Měla jsem to přísnější než ostatní

28. říjen 2018
Parkurová jezdkyně Anna Kellnerová

O parkurovém sportu, v němž se stala třikrát mistryní republiky, ale také o tom, jaké to je vyrůstat v rodině miliardáře Petra Kellnera, vypráví jeho dcera Anna Kellnerová, která byla 18. října ve vysílání Radiožurnálu Hostem Lucie Výborné.

O jednom vašem koni, kterému říkáte Kashmir, jste prohlásila, že je jedinečný a že se obáváte, jestli ještě někdy na podobného narazíte. V čem spočívá ta jedinečnost?

Kashmir byl první kůň, se kterým jsme si vzájemně pomáhali v parkuru. Dosáhli jsme spolu výsledků, ve které jsme tehdy ani nedoufali, a vzájemně jsme spolu rostli. Opravdu jsem si myslela, že na takového koně už nenarazím. A pak přišel Classic, se kterým se to zopakovalo, jen už vtom nejvyšším „levelu“.

Říkáte, že jste společně v takové výsledky nedoufali. Kůň také přemýšlí o výsledku?

Koně, se kterými jezdím, se opravdu změní, když přijdou do parkuru, cítí tu atmosféru kolem sebe a začnou dělat úplně všechno pro to, aby to odskákali co nejlíp.

Může jezdec přenést na koně svoji nervozitu, anebo naopak může kůň přenést svoje nadšení na vás?

Určitě. Když jsem opravdu hodně nervózní, kůň to ze mě cítí a neví, jak má reagovat. Ale na druhou stranu, když jsem jen trošku nervózní a vjedu do parkuru třeba s Classicem, tak najednou cítím, že se chce všem ukázat, že je ten nejlepší. To mi dodá sebevědomí.

Jezdila jste někdy na koni, který byl škodolibý?

Můj první kůň Bodie takový byl. Když dostal možnost mě shodit, tak to udělal. Bylo mi tehdy třináct, byla jsem malá, hubená a nebyla jsem schopná pořádně se udržet. Takoví koně vás ale naučí. A nejsou zlí, jen prostě využijí situace, protože se jim zrovna nechce něco dělat.

Classic. Kashmir. A také Giljandro Van Den Bosrand a kobylka I’m Special Van’t Heike. To jsou pro mě naprosto šílená jména. Kdo je těm koňům dává?

Většinou dává jméno člověk, u kterého se hříbě narodí. Mělo by být spojené s otcem nebo s dědečkem hříběte. Když k nám koně přijdou do stáje s takovým jménem, tak ho zkrátíme nebo jim dáme nějaké jiné, které se k nim hodí.

Jak se tedy jmenují u vás?

Tak například Giljandro Van Den Bosrand je u nás Gili nebo mu taky říkáme Méďa, protože je takový velký a kulatý.

A I’m Special?

To je Speci.

Speci zní docela hezky... Manažer koní musí umět občas toho svého koně i prodat. Je nějaký kůň, kterého neprodáte?

Mám to štěstí, že je nemusíme prodávat. U nás si koně mohou žít spokojeně i poté, co přestanou závodit.

Uvědomujete si, že máte štěstí, že vám táta umožnil dělat tenhle sport?

Uvědomuju, každý den.

A svazuje vás to?

Pro mě je obrovský závazek, že mám od obou rodičů takovou podporu. Ale nás rodiče vychovávali tak, že když máme možnost dělat to, co milujeme, tak musíme makat.

Nemusíte víc makat právě kvůli nim?

Nesnažím se jen kvůli nim, ale hlavně kvůli sobě, tuhle vlastnost mám po mamce a taťkovi.

Jezdecký sport na špičkové úrovni je černá díra na peníze. Pohybují se v něm bud' slavné chovatelské rody, anebo aristokracie, arabští šejkové a veleúspěšní podnikatelé. Jaká je to společnost?

Velmi mezinárodní. Na závodech se setkávají lidé ze všech koutů světa, jak jezdci, tak sponzoři. Nejsou tam jen jezdci, kteří si můžou dovolit koně sami koupit a jet na závody, ale i ti, kteří se vypracovali od úplné nuly. Je neuvěřitelné, že jsme schopni si všichni radit, což ve sportech není úplně časté.

Studujete ještě nějakou vysokou školu?

Ano, studuji byznys management v angličtině.

To znamená, že jednou spojíte příjemné s užitečným?

Já si vždy najdu způsob, jak být s koňmi. Samozřejmě uvidím, kam se bude můj život stáčet. Pro mě je byznys management ideální nejen kvůli koním, ale i kvůli byznysu, který naše rodina má...

Děsí vás, že to jednou zdědíte?

Nevím, jestli to všechno zdědím, takže mě to zatím neděsí.

Dobře, jste čtyři. Ale neděsí vás představa toho impéria?

Ta zodpovědnost je neuvěřitelná. Na druhou stranu si všichni uvědomujeme, co neuvěřitelného byl náš táta schopný s mamkou po boku vybojovat a že nám zároveň dokázali dát maximum rodičovské lásky.

Mě by zajímalo, jak to s vámi vaši dělali, co se týče finančního hospodaření?

Měli jsme to malinko přísnější než naši spolužáci.

Chcete říct, že vaši spolužáci dostávali větší kapesné než vy?

Ano. Už od dvanácti let, když jsme měli těch pár korun v kapse, jsme si je vždycky šetřili na vánoční dárky.

V prosinci se představíte s týmem Prague Lions na galashow Světového poháru Prague PlayOffs. Jak nalákat laika, který na parkur běžně nechodí?

Stojí za to vidět tu souhru koně a jezdce naživo. Moji známí, kteří často s koňmi nemají nic společného, jsou vždy uneseni tím, jak s koňmi komunikujeme a spolupracujeme.