Albatros na prahu evropského modernismu. Charles Baudelaire v nových překladech Jiřího Pelána

5. duben 2021

Před dvěma sty lety se narodil básník, jehož dílo proměnilo světovou poezii – Charles Baudelaire. Nově ho překládá Jiří Pelán, jeho překlady autora Květů zla uvede v české premiéře 12. dubna Souzvuk na stanici Vltava.

Byť je autorem jediné sbírky – Květy zla – jeho básně dávno vstoupily do obecného povědomí. A stejně i obraz prokletého básníka vláčejícího svůj život i svou poezii po pařížských ulicích. Český rozhlas Vltava uvede v Souzvuku v české premiéře nové překlady Jiřího Pelána. „Vrchlický nazval kdysi Baudelaira ‚magnus parens‘ a je to velmi přiléhavé: Baudelaire stojí na prahu veškerého evropského modernismu,“ říká profesor romanistiky v rozhovoru, který jsme při této příležitosti vedli. A dodává: „Máme zvláštní důvod, proč si Baudelaira připomínat. Byl u nás po Shakespearovi jedním z nejpřekládanějších básníků.“

Jaká je vaše cesta k překladům z Baudelairových Květů zla?

V sedmdesátých letech minulého století jsem psal disertační práci právě na téma českých překladů Charlese Baudelaira. Baudelaire byl pro mne už tenkrát milovaný básník a samozřejmě jsem si ho chtěl také zkusit, ale když jsem tu práci dopsal, zjistil jsem, že umím ty překlady téměř nazpaměť. S hlavou plnou cizích řešení jsem se do toho ovšem pustit nemohl. Teď už má paměť není to, co bývala, a tak jsem vaši výzvu, zda bych se nechtěl pokusit o nového Baudelaira, přijal jako pokyn shůry.

Jiří Pelán

V češtině existuje několik překladů Baudelairovy knihy – jsou pro vás už zaprášené, nepřesné, nebo jste se s tím autorem prostě toužil jako překladatel setkat?

Ty překlady vůbec nejsou zaprášené, podle mne je to velmi úctyhodný příběh. Historie překladů z Baudelaira začíná Jaroslavem Vrchlickým a Jaroslavem Gollem, kteří v roce 1896 vydali ve Sborníku světové poezie České akademie třetinový výbor z Květů zla. Pro Vrchlického byl Baudelaire jednou z jeho nejstarších lásek a k překladům přistupoval nepochybně s velkým respektem. Ale jeho veršová technika byla příliš velkorysá: Vrchlický se nezdráhal vypomáhat si pleonasmy, přibližnými výrazy, jeho syntax byla často rozbitá, a to všechno bylo v přímém rozporu s formální kázní Baudelairova výrazu. Na přelomu století věnovali Baudelairovi překladatelskou pozornost čeští dekadenti, kteří v něm ctili svého mistra, Arnošt Procházka a Emanuel z Lešehradu. Ti se zase často prohřešovali až pedantskou úctou k originálu a překládali značně toporně. K výboru Vrchlického a Golla se v roce 1919 vrátil básník Jaroslav Haasz a vydal ve Sborníku světové poezie překlady těch básní z Květů zla, jež oni vypustili. Čtenář, který by četl dosavadní české překlady v pořadí, jež Haasz vyznačil na závěr svého výboru, měl tak konečně možnost proniknout i k pozoruhodné architektuře sbírky.

Charles Baudelaire: Květy zla

Kdo další Baudelaira překládal?

Zcela novým a jedinečný jazykem dali pak Baudelairovi promluvit Viktor Dyk, Karel Čapek a Hanuš Jelínek. Zvláště Čapkovy překlady jsou skutečně zázračným amalgámem filologické přesnosti a sugestivní hudebnosti. Baudelaire byl nepřehlédnutelným fenoménem i pro generaci wolkerovskou a nezvalovskou, pěstující kult „prokletých básníků“. Roku 1930 vyšly bibliofilsky pod názvem Triptych překlady Kalistovy, rok nato dokončil své překlady Vítězslav Nezval (byly však vydány až posmrtně, v roce 1964), v roce 1932 vyšel první soubor překladů Kadlecových a v roce 1946 publikoval své překlady Vladimír Holan. Holanovy překlady jsou z této nové vlny baudelairian jednoznačně nejpozoruhodnější: jedinečně se tu propojily dvě kongeniální poetiky. Do stop těchto překladatelů pak vstoupili František Hrubín, Ivan Slavík, Jan Tomeš či Vladimír Mikeš.

Kromě rozhlasového vysílání bude obměněný výbor publikován v revue Souvislosti, vyjdou vaše překlady také knižně?

Jiří a Kristina Mědílkovi, kteří obhospodařují nakladatelství Opus, mi už dlouho takovou možnost nabízejí. Je to skvělé nakladatelství s krásným programem, jenž je doširoka otevřen poezii. Snad jim budu moci vyhovět.

Kromě toho, že sbírka Květy zla představuje jeden ze základů moderní světové poezie, je sama o sobě dnes ještě v něčem výjimečná?

Určitě je v ní stále energie, která nevyprchává. Baudelaire učí tomu, že poezie má být psána pro svůj čas, že má mluvit o podstatném, o základních existenciálních problémech a že tak má činit přesným jazykem a podprahovou hudbou.

Ukázku z nových překladů Jiřího Pelána najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas.

 

autor: Petr Gojda
Spustit audio

Související