Muž, který zachytil duši své doby. Příběh Johna Lennona

4. říjen 2020

„Moje role ve společnosti je snažit se vyjádřit to, co všichni cítíme,“ řekl John Lennon v jednom z posledních rozhovorů v prosinci roku 1980. O několik dní později byl zavražděn psychicky nemocným fanouškem před svým bytem v New Yorku. Lennon – popová hvězda, básník, pacifista, ale i mediální provokatér, snílek a člověk trpící mesiášským komplexem. Připomeňme si příběh muže, který se stal jednou z nejvlivnějších postav 20. století a od jehož narození uplyne 9. října 80 let.

John Winston Lennon se narodil 9. října 1940. Tu noc byl jeho rodný Liverpool vystaven jednomu z nejtěžších náletů Hitlerových „hanebníků“, jak o nich o čtvrt století později sám napsal ve své knize In His Own Write. Jeho rodiče Julia a Alfred byli zvláštní páreček. Ona se vrátila z porodnice do domu svých rodičů na Newcastle Road, on odplul na moře, kde pracoval jako lodní číšník a časem se po něm slehla zem. Jednoho dne se zničehonic Alfred Lennon objevil a vytasil se s tím, že vezme syna s sebou na cesty. Julie kupodivu neprotestovala, ale při lámání chleba John couvnul a zůstal. Když Julia navázala známost s novým mužem, vzala si malého Johna do vlastní péče sestra Julie Mary Elizabeth, která neměla děti. Říkalo se jí Mimi a na rozdíl od jeho vlastní trochu potřeštěné matky byla velmi konzervativní. Číst a psát se naučil rychleji než ostatní děti. Když mu bylo sedm, pustil se do vymýšlení vlastních básní a příběhů, které doprovázel svými kresbičkami. Nejvíc ho okouzlil fantazijní svět anglického matematika Lewise Carrolla. Knihy Alenka v říši divů a Za zrcadlem byly jeho každodenním rituálem. Ve škole nebyl právě vzorným žákem. Daleko větší úspěchy měl jako vůdce dětských gangů, s nimiž se dopouštěl běžných bitek i drobných krádeží. Měl přirozenou autoritu a nebál se konfrontace s vrstevníky ani dospělými. Dostat Johna k hudbě bylo daleko složitější. Ačkoli si teta Mimi přála, aby hrál na housle nebo na klavír, on o tom nechtěl ani slyšet. Zato ho uhranula stará foukací harmonika, kterou dostal na prázdninách. V chrámovém sboru se naučil zpívat a osvojil si praxi anglikánského duchovního zpěvu.

Logo

Éra Brouků

Přesto právě teta Mimi splnila Johnovi jeden z jeho největších chlapeckých snů – koupila mu první kytaru, za kterou zaplatila rovných 17 liber. V tom okamžiku byl ztracen. Nejprve propadnul vlivu folk-bluesových skiffle kapel. A samozřejmě založil kapelu. Ta první se rozpadla, protože se nedokázal s kamarády dohodnout, jestli se bude zkoušet ve středu nebo ve čtvrtek. Ve svých šestnácti letech založil kapelu The Quarryman, nazvanou podle školy, kde studoval. O dva roky později jeho matka Julie zahynula při tragické dopravní nehodě. Skifflová hudba ustoupila vlivu rokenrolu Elvise Presleyho, Little Richarda a Chucka Berryho a z Lennona se stal „Teddy boy“, rokenrolový rebel. Kapela se ustálila ve složení John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr, změnila název ze Silver Beatles na Beatles a našla si manažera Briana Epsteina.

Čtěte také

Ani ona se pochopitelně neobešla bez vlivů. Texaský zpěvák Buddy Holly inspiroval Beatles nejen při hledání názvu jejich kapely. Lennon o něm jednou řekl: „To, co dokázal Buddy Holly se třemi akordy, ze mě udělalo skladatele písní.“ McCartney zase založil svůj styl zpívání balad na Elvisovi a George Harrison během uvedení do rokenrolové Síně slávy v Clevelandu prozradil o Little Richardovi: „To všechno je jeho vina, vážně.“

Ať už sváděli Beatles vinu a inspiraci na kohokoli, jisté je, že takový instinkt pro řemeslo a techniku a cit pro melodii v populární hudbě 20. století dosud nikdo neměl. Beatles prostě geniálně zachytili duši nové dekády. Objevili se právě včas a měli všechny předpoklady k tomu, udělat z hudby senzaci. Sluší se připomenout, že bez jakéhokoli podbízení se davům, se svým typickým jízlivým i ironickým humorem a okřídlenými poznámkami na všechny strany. Beatles se zkrátka stali módní záležitostí a kapely, které nehrály nebo se nečesaly jako oni, neměly moc šancí na úspěch. Dokonce i slavný americký dirigent a skladatel Leonard Bernstein se vyslovil na jejich adresu o „bezchybné intonaci, zcela nových textech a schubertovském toku hudební invence“.

První, kdo vyprodal stadion

Lennon a McCartney vytvořili dokonale sehranou autorskou dvojici, která citlivě vnímala celou škálu populární hudby znějící z filmů, desek i rozhlasových nahrávek. Mohli růst, protože byli otevřeni jiným vlivům a dokázali je s každou následující deskou přijmout a absorbovat. Beatles s Lennonem byli první kapelou historie, která měla koncert na stadionu a založila svou vlastní nahrávací společnost. Ale byla to hlavně jejich soběstačnost, s níž kapela fungovala v rolích výsadních autorů písní a interpretů. Dříve se kapely spoléhaly na profesionální textaře a skladatele, Beatles ukázali, že je možné spolehnout se sami na sebe.

Kapela se otevírala postupně vlivům psychotropních látek, indické filozofii či hudební avantgardě. Oslnivý orchestrální zvuk alba Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band z roku 1967 očaroval celou generaci. Neuvěřitelný vývoj zachytilo proslulé White Album, které přecházelo od syrového blues k avantgardní koláži i nasládlému sentimentu. Každé album Beatles představilo jinou koncepci, bylo osobité a o krok dál než předchozí. Nebylo to samozřejmě samo sebou. Vyčerpání se dostavilo brzy. Lennon publiku někdy sprostě nadával, ale zhypnotizované davy ho vůbec nevnímaly, hudba byla mrtvá, ikony žily. A tak raději děkoval divákům z levných míst za potlesk, zatímco hostům usazeným ve VIP zónách vzkazoval: „Snažte se, ať je víc slyšet chřestění vašich šperků.“

John Lennon a Yoko Ono

Zázrak netrvá věčně

V roce 1967 potkal Yoko Ono. Náhoda, nebo osud? Lennonovi se její výtvarná díla zpočátku zdála vyumělkovaná a příliš snobská. Součástí jedné její výstavy bylo jablko a jeho nenapadlo nic lepšího než ho vzít a zakousnout se do něj. Tak se seznámili. Její vliv na něj zesílil poté, co zemřel manažer Beatles Brian Epstein. Sám Lennon na tu dobu později nevesele vzpomínal: „Ty dva roky předtím, než jsem poznal Yoko, jsem byl ve strašné depresi. To ona mě naučila přemýšlet, pochopit, co se se mnou děje, a tedy i to, jak by bylo divné v tom pokračovat.“ Nicméně fanoušci Yoko nemuseli a vinili ji z toho, že je zodpovědná za rozpad Beatles, který přišel za pouhá tři léta později. Nebyla to pravda, tvůrčí alchymie, která tuto čtveřici skoro deset let provázela, se prostě pomalu, ale jistě vytrácela. Zázrak nikdy netrvá věčně.

Po rozvodu s bývalou manželkou Cynthií byl Lennon stíhán policií za přechovávání marihuany a dost nezřízeně holdoval i jiným, lehčím i těžším drogám, ale postupně díky Yoko Ono rozvinul aktivitu mnohostranně převyšující jeho tehdejší práci u Beatles. Lennonova první tři společná alba s Yoko Ono jsou pokusem o útržkovitý deník, v kterém převládají experimentální zvuky. Jako levicově zaměřený diskutér se nezdráhal pustit novináře téměř do vlastní postele. S Yoko zasílali dopisy státníkům a žili pod heslem „make peace not war“. Nebál se dojít opravdu daleko a hrozilo mu trvalé vyhoštění z americké rezidence v New Yorku. Kontroverzní výrok „Beatles jsou slavnější než Ježíš“ vyvolal v Americe doslova hysterii. Zfanatizované skupinky pálily desky a fotky Beatles a hrozily kapele a jejich frontmanovi lynčem. Ale Lennon se nezalekl.

Anglické královně vrátil Řád britského impéria na protest proti britské účasti na válce ve Vietnamu.

Nebál se ani tehdy, když vrátil anglické královně Řád britského impéria na protest proti britské účasti na válce ve Vietnamu. Když doručoval osobně Řád v doprovodu Yoko Ono do Buckinghamského paláce, přiložil k němu dopis: „Její Výsosti, vracím tento Řád a protestuji proti účasti Británie v nigerijsko-biaferském konfliktu, proti naší podpoře Ameriky ve Vietnamu a proti umístění Cold Turkey v žebříčcích. S láskou John Lennon.“ Dnes se zdá absurdní, jak nesourodé věci Lennon v dopise anglické královně spojil dohromady: Cold Turkey byla jeho píseň, která se stala singlem skupiny Plastic Ono Band. Rozhlasová stanice BBC ji záhy zakázala vysílat, protože se vyznává z pocitů, které prožívá narkoman během odvykací kúry. V Beatles to už v tu dobu dávno nefungovalo. Každý z kapely si hledal své úniky. Ale nejvíc to byl John Lennon, kterého už Beatles iritovali. Některá média spekulovala o tom, že McCartney a ostatní byli nešťastní z narůstajícího vlivu manželky pana Lennona. V New York Post se objevil titulek: „Když vešla Yoko, McCartney řekl, Ó, ne!“ Kapela se zdržela dalších komentářů, ale začala tichá žabomyší válka, která se rozrostla do soudních síní a povolala celé gangy právníků. Duch šedesátých let se postupně rozplynul a začala jiná éra.

John Lennon, Yoko Ono a někdejší kanadský premiér Pierre Trudeau

Svatý John

Lennon žil od poloviny sedmdesátých let v ústraní. Vydával sólové více či méně úspěšné desky a věnoval se transcendentální meditaci, která člověka učí, jak zklidnit svou mysl. Odjel do Indie, podepisoval se v dopisech jako „Svatý John“ a posílal svým přátelům pozitivní vibrace. Naučil se ovládat plachetnici. Při jedné plavbě se strhla šílená bouře, ale vyvázl. Chtěl se s Yoko odstěhovat na pobřeží Irska. O pár měsíců později na něj fanoušek Mark David Chapman zamířil revolver. Z pěti výstřelů čtyři našly cíl. Pak si Chapman sedl na zem a četl Salingerovu knihu Kdo chytá v žitě. Vzápětí se album Double fantasy dostalo na přední místa světových hitparád.

V Liverpoolu mají klavír Johna Lennona. Člen Beatles na něj hrál pár hodin před smrtí

Je téměř jisté, že traumata z dětství, kdy nepoznal svého otce a následně ztratil matku, zanechaly v Lennonově duši trvalé stopy. Snad proto měl potřebu vynikat a někde uvnitř cítil, že je povolán k tomu, aby změnil svět. Heslům „Dejte šanci míru“ a „Mír světu“ podřídil postupně vše. A byl natolik naivní, že to myslel smrtelně vážně. „V životě jde o lásku a mír. Běž a popadni je za pačesy,“ tvrdil. Už během éry Beatles John Lennon přerostl svým významem a dosahem populární i rockovou hudbu. Jeho intelekt a nezávislost, výstřednost a odpor k militarismu byly napodobovány a obdivovány, stejně jako nenáviděny a zesměšňovány. Stal se prostě mediální celebritou a uměleckou ikonou par excellence se vším všudy a bylo téměř jedno, že v hudbě už skoro nic nového nepřinesl. Jeho úkol byl splněn, mise ukončena a možná, že to i někde v hloubi své duše cítil, když lidem vzkázal: „Nečekejte, že přijde John Lennon, Yoko Ono, Bob Dylan nebo Ježíš Kristus a udělají něco za vás. Musíte to udělat sami.“

autor: Milan Bátor
Spustit audio

Související

Více o tématu