Líza Doolittlová i sněhové žrouťátko. Český rozhlas k devadesátinám Jiřiny Bohdalové

18. duben 2021

Třípatrový rozhlasový dort připravila pro Jiřinu Bohdalovou Dvojka Českého rozhlasu. Tři díly květnového dokuseriálu oslaví devadesáté narozeniny slavné herečky. Ve vysílání Dvojky a Vltavy se objeví i rozhlasové hry, v nichž Jiřina Bohdalová účinkovala.

Dnes mi to zní skoro neuvěřitelně, ale svůj první rozhovor s Jiřinou Bohdalovou, která 3. května oslaví devadesátiny, jsem dělal, když mi bylo třináct let. Psal se rok 1995 a já si ve své naivní touze stát se novinářem vytkl nemalý cíl: interview s tehdy nejpopulárnější českou herečkou a hvězdou první velikosti. Čekal jsem ve vrátnici Vinohradského divadla celé odpoledne, až jsem se Jiřiny Bohdalové, která ten večer hrála Dohazovačku, dočkal. Vlastně jsem jí ani nedal moc prostoru k odmítnutí, s téměř ještě dětskou drzostí jsem jí oznámil, že s ní chci pro náš školní časopis udělat krátký rozhovor.

Byla to asi správná strategie, protože slavná herečka mě ani neodbyla, ani nevyhodila, ani se mi nevysmála, ale řekla jednoduše: „Tak pojď se mnou nahoru.“ Měla trochu naspěch, ale přesto jsem za chvíli stanul ve dveřích její šatny a sledoval ji, jak se začíná chystat na představení. Dodnes si přesně vybavuji, že začínala šněrovacími kotníčkovými botami. Během téhle rutinní přípravy stručně odpověděla na mé čtyři hloupoučké otázky o vysněných rolích a tak podobně a já po třech minutách nevěděl, na co se dál ptát. Poděkoval jsem a pelášil po schodech z divadla ven.

Herečky ve filmu Světáci zleva: Iva Janžurová, Jiřina Bohdalová a Jiřina Jirásková

Aby nebylo přebohdalkováno

Od této příhody uběhlo skoro třicet let a já měl to štěstí, že jsem se s Jiřinou Bohdalovou za tu dobu několikrát profesně setkal. Ale právě na to první setkání jsem si vzpomněl, když jsem jí začátkem roku volal s nabídkou natočit s ní velký rozhovor pro třídílný rozhlasový dokument k jejím devadesátinám. Moje nabídka už byla ryze profesionální a její odpověď vlastně taky. Dozvěděl jsem se, že se jí už nechce po sto prvé rekapitulovat svůj profesní i osobní život, vzpomínat na výjimečné role a kolegy, na historické události, které zásadně ovlivnily její život. Mou nabídku zdvořile odmítla s obavou, aby kolem jejího jubilea nebylo přebohdalkováno. Rozuměl jsem tomu a přijal to, ale svého plánu jsem se nevzdal, stejně jako když mi bylo třináct.

Nejstarší dochovaný záznam je z roku 1957 a jde o adaptaci Vančurovy Josefiny.

Stanul jsem před úkolem udělat třídílný rozhlasový dokument o Jiřině Bohdalové bez Jiřiny Bohdalové. Vzal jsem to jako výzvu a začal hledat způsob, jak na to. O jejích filmových, divadelních a televizních rolích se mluví vždycky, stejně jako o estrádních scénkách, o knížkách receptů nebo zájezdech s fotbalovou Amforou. Ale o čem se skoro nikdy nemluví, je práce Jiřiny Bohdalové v rozhlase. A právě té jsem se rozhodl svůj dokumentární seriál věnovat.

Nejstarší dochovaný záznam je z roku 1957 a jde o adaptaci Vančurovy Josefiny. Ve hře o prostořeké dívce z ulice, která díky svému přirozenému talentu dostane příležitost studovat na konzervatoři, můžeme Jiřinu Bohdalovou slyšet jako jednu ze studentek, ovšem ve stejné době zářila na jevišti školního divadla pražské DAMU v titulní roli této komedie. A tím vlastně začíná putování po jejích dalších rozhlasových rolích, kterých není mnoho, ale většina z nich rozhodně stojí za připomenutí.

Najde se mezi nimi i několik titulů, které nějakým způsobem souvisejí s mimořádnými výkony Jiřiny Bohdalové na jevišti nebo třeba v animovaných filmech. Právě díky rozhlasu můžeme slyšet, jak na konci šedesátých let hrála Lízu Doolittlovou v Shawově Pygmalionu nebo jak se propracovala k hláskům postaviček z pohádkových večerníčků. Svou brilantní hlasovou techniku si totiž Jiřina Bohdalová vybrušovala v šedesátých letech v rozhlase na celé řadě zvířecích rolí. Hrála například psa, vodní krysu, sněhové žrouťátko nebo dokonce mola. Teprve po nich přišli Křemílek s Vochomůrkou nebo Rákosníček.

Pestré odstíny herectví

Jiřina Bohdalová ve studiu Dvojky (2010)

Každý archiv je odrazem dějin, ten rozhlasový nevyjímaje. I v něm je jasně patrné období, kdy byla Jiřina Bohdalová takzvaně na indexu. Velké charakterní role jí byly v rozhlase odepřeny téměř dvacet let, tedy mnohem déle než v televizi, ve filmu nebo v divadle. Celá sedmdesátá a osmdesátá léta jsme ji mohli slyšet jen v zábavných pořadech nebo v pohádkách pro děti. Po roce 1990 ale následoval comeback i před mikrofonem, a tak si můžeme vychutnat pestré odstíny jejího herectví například v detektivce Maigret a Dlouhé Bidlo, v ruské klasice Smrt Pazuchina, v absurdní hříčce Zubařovo pokušení nebo v příběhu z psychiatrické léčebny Pohřeb kočárového kočího.

K tomuto základu jsem přidal přísady v podobě písniček a několika starších vzpomínek Jiřiny Bohdalové a narozeninový dort k jejímu jubileu byl na světě. Ovšem nepřipravoval jsem ho sám. Mým cukrářským pomocníkem byl malý klouček, který na mě vyskočil ze staré plechové kartotéky, když jsem otevřel první zásuvku. Jmenuje se Neználek a jeho hlas vám bude jistě povědomý...

autor: jht
Spustit audio

Související

Více o tématu