Hledač velké nádhery. Literární prvotina Paola Sorrentina jako Četba s *

Paolo Sorrentino (1970) získal světové renomé jako režisér vizuálně výrazných filmů, jeho literární prvotina Všichni mají pravdu (2010, česky 2019) ale dokazuje, že se umí vyjadřovat stejně tak dobře slovem jako obrazem. Když na konci devadesátých let, po nedokončených studiích ekonomie na neapolské univerzitě, zahájil dráhu u filmu, uvažoval o profesi scenáristy, protože „základem filmu je scénář“. Dnes je z něj jeden z nejosobitějších a nejúspěšnějších italských režisérů, ale pravděpodobně by se neztratil ani jako spisovatel.

Sorrentinův literární styl má mnoho společného s jeho filmařským rukopisem: hypertrofie a bombastičnost formy je záměrná a nosná, je autorovou reakcí na svět, ze kterého se vytratila jednoduchost a prostota|foto:Dybbuk

Literární hrdina Tony Pagoda, protagonista a vypravěč Sorrentinova debutového románu, má svůj předobraz v jedné ze dvou hlavních postav režisérova prvního celovečerního filmu Přebytečný člověk (2001). Neapolec, jehož motto zní sex, drogy a pop-music. Vášnivý kuřák a gurmán, který maskuje okázalým luxusem, excentrickým chováním a marnivostí strach z prázdnoty, neúnavný hledač báječnosti a autentičnosti života i vzácných epifanií „velké nádhery“.

Paolo Sorrentino cítil, že postava, kterou stvořil pro filmové plátno, má úžasný vypravěčský potenciál, rozhodl se proto dát jí slovo i na papíře, a tak se zrodil Tony P.: pohotový chrlič metafor, sarkastický glosátor života, který sice podle něj vymyslel „nějakej sadista sjetej špatně řezaným koksem“, ale on je k němu přesto přisátý „jako polyp na útesu“, protože pro něj žádná alternativa není, „buď život, nebo život“.

Zpěvák Tony nás provádí leskem i bídou Neapole od padesátých do konce sedmdesátých let, nenuceně se přesouvá z luxusních apartmánů do zatuchlých příbytků životních zkrachovalců, stýká se s drogovými dealery a mezi jeho skalní fanoušky patří jeden z camorrských bossů města pod Vesuvem. Když se mu z jízdy na kolotoči života zhýralé popové hvězdy zvedne žaludek, přesune se za oceán, kde se dalších dvacet let pokouší najít své lepší já ve vlhkém podnebí města uprostřed amazonského pralesa. Dokážeme ale utéct sami před sebou, před svou minulostí? Kolik můžeme prožít za život životů?

V četbě z knihy Všichni mají pravdu účinkuje herec Jiří Vyorálek|foto:Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

Sorrentinův literární styl má mnoho společného s jeho filmařským rukopisem: hypertrofie a bombastičnost formy je záměrná a nosná, je autorovou reakcí na svět, ze kterého se vytratila jednoduchost a prostota. Není exhibicí maskující obsahovou prázdnotu. Ústy politicky nekorektního, zato empatického Tonyho Pagody se na nás autor obrací se znepokojivými otázkami a obavami o současný svět, ze kterého se vytrácí pochopení pro lidské slabosti, ze kterého mizí smysl pro humor a také cit pro nuanci, jež není podružná, ale spočívá v ní rozdíl. Bůh přece tkví v detailu.