Josef Somr v Radiotéce

,,Rozhlas je krásná disciplína," svěřil se letošní jubilant, herec Josef Somr.

,,Vedle Violy Violy je dnes už rozhlas vlastně jediná umělecká disciplína, které se věnuji. A dělám to opravdu moc rád, protože rozhlas je krásná disciplína," vyznal se Josef Somr z lásky k rozhlasu v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas před pěti lety.

Od té doby jsme v naší rozhlasové Radiotéce představili řadu starších i novějších titulů spojených se jménem herce, jenž letos slaví své osmdesáté páté narozeniny. Nejstarší rozhlasovou hrou s účastí Josefa Somra, kterou nabízíme k poslechu, je ceněný Vilímkův a Horčičkův Neodvratný skon maratónského běžce. Méně známá je bohužel četba z vybraných kapitol Osudů dobrého vojáka Švejka ze sedmdesátých let. Stejně jako například Hogerovo rozhlasové setkání s Haškovým románem zůstává i Somrova neokázalá interpretace neprávem ve stínu rozhlasových Švejkových střípků eruptivního Jana Pivce nebo supraphonské nahrávky s Janem Werichem.

Se jménem Josefa Somra se v posledních letech v rozhlase asi nejčastěji připomínají Greenův román Moc a sláva nebo oblíbené Pohádky tisíce a jedné noci, o kterých Hana Maciuchová napsala: „S Pepou Somrem jsme vyprávěli příběhy plné imaginace, originálních životních impulzů a ryzích citů. Slova čest, láska, věrnost tam mají ještě ryzí obsah, nejsou zprofanovaná a zkorodovaná jako v naší povrchní době.“

Vedle mnoha dalších titulů by ale vaší pozornosti nemělo uniknout ani poslední rozhlasové nastudování Shakespearova Snu noci svatojánské a netradiční, výjimečné obsazení elfů. S Josefem Somrem se tu potkali a společně si tenhle originální dramaturgický žertík užili ještě pánové Jaroslav Kepka a Viktor Preiss.

Nostalgie životního ohlédnutí a vzpomínek na dětství je hlavním motivem osmidílného Konce patriarchátu, vzpomínkové prózy spisovatele a dramatika Františka Pavlíčka. Marie Boková v recenzi rozhlasového zpracování později ocenila, jak se „František Pavlíček a Josef Somr ruku v ruce setkali nad moravskými kořeny, dětstvím a mládím...Konec patriarchátu je taková vlastně až osobní, intimní zpověď, oživující svou poezií i humorem touhu po ztraceném ráji lidských jistot.“ Pomyslným návratem na Moravu je pro Josefa Somra také audioknižní novinka Stín (TR 16/2019).

S rolí dědy v autobiografickém vyprávění Jiřího Křižana se Josef Somr potkává nejen přibližně ve stejném věku, jaký autor své postavě přisoudil, ale díky bohatým celoživotním zkušenostem se herec a jeho role prolínají i v momentech, které zdůrazňují nenápadnou tichou bolest, která nás, všudypřítomná, celým Křižanovým příběhem provází.

S Josefem Somrem jsem se potkal několikrát jako režisér, mimo jiné právě při realizaci Křižanova Stínu, a také jako ředitel pražského komorního divadla Viola. Ostatně je to dnes už jediná divadelní scéna, kde se můžete setkat s Josefem Somrem tváří v tvář, ať už při poslechu Prévertových veršů, nebo nad stránkami novely Stařec a moře. A jestliže má Josef Somr Violu a rozhlas za šťastnou kapitolu svého života, přejme mu ještě mnohé večery před zaplněným sálkem na Národní třídě i další texty a chvíle před mikrofonem.