Jsem prostě četník! S historikem českého zločinu Michalem Dlouhým do světa hříšných lidí

5. duben 2021

První republika, Četnické humoresky a v poslední době Zločiny Velké Prahy. Těmto televizním dílům dal odbornou kriminalistickou duši zapálený propagátor četnictva na našem území Michal Dlouhý, plukovník Policie ČR, kterého většina fanoušků zná prostě jako četníka. Podepsán je i pod některými díly rozhlasového cyklu Historie českého zločinu a aktuálně připravuje pro stanici Dvojka díl ze série Úžasné životy věnovaný režisérovi (nejen) Četnických humoresek Antonínu Moskalykovi.

Když se ještě na začátku devadesátých let u nás řeklo slovo četník, málokdo si jeho profesi dokázal živě představit. Spíš jsme si vybavili Četníka ze Saint-Tropez pod taktovkou roztomilého Louise de Funèse. Do té doby jsme z dob minulých znali především úctyhodné pány v civilu, radu Vacátka v podání Jaroslava Marvana či radu Korejse Jiřího Adamíry. Ale to, že na našem území vykonávali bezpečnostní službu také četníci, se moc nevědělo. Navíc kvůli ideovému předlistopadovému vnímání se na hledělo jako na ty, co za monarchie a republiky stříleli do hladovějících dělníků a za okupace kolaborovali s nacisty. Přitom to byli velcí vlastenci, zapálení pro boj se zločinem a i na poli kriminalistiky bylo naše četnictvo na skutečné výši. Zejména poté, co byly v roce 1928 zřízeny v sídlech krajských soudů četnické pátrací stanice, které řídilo pražské Ústřední četnické pátrací oddělení.

Já jsem z Kutné Hory

„Pocházím z Kutné Hory a zřejmě díky tomu už od dětství zajímala historie. Nejprve těžba stříbrné rudy a ražba pražských grošů. Zabýval jsem se filatelií, kutnohorskými poštami,“ vzpomíná Michal Dlouhý na svá klukovská léta. Už na školách a hlavně po nástupu do policejních služeb se jeho zájem zaměřil i na historii výkonu bezpečnostní služby na našem území a na historii kriminalistiky. A bylo zaděláno na celoživotní koníček.

Michal Dlouhý chtěl změnit především deformovaný ideový pohled na četníky z let před rokem 1989. A to především v chystaných Četnických humoreskách. Oslovil režiséra Antonína Moskalyka a vznikla dlouholetá spolupráce na úspěšném seriálu.

Michal Dlouhý chtěl změnit především deformovaný ideový pohled na četníky z let před rokem 1989.

„Mnohokrát jsme v týmu hledali kompromis mezi skutečnou realitou vojensky organizovaného četnictva a toho, jak fungovaly četnické pátrací stanice, a mezi představami režiséra a autorů literárních scénářů jednotlivých dílů. Příslušníci četnictva včetně našeho seriálového Arazima byli většinou ubytováni v četnických kasárnách,“ popisuje Michal Dlouhý práci na Četnických humoreskách a spolupráci s Antonínem Moskalykem, které si dodnes velmi váží a již považuje bez přehánění za poctu. A povedlo se, seriál se dodnes těší ohromné divácké oblibě.

Četníci v rozhlase

Málokdo asi ví, že četnictvo zahájilo 2. května 1935 každodenní vysílání bezpečnostních zpráv na vlnách pražské rozhlasové stanice. I Český rozhlas má svůj úspěšný kriminalistický cyklus Historie českého zločinu, v němž posluchačům přibližuje významné kriminální případy od minulosti až do současnosti. Jsou zde prezentovány i případy mající významný vliv na rozvoj kriminalistiky na našem území. Michal Dlouhý se podílel na několika dílech tohoto seriálu a asi se nebudete divit, že se jednalo o případy z období monarchie a první republiky.

Především je Dlouhý ale spojen s televizí a filmem. Kromě Antonína Moskalyka spolupracoval s Dušanem Kleinem, Jiřím Svobodou, Petrem Kotkem, Davidem Ondříčkem, Jiřím Strachem a nyní i Jaroslavem Brabcem na aktuálně vysílaném seriálu České televize Zločiny Velké Prahy. Už v roce 2009 byl osloven Českou televizí, aby zpracoval námět na kriminální seriál z meziválečného období. Plukovník Dlouhý si přál, aby byl nový projekt něčím odlišný. „Musel jsem brát v potaz existenci seriálů Hříšní lidé Města pražského a Panoptikum Města pražského a samozřejmě i Četnických humoresek. Zadání bylo, abychom připravovaným projektem navázali na divácký úspěch uvedených, dnes již kultovních seriálů. Pro seriál Zločiny Velké Prahy jsem tak vymyslel trojici detektivů, kteří budou řešit kriminální případy, tedy zločiny na netypickém území pro pražskou policii. Jednalo se o nově vznikající čtvrtě, ale také malé obce, zemědělské usedlosti a samoty,“ říká Michal Dlouhý.

Velká Praha

Razítko četníka Michala Dlouhého

Po vzniku samostatného československého státu se totiž Praha stala z provinčního města monarchie hlavním městem nově vzniklého suverénního státu. Zvýšil se počet obyvatel města a osob v něm se z různých důvodů zdržujících, město prošlo značným urbanistickým rozvojem, a tak vznikla 1. ledna 1922 Velká Praha. Projekt připojení téměř čtyř desítek měst a obcí z okolních politických okresů byl připravován již od roku 1920, kdy byl přijat zákon o Velké Praze. Na uvedenou skutečnost muselo podle Michala Dlouhého samozřejmě reagovat i pražské policejní ředitelství, jehož působnost se postupně začala rozšiřovat na území, kde doposud vykonávalo bezpečnostní službu vojensky organizované a uniformované četnictvo, jež v rámci své působnosti řešilo veškeré trestné činnosti od přestupků přes přečiny až po zločiny. Na rozdíl od četnictva měla státní policie dvě složky: sbor uniformované stráže bezpečnosti, tedy uniformované strážníky, a sbor neuniformované stráže bezpečnosti – detektivy s odznakem umístěným zespodu na klopě.

Záměrem bylo, aby nový seriál Zločiny Velké Prahy byl něčím jiný, a rostoucí sledovanost jednotlivých dílů svědčí o tom, že diváci seriálu dali šanci. I přesto, že jej podle Michala Dlouhého srovnávají s Hříšnými lidmi a Humoreskami, mu postupně přicházejí na chuť.

Historik četnictva Michal Dlouhý

Četníkem v práci i doma

Michal Dlouhý má za sebou už třicet osm let služby u policie a od té doby prošel řadou funkcí od řadových až po manažerské. „Často mi znalost policejní historie a historie práva napomohla při řešení aktuálních pracovních problémů. Řada věcí již byla vymyšlena a ověřena praxí, a netřeba je proto opakovaně objevovat či vymýšlet. Policie České republiky se hrdě hlásí k tradicím četnictva a státní policie na našem území a já jsem za to upřímně moc rád.“

On sám je jedním z největších propagátorů četníků. Na besedách, kde představuje své knihy, v nichž zpracovává skutečné příběhy četníků a případy, které při výkonu služby četníci řešili, ho také už všichni oslovují „pane četníku“. Je oblečen do dobové uniformy a důstojnost profese dokazuje perfektně vyrovnaným držením těla. Profesí je tedy policista, spíše policejní manažer, a v soukromí je četník Michal Dlouhý. „Rodina to bere tak, že to ke mně zkrátka patří. Je pravdou, že psaním četnických příběhů či studiem dobových reálií relaxuji. Je to pro mne určitý únik od dnešní reality do pro mne poetické minulosti. I když ta doba ani četnická či policejní služba nebyly v minulosti vůbec jednoduché,“ říká trochu zasněně.

Četnická kuchařka

Ve svých knížkách se Dlouhý kromě případu samotného snaží čtenáři přiblížit reálie ze života četníků a fungování četnictva, které jsou málo známé či pro řadu čtenářů nedostupné. Uvedenou problematikou se zabývá třiatřicet let a za tuto dobu nashromáždil spoustu materiálů, dokumentů a informací. A o své znalosti se snaží se svými čtenáři podělit. „U každé knížky chci, aby měla svoji filozofii. Tak vznikly třeba Četnické pohádky pro dospělé, nebo nedávno vyšlá kniha Četnické erfolgy, popisující úspěšně vyřešené kriminální případy.“

četnické boží milosti

Doslova bestsellerem se stala Četnická kuchařka obsahující kromě popisu případů i dobové recepty, podle nichž se vařilo a peklo v četnických kasárnách a domácnostech. Knížky Michala Dlouhého hltají příznivci četnictva, kteří si jej rádi poslechnou na četných besedách i při jiných akcích, kde se scházejí milovníci policejní historie. Ty jsou ale teď kvůli pandemii nemožné. „Je to velmi smutná doba. Dokázal jsem pochopit pandemii španělské chřipky, která řádila před více než sto lety. Tehdy byli lidé vyčerpaní světovou válkou a podvyživení. Byl nedostatek úplně všeho. Ani ve snu by nenapadlo, že v současné době celé vyspělé lidstvo něco takového, jako je covid-19, potká.“ Podle Michala Dlouhého komunikace po sociálních sítích, kterou současné technologie umožňují, v žádném případě nejsou schopny nahradit osobní kontakt. Přeje si tak, aby nás současná nezbytná opatření omezovala po co nejkratší dobu. Zdraví je ale to nejcennější, co máme, to musíme mít stále na paměti, připomíná.

Ani v době covidové však plukovník Michal Dlouhý nezahálí. Právě dopsal knihu Četnická abeceda, kterou pojal jako encyklopedii obsahující výklad pojmů řazených podle abecedy a ilustrovaných případy z praxe. A tak se čtenář dozví o tom, co to bylo anonymní udání, bezpečnostní rozhlas, corpus delicti, četnická výzbroj, daktyloskopie či eskorta.

Ještě je co točit

Četnické humoresky

A na závěr ještě zpět k televizní tvorbě. Je díky velkému množství seriálů s pečlivě zpracovanými kriminalistickými postupy, jako jsou Četnické humoresky, Hříšní lidé Města pražského, Hříšní lidé města brněnského, Panoptikum Města pražského, Dobrodružství kriminalistiky, Malý pitaval z velkého města, případně současné Případy 1. oddělení, již zachycena téměř kompletní kriminalistická práce na našem území? Podle Michala Dlouhého je stále co dohánět. Pražské policejní ředitelství bylo zřízeno již v roce 1785 a četnictvo bylo na našem území zavedeno roku 1850. Obojí prošlo zajímavým vývojem, stejně tak jako používané kriminalistické metody či technické prostředky a vyvíjely se také postupy vyšetřování jednotlivých druhů závažných trestných činů. Rozhodně by bylo co ukázat z doby monarchie, ale také z období pro nás nejsmutnějšího, z doby nacistické okupace. „Právě z tohoto období mám zpracovaný námět na film. V současné době hledám zájemce o realizaci takového projektu,“ dodává policista a četník Michal Dlouhý.

Spustit audio

Související