Dostat se Japonsku pod kůži. Čtení z románu Anny Cimy Probudím se na Šibuji
Literu pro objev roku i Cenu Jiřího Ortena získala loni Anna Cima za svůj debutový román Probudím se na Šibuji. Z knihy inspirované Japonskem se bude od 14. října číst na stanici Vltava.
Děj románu japanoložky Anny Cimy (1991) Probudím se na Šibuji se odehrává ve dvou vyprávěcích pásmech. První, realistické, vypráví příběh studentky japanologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Jany Kupkové, přičemž ve zkratce je prezentováno i Janino dětství, představena její rodina a kamarádky. Velmi plasticky je vykreslena pražská filozofická fakulta.
Jana na brigádě v knihovně takřečenou náhodou objeví povídku jí dosud neznámého japonského autora, která ji mimořádně zaujme. S překvapením pak shledává, že o Kijomaru Kawašitovi není možné zjistit téměř nic podstatného, že i nejpodrobnější slovník japonské literatury obsahuje jen velmi strohé heslo. Jana se odhodlaně pouští do pátrání, které přesáhne rámec pouhé literatury a zasáhne výrazně do života nejen Jany, ale i řady dalších postav. Navíc toto pátrání propojí realistické vyprávění s pásmem druhým, které lze do značné míry označit jako fantaskní: i v něm vystupuje Jana Kupková, avšak ve své sedmnáctileté podobě, v době, kdy se jí podařilo dostat se s kamarádkou do vysněného Japonska.
Tehdy se jí tam zalíbilo natolik, že zatoužila zůstat tam, nevracet se vůbec domů. A její sedmnáctiletá podoba tak v Japonsku skutečně zůstala – jako Janina zhmotněná myšlenka. Je však uvězněna v tokijské čtvrti Šibuja, jejíž hranice nemůže překročit – a samozřejmě touží po vysvobození z této situace. I v tomto sehrává rozhodující roli veškeré dění spjaté se spisovatelem Kawašitou, všechny příběhy a postavy s ním související – především doktorand japanologie Viktor Klíma, který v Praze Janě pomáhá s překladem Kawašitova románu a postupně se stává její velkou láskou. Klíma posléze získá stipendium na studium na Tokijské univerzitě – a v Tokiu se setká s druhou podobou Jany, kterou vidí pouze on. Na velmi dobrodružné práci směřující k propojení obou Jan má veliký podíl a zásluhu…
Román Anny Cimy je napsán živým hovorovým jazykem a vzdor poněkud exkluzivnímu tématu lze říci, že stylem spíše jednoduchým, čtenářsky velmi přístupným.
