Josef Somr v Radiotéce

,,Rozhlas je krásná disciplína," svěřil se letošní jubilant, herec Josef Somr.
,,Rozhlas je krásná disciplína," svěřil se letošní jubilant, herec Josef Somr.

,,Vedle Violy Violy je dnes už rozhlas vlastně jediná umělecká disciplína, které se věnuji. A dělám to opravdu moc rád, protože rozhlas je krásná disciplína," vyznal se Josef Somr z lásky k rozhlasu v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas před pěti lety.

Od té doby jsme v naší rozhlasové Radiotéce představili řadu starších i novějších titulů spojených se jménem herce, jenž letos slaví své osmdesáté páté narozeniny. Nejstarší rozhlasovou hrou s účastí Josefa Somra, kterou nabízíme k poslechu, je ceněný Vilímkův a Horčičkův Neodvratný skon maratónského běžce. Méně známá je bohužel četba z vybraných kapitol Osudů dobrého vojáka Švejka ze sedmdesátých let. Stejně jako například Hogerovo rozhlasové setkání s Haškovým románem zůstává i Somrova neokázalá interpretace neprávem ve stínu rozhlasových Švejkových střípků eruptivního Jana Pivce nebo supraphonské nahrávky s Janem Werichem.

Se jménem Josefa Somra se v posledních letech v rozhlase asi nejčastěji připomínají Greenův román Moc a sláva nebo oblíbené Pohádky tisíce a jedné noci, o kterých Hana Maciuchová napsala: „S Pepou Somrem jsme vyprávěli příběhy plné imaginace, originálních životních impulzů a ryzích citů. Slova čest, láska, věrnost tam mají ještě ryzí obsah, nejsou zprofanovaná a zkorodovaná jako v naší povrchní době.“

Vedle mnoha dalších titulů by ale vaší pozornosti nemělo uniknout ani poslední rozhlasové nastudování Shakespearova Snu noci svatojánské a netradiční, výjimečné obsazení elfů. S Josefem Somrem se tu potkali a společně si tenhle originální dramaturgický žertík užili ještě pánové Jaroslav Kepka a Viktor Preiss.

Nostalgie životního ohlédnutí a vzpomínek na dětství je hlavním motivem osmidílného Konce patriarchátu, vzpomínkové prózy spisovatele a dramatika Františka Pavlíčka. Marie Boková v recenzi rozhlasového zpracování později ocenila, jak se „František Pavlíček a Josef Somr ruku v ruce setkali nad moravskými kořeny, dětstvím a mládím...Konec patriarchátu je taková vlastně až osobní, intimní zpověď, oživující svou poezií i humorem touhu po ztraceném ráji lidských jistot.“ Pomyslným návratem na Moravu je pro Josefa Somra také audioknižní novinka Stín (TR 16/2019).

S rolí dědy v autobiografickém vyprávění Jiřího Křižana se Josef Somr potkává nejen přibližně ve stejném věku, jaký autor své postavě přisoudil, ale díky bohatým celoživotním zkušenostem se herec a jeho role prolínají i v momentech, které zdůrazňují nenápadnou tichou bolest, která nás, všudypřítomná, celým Křižanovým příběhem provází.

S Josefem Somrem jsem se potkal několikrát jako režisér, mimo jiné právě při realizaci Křižanova Stínu, a také jako ředitel pražského komorního divadla Viola. Ostatně je to dnes už jediná divadelní scéna, kde se můžete setkat s Josefem Somrem tváří v tvář, ať už při poslechu Prévertových veršů, nebo nad stránkami novely Stařec a moře. A jestliže má Josef Somr Violu a rozhlas za šťastnou kapitolu svého života, přejme mu ještě mnohé večery před zaplněným sálkem na Národní třídě i další texty a chvíle před mikrofonem.