Neláteřit na děti a něco udělat

30. září 2018

Napsala knížku Jak maminka vyprávěla o 20. století. Prostřednictvím sedmi povídek a medailonků zajímavých osobností našich dějin přibližuje dětským čtenářům důležité historické okamžiky českého státu. „Knihu jsem psala s přesvědčením, že se s dětmi má mluvit o novodobé historii národa, jehož jsou součástí, ale mělo by to být hravou a srozumitelnou formou.

Proč jste se rozhodla knížku Jak maminka vyprávěla o 20. století napsat?

Když jsem se předloni a loni - po vydání předešlých knížek - potkávala na besedách v knihovnách a ve školách s dětmi a jen tak občas jsem ťukla na otázky jako kdy skončila druhá světová válka, co se stalo 28. října roku 1918 nebo proč se sametové revoluci říká sametová, byla jsem hodně vykolejená z toho, že to ti jedenáctiletí, ba ani třináctiletí školáci nevědí. Vrtalo mi to hlavou. Pak jsem zjistila, že je to běžný jev. Významná data našeho státu neznají ani mnozí středoškoláci. Někdy v tomto období padlo rozhodnutí neláteřit na děti a mládež, ale něco s tím udělat. Nebylo sice snadné najít vydavatele nebo instituci, která nápad zaštítí, ale povedlo se. Často jsem slyšela poznámky typu - a jak chceš vyprávět o 21. srpnu nebo pochopí děti, jak se z demokratického státu stal stát jedné strany? Teď po vydání nové knihy a po několikadenních cestách po moravských městech mezi školáky vím, že to jde.

Jaké dějinné události představujete?

Vzala jsem to popořadě a začala rodinou arcivévody Ferdinanda d'Este, který ve svém slavnostním vlaku - přesněji vagoně - zamířil do Sarajeva. Měsíc po atentátu začala první světová válka, jejímž důsledkem byl mimo jiné i vznik Československa 28. října roku 1918 -a o tom je druhá pohádka. Nevynechala jsem ani příběh všeobecné mobilizace roku 1938 a únorový převrat o deset let později. Těch příběhů je celkem sedm - uzavírá to příběh z rozhlasové budovy zasazený do noci z 20. do 21. srpna roku 1968.

Při psaní pro děti se nutně musí zjednodušovat. Bylo pro vás těžké odhlédnout od mnoha historických detailů?

Tady mi asi pomohla moje zpravodajská zkušenost - umět se rychle a jednoznačně rozhodnout -a také rozhlasová praxe. Tvořit pro rozhlasové zpravodajství vyžaduje nutné zjednodušování - ale pozor, nikoli překrucování. Důležité je vytáhnout podstatu a prostým jazykem sdělit fakta. A pak si v určitém stadiu pustit fantazii na špacír, proměnit se v dítě a s těmi fakty si pohrát. Což tak složité nebylo. Docela jsem se ale zapotila u psaní „vysvětlovníčku", protože ten obsahuje fakta a faktografická data, a přitom ani ten nesmí čtenáře nudit.

Jak je knížka strukturovaná?

Každou pohádku doprovází podrobný vysvětlovníček, obsahuje odstavec o osobnostech té doby, vysvětlení funkce Národního filmového archivu, historická data. Zatímco dvě třetiny knihy jsou určené maminčinu vyprávění, třetina je poučení. A protože jde hlavně o reportážní pohádky maminky novinářky, je takto členěný i text - nadpis, perex, text... A samozřejmě ilustrace Lenky Jasanské, které psaný příběh podtrhují, dotvářejí...

V knížce věnujete pozornost i Českému rozhlasu. Proč?

Pohádky vznikaly na základě reportáží, které jsem jako reportérka Českého rozhlasu natočila a stanice je odvysílaly, ale nejenom proto má důležitou úlohu v celé knize fenomén Českého - dříve Československého - rozhlasu. Vždyť' jeho existence prochází celým stoletím, úvahy o prvním rozhlasovém vysílání se objevily už pár měsíců po vzniku samostatného státu a v květnu roku 1923 se proměnily ve skutečnost. A navíc - rozhlas se mi za ta léta dost dostal pod kůži.

Která událost se vám popisovala nejlépe a která vám dala nejvíc práce?

Nejvíc jsem se obávala pohádky o mobilizaci a o roku 1948 - kupodivu mi vyprávění šla asi nejsnáze. A jak jsem už říkala - potrápil mě vysvětlovníček.

autor: Alena Sojková
Spustit audio

Více o tématu