Losers Cirque Company to chtějí barevné. S Petrem Horníčkem o Divadle Bravo!

Jste původně sportovec. Jak se sportovec dostane k divadlu?

Už v dětství jsem měl sny, že jsem stál vždycky na té správné straně. Byl jsem shaolinský bojovník, který přijde ke klášteru, ale musí zůstat za branami, protože musí dokázat, že má vůli. Až potom ho mniši přijmou a učí ho umění boje. Ve čtrnácti jsem bojové umění začal vážně trénovat. Provázelo mě zhruba dvacet let. Potom jsem přešel k novému cirkusu. Že má čínské bojové umění blízko k akrobacii, jsem měl možnost zblízka vidět v Číně, kam jsem se jezdil učit k mistrům.

Shaolinským bojovým uměním jste se nechal inspirovat i v představení Mimjové, kterým otevíráte svou novou scénu v Branickém divadle?

Ano, myšlenkově i pohybově. Nezapomeňme, že čínské bojové umění je prostředek, jak prosadit dobro v rámci obrany. Mimjové jsou příběh o boji dobra a zla. Chtěli jsme ukázat, jak zlu čelit. I zlá královna Hidora, která si chce podmanit svět, je v závěru silou dobra osvobozena od špatných myšlenek. Tohle představení míříme na děti a jejich rodiče, je v něm i plno scénických překvapení, třeba to, jak se bojovníci promění díky nafukovacím kostýmům ve zvířata, která symbolizují jejich vnitřní já.

V představení Mimjové se uplatňují prvky akrobacie a pantomimy|foto:František Ortmann

Jaká je „životnost“ akrobata?

To je velmi individuální. Záleží i na genetických předpokladech. Někdo může se svým tělem pracovat do padesáti let, jiný může skončit v pětadvaceti – i kvůli zranění, které ho pak limituje. Akrobacie má oproti sportu tu výhodu, že když se zraníte, můžete si najít jinou disciplínu, něco, kde vám to zranění nevadí. Většina z nás jsme bývalí sportovci a z mládí si neseme různá zranění. Někdy je to tvrdá řehole, musíte myslet na kompenzační cvičení, dobře se rozcvičovat, starat se o své tělo. Vždyť je to náš nástroj.

Pracujete s kolegy na tom, abyste nový cirkus dostali více do povědomí. Jak?

Základem je edukativní činnost. Chceme rozvíjet akademii, která by se podílela na přípravě akrobatů – učila by je, jak s vlastním tělem nakládat, jak dlouho aktivně vydržet… A samozřejmě se snažíme lákat diváky do divadla, aby viděli nový cirkus naživo. Je to jiné, než se na to koukat na displeji mobilu. (Smích)

Čtěte také

Vítěz bere všechno, Losers Cirque Company rozjíždí nové divadlo. Prostor dáme akrobacii, hudbě i filmu, říká Petr Horníček

Existuje nějaká škola pro akrobaty?

V České republice ne. Její vznik plánujeme už deset let. Je to jediná možnost, jak podhoubí nového cirkusu podpořit. Ať už se to týká našeho souboru, La Putyky, nebo dalších souborů. Před několika měsíci jsme se všichni setkali a diskutovali jsme o tom, jak náš obor dostat do širšího povědomí. Nejen diváckého, ale i profesionálního. A to se netýká jen akrobatů, ale i lidí od divadla, kteří by měli vědět, že není nic jednoduchého se fyzicky udržovat. V akrobatických představeních nového cirkusu je na sobě závislých několik lidí, musí být vzájemně koordinováni a je velmi složité se na to připravovat. Akademie by jednak fungovala pro nás – abychom měli prostor pro pravidelný trénink –, ale pro veřejnost jako líheň nových talentů. Rádi bychom, kdyby naše úsilí vyústilo v samostatný obor, který by měl akreditaci ministerstva školství.

Vaši kolegové mají za sebou speciální akrobatický trénink?

Někteří jsou gymnasté a až poté začali tančit a trénovat akrobacii. Když jsme založili Losers, vlastně jsme rok a půl před prvním představením jenom trénovali. Protože jsme gymnasté, akrobaté nebo tanečníci, jde to rychle. Ale musíte tomu obětovat čas a píli, aby věci společně fungovaly. Ve skupině se musíte spolehnout jeden na druhého, musí tam panovat velká důvěra. Když například děvče padá ze špičky lidské pyramidy dozadu na záda, musí vědět, že ji vždycky zachytíme.

Z představení Losers Cirque Company|foto:František Ortmann,Losers Cirque Company

V nově otevřeném divadle Bravo! budete fungovat vedle mima Radima Vizváryho. Vaší první společnou premiérou byli Mimjové. Proč jste začali spolupracovat?

Před lety jsme se s Radimem potkali v Národním divadle – v opeře Billy Bud a potom v Lásce ke třem pomerančům. Mezitím jsme spolupracovali i na menším projektu Ego, poté už přišli Heroes s Radimem v hlavní roli. Hovořili jsme o ještě bližší spolupráci a vymysleli jsme představení Mimjové – od slov mim a ninja, zakuklený bojovník, dokonce zabiják. Losers neměli žádné rodinné představení, a tak jsme si řekli, když navíc spolupracujeme s Klubem mladých diváků, že ho společně s Radimem vytvoříme. Chceme zaujmout mladé diváky a vychovávat si tím budoucí publikum.

Jaká byla cesta od první myšlenky na vlastní divadlo k jeho otevření?

Hráli jsme na různých místech – v La Fabrice, ve Studiu DVA, na Jatkách78, na Fidlovačce… Ta divadla ale měla svůj repertoár, získávat termíny a přesunovat se z místa na místo bylo hodně složité. Cítili jsme potřebu mít vlastní prostor, a když bylo vypsáno výběrové řízení na pronájem Branického divadla, šli jsme se podívat. Zpočátku se nám zdálo, že ten prostor není pro novocirkusová představení moc vhodný, ale pak jsme to zkusili. Koupili jsme základní světelnou a zvukovou techniku, provedli jsme stavební úpravy. Do budoucna se chystáme vybudovat elevaci pro diváky, aby lépe viděli na akrobaty, vyměnit sedačky, v některých kabaretních představeních chceme uspořádat sezení se stolečky, aby si diváci mohli přinést skleničku do sálu.

Co v této sezoně plánujete?

Hrajeme naše novocirkusová představení, Radim Vizváry tu uvede Pejprbóje a Sólo, máme společné vystoupení s Danem Bártou. To už je vyprodané, ale pravděpodobně v prosinci budeme přidávat další. Dále se zaměřujeme na dětská představení a do budoucna plánujeme novocirkusový kabaret Cizinec. Chystáme i kabaret ve stylu stand-up comedy s Tomášem Matonohou. A bude tu taky spousta koncertů. Nejen nový cirkus a pantomima, ale i hudba. Chceme to udělat barevné!