité míry vyprovokovala skutečnost, že renomované české nakladatelství dětské literatury vydává od roku 2018 Foglarovy práce v nových edicích, ročně dva až tři tituly. Ptát se za těchto okolností, kdo je vůbec čtenářem, je proto oprávněné.

Jaroslav Foglar přezdívaný Jestřáb vedl skautský oddíl šedesát let, 6. července to bude 115 let, co se narodil|foto:Skautská nadace Jaroslava Foglara, ©

Foglarovi hrdinové to měli složité. Jejich vypjatý individualismus a programová apolitičnost vadily oběma totalitním režimům, které se naší zemí přehnaly ve 20. století. V květnu 1941 zakázali vydávání Rychlých šípů nacisté, v červenci 1948 komunisté. Zatímco nacistickým okupantům se Jaroslav Foglar ani nepokoušel vyjít vstříc, poté co se v únoru 1948 chopili moci ve státě komunisté, nejspíš hledal cestu, jak oblíbený komiks, vycházející tehdy v časopisu Vpřed, udržet při životě. V jednom z posledních dílů poslal Rychlé šípy na stavbu mládeže, kde měli svými nápady zlepšovat odvoz hlíny. Výrazně budovatelský nádech tohoto příběhu způsobil, že Jaroslav Foglar si nepřál, aby byl zařazován do pozdějších souborných vydání.

Komunistickému režimu přestal Foglar vadit až v roce 1986, kdy příběhy Rychlých šípů začaly opět vycházet.

Znovu směly být Rychlé šípy vydávány od roku 1968, zastaveny byly v létě 1971. Komunistickému režimu přestal Foglar vadit až v roce 1986, kdy příběhy Rychlých šípů začaly opět vycházet. Už jen toto padesátileté střídání zákazů a povolení přitahovalo k Foglarovu dílu pozornost; přidáme-li k tomu velkou oblibu už od prvních vydaných sešitů, je jasné, že Rychlé šípy musely mít ještě po roce 1989 početné zástupy čtenářů a příznivců.

Co chce dětský čtenář

Jenže uplynulo dalších více než třicet let a situace se dramaticky změnila. Knižní trh je zaplaven domácí i překladovou literaturou pro mladé čtenáře a knížkám už rozhodně není největším konkurentem rozhlas nebo televize, už ani počítač, ale mobilní telefon, hry a sociální sítě se záplavou obrázků a videonahrávek. Nebavme se o jejich úrovni, vždyť i autoři hesla „Jaroslav Foglar“ ve Slovníku české literatury Pavel Šidák a Michal Přibáň upozorňují na Foglarův „nedbalý či poněkud plochý jazyk, nadužívání prvků pokleslé literatury a neschopnost hrdinů – a pravděpodobně i autora – reflektovat reálný svět vně toho chlapeckého.“

Od roku 2018 vycházejí Foglarovy práce v nových edicích, ročně dva až tři tituly|foto:Nakladatelství Albatros

Kdo tedy kupuje a skutečně čte Foglarovy knihy v nových edicích? Rodiče a prarodiče, kteří si ještě pamatují, „o co šlo“, a pokoušejí se předložit tyto knihy dětem a vnoučatům? Foglarovi fanouškové? Nebo si je opravdu žádají zástupy dětských čtenářů?

Konstatování Pavla Šidáka a Michala Přibáně, že Jaroslav Foglar ve svých knížkách jako by ani nebral na vědomí změny letopočtů a proměnu nastupujících generací, je na místě. Podobně na to upozornil i Miloš Dvorský v knize Mýtus zvaný Stínadla, vydané v roce 2018: „Zatímco vrstevníci předválečných Rychlých šípů byli konfrontováni se světem drobných krádeží, pouličních klukovských šarvátek, případně experimentálním kouřením, dnešní mládež se na základních školách musí vypořádat s pornografií, brutální šikanou či drogami.“

Foglarovy hodnoty jsou nadčasové, je ale otázka, zda se k nim dokážou dnešní dětští čtenáři prokousat.

Ani na jednu z posledních tří věcí nedávají Rychlé šípy konkrétní odpověď, pomineme-li univerzálně nastavený hodnotový systém, který Foglar má ve všech svých knížkách a do kterého patří pojmy jako spravedlnost, přátelství, čest, úcta k přírodě nebo pomoc slabším. Jsou to hodnoty nadčasové, zůstává ale otázkou, zda se k nim dokážou dnešní dětští čtenáři v nejistých časech roztěkaného poťukávání na displeje telefonů prokousat ve Foglarových knížkách, zda právě tam toto poselství chtějí vůbec objevovat.

Vítězí děti z Bullerbynu

Čtěte také

Rychlé šípy stále táhnou. V nových sešitech najdete staré příběhy i plantážníky ze současnosti

Když byla v roce 2019 pořádána celostátní anketa o nejoblíbenější dětskou knížku, vyhrály Děti z Bullerbynu Astrid Lindgrenové, Rychlé šípy skončily druhé. A podle největšího českého online tržiště Aukro je největší zájem v oblasti českého komiksu o Čtyřlístek, který se od Rychlých šípů liší v tom, že je mladší, vychází dodnes a jeho hrdinové přiměřeně reagují na svět kolem a jeho technologické „vychytávky“.

Mimochodem, Miloš Dvorský v už citované knize Mýtus zvaný Stínadla upozornil na to, že mravní ideály propagované skrze Foglarovy příběhy nebyly pochopitelně pro každého ani v době svého vzniku; meziválečnou generaci nelze vnímat růžovými brýlemi dobové literatury. Naďa Reviláková oslovila ve svém pořadu řadu lidí, kteří mají k Jaroslavu Foglarovi a Rychlým šípům co říci. Bude přinejmenším zajímavé poslechnout si, jak její „ohledávání terénu“ dopadlo.