Jaký byl POSPA. Režisérský talent sžíraný běsy
Zdeněk Pospíšil náležel spolu s Evou Tálskou a Peterem Scherhauferem k trojici (bohužel již nežijících) zakladatelských osobností brněnského Divadla Husa na provázku.
Zdeněk Pospíšil odešel v roce 1993 ve věku pouhých čtyřiceti devíti let. O jeho poněkud opomíjené složité osobnosti vydala nyní v Nakladatelství JAMU teatroložka Klára Hanáková velmi obsáhlou monografii POSPA..., jež tento pomyslný dluh splácí zasvěceně, důkladně a objevně.
Klára Hanáková dělí knihu do osmi velkých, dále členěných kapitol. Postupuje v zásadě chronologicky a s ohledem na čtenářsky vstřícný pohled na Pospíšilův dobrodružný život i tvorbu se při svém celkovém syntetickém přístupu nebrání u analýz všech inscenací ani obsahové charakteristice rozebíraných děl.
Vstupní oddíl Životní peripetie v hutné zkratce, leč s řadou neznámých, leckdy bizarních detailů sleduje dráhu umělce a odtajňuje psychiatrickou diagnózu, vysvětlující jeho permanentní osobní střety s nepřejícím nebo i sympatizujícím okolím.
Po rekapitulaci studií na JAMU (režisérským guru mu byl Evžen Sokolovský) a učednických let v Uherském Hradišti následuje nejrozsáhlejší kapitola, právem nadepsaná Na vrcholu tvůrčích sil – Divadlo (Husa) na provázku. Během třinácti let zde Pospíšil coby jeho první umělecký vedoucí nastudoval celkem osmnáct inscenací (tři klíčové, včetně proslulé Balady pro banditu, vznikly v utajované autorské spolupráci s Milanem Uhdem), z toho čtyři pro jím promyšleně budované Dětské studio.
Faktograficky nejpřínosnější se jeví partie Ve švýcarském exilu, kde se Pospíšil po dobrodružném útěku snažil s rodinou zakotvit v osmdesátých letech. Vytrvalá badatelka, čerpající i ze záznamů Státní bezpečnosti, přesvědčivě dokládá, proč ani tam nedokázal konfliktní režisér se svými vizemi výrazněji uspět. S výhodou nezaujatého pozorovatele přibližuje pak Hanáková intrikami torpedované Pospíšilovy ředitelské pokusy transformovat Hudební divadlo v Karlíně, končící sebevražedným výstřelem.
Materiálově bohatá, erudovaná a stylisticky kultivovaná monografie Kláry Hanákové, obsahující i podrobný soupis všech padesáti pěti Pospíšilových režií, velké množství dokumentárně cenných fotografií a další vědecký aparát, lze odborné, pamětnické i běžné divácké veřejnosti vřele doporučit.
Související
-
„Střílel do vzduchu, aby všechny neustále motivoval“ – vyšla kniha o režisérovi Zdeňku Pospíšilovi
Tvůrce Balady pro banditu patřil s Evou Tálskou a Peterem Scherhauferem k prvním absolventům obnoveného oboru režie na JAMU a zakladatelům Divadla Husa na provázku.
