Hendrix & Händel: sousedé, které dělí tři století

20. říjen 2020

Před padesáti lety, na podzim roku 1970, zemřel v Londýně kytarový mág Jimi Hendrix. Od roku 2016 má v centru britské metropole své muzeum. Nepřipomíná však jen jeho, ale také – možná překvapivě – velikána barokní hudby, skladatele Georga Friedricha Händela.

Před čtyřmi lety jsem šel po londýnské Oxford Street směrem k mrakodrapu Centre Point, když jsem uslyšel skladbu Hey Joe, kterou v roce 1966 proslavil Jimi Hendrix. Byl to jeho první singl, jenž natočil se svou skupinou The Jimi Hendrix Experience. Pouliční muzikant s kytarou se písničku naučil velmi dobře, dokonce svým vzhledem i trochu Hendrixe připomínal. Nevím, zda mladý zpěvák a kytarista tušil, že právě v té době otevřeli v nedaleké Brook Street Hendrixovo muzeum.

Brook Street 23 a 25

Händel & Hendrix in London, tak zní oficiální název muzea dvou zcela rozdílných hudebníků z naprosto různých dob. Jak k tomuto neobvyklému spojení mohlo dojít? Rockový kytarový mág Jimi Hendrix (1942–1970) se sice narodil až téměř dvě stě let po smrti velikána barokní hudby Georga Friedricha Händela (1685–1759), přesto byl koncem šedesátých let minulého století krátce jeho „sousedem“. Přesněji řečeno bydlel v domě nedaleko londýnské obchodní tepny Oxford Street hned vedle sídla, kde žil a zemřel rodák z německého města Halle. Přestože je dělí naprosto rozdílné hudební zaměření, spojuje je to, že oba muzikanty si Britové v dobrém slova smyslu „přivlastnili“ a zejména Händela považují za svého skladatele.

Jimi Hendrix

Do centra metropole nad Temží se Hendrix nastěhoval koncem roku 1968. Byt v Brook Street číslo 23 však pronajala jeho tehdejší přítelkyně Kathy Etchinghamová. Ta jej také vybavila novým zařízením včetně záclon a koberců z nedalekého obchodního domu John Lewis.

Pro Hendrixe se byt stal na další tři měsíce jeho základnou, kde poskytoval interview, psal nové skladby a připravoval se na únorový koncert v proslulé londýnské koncertní síni Royal Albert Hall. Z Brook Street to také nebylo daleko do různých hudebních klubů včetně kultovního Marquee.

Hendrixova sbírka

O tom, že v sousedním domě kdysi žil a zemřel Georg Friedrich Händel, zcela jistě věděl. Vždyť si musel povšimnout modré plakety, která již od roku 1952 připomínala, že v sousedním domě žil a zemřel právě Händel. Tato skutečnost jej určitě zaujala a začal se o něj zajímat. Například si v nedalekém obchodě v South Molton Street koupil několik elpíček s nahrávkami Händelova Mesiáše.

Ostatně jeho sbírka elpíček – dával jim přednost před singly – byla proslulá. Spolu s Kathy jich nakoupil nejméně sto. V kolekci přirozeně převažovaly blues, jazz, rock a folk, ale nechyběla ani klasická hudba včetně zmíněného Mesiáše. Velká část této jedinečné sbírky, která je zároveň svědectvím o jeho hudebním vkusu i o tom, jaká hudba na něj měla vliv, je dnes součástí Hendrixova londýnského muzea.

Jeho byt byl uveden do původního stavu, v jakém jej kytarista a zpěvák kdysi opustil. Návštěvník si tak může připomenout neopakovatelnou atmosféru konce šedesátých let minulého století. A Jimi Hendrix si takovou připomínku jistě zaslouží. „Myslel při hře jako nikdo druhý… Jeho improvizace není laškovné probírání se ve strunách, ale vyčerpávající snaha vymyslet něco nového a silného. Málokomu z desítek skvělých světových virtuosů elektrické kytary se podařilo spojit do nerozborného celku hráčské mistrovství, rozpínavost nápadů, písňovou formu a text. Hendrix to ve svých nejlepších albech – Are You Experienced?, Axis: Bold As Love, Cry of Love – dokázal mnohokrát,“ napsal kdysi hudební publicista Jiří Černý.

Jimi Hendrix. byt, Londýn

Dlouhá cesta k muzeu

„Již před druhou světovou válkou se začalo uvažovat o rekonstrukci domu do původního stavu a přeměně na Händelovo muzeum. Ale teprve díky úsilí hudebního kritika Stanleyho Sadieho a jeho ženy Julie Anny dostalo na počátku devadesátých let toto snažení reálné obrysy,“ řekla mi před téměř dvaceti lety tehdejší ředitelka muzea Jacqueline Ridingová. Vznikl trust pro zřízení muzea, jehož prvním úkolem bylo shromáždit potřebné finanční prostředky. Významnou částkou 1,46 milionu liber sice přispěl fond Loterie národního kulturního dědictví, ale dostatečné množství peněz se objevilo na kontě trustu příliš pozdě, po datu, které určil majitel domu. „Teď už může náš projekt zachránit jen zázrak,“ prohlásil tehdy Sadie. Zázrak se ale skutečně o měsíc později stal. Vlastník nabídl trustu pronájem horních pater nejen domu číslo 25, ale i sousedního čísla 23. Smlouva byla podepsána v roce 1999 a již nic nebránilo v rekonstrukci a otevření Händelova muzea o dva roky později.

handel, Londýn

V přízemí obou domů zůstaly luxusní obchody s kosmetikou a značkovými oděvy. Nad nimi však vrzající dřevěné podlahy a schody navozují atmosféru první poloviny 18. století. Umocňují ji také četné oleje a kresby i dokumenty, připomínající Händelovu tvorbu i dobu, ve které žil. Například skladatelův dopis Charlesi Jennensovi, který napsal libreto k Mesiáši, či aranžmá jedné z jeho fug napsané vlastní rukou Wolfganga Amadea Mozarta. Nechybí zde samozřejmě ani cembalo.

„Nevystopovali jsme sice žádný dochovaný Händelův nábytek, ale podařilo se nám získat či zapůjčit mnohé kusy, které jsou podle dokumentů shodné s tehdejším georgiánským zařízením,“ uvedla tehdejší ředitelka muzea. Podle chemické analýzy zdí byla do původního stavu uvedena také malba stěn.    

Stejně se již tehdy analyzovaly i stěny bytu ve vedlejším domě, jejž obýval Hendrix. Od počátku se totiž plánovalo, že i tyto prostory budou uvedeny do stavu z konce šedesátých let. Trvalo to sice dalších patnáct let, ale i tak nemusel rockový hudebník čekat na „své“ muzeum více než dvě stě let jako jeho barokní předchůdce, „soused“ z čísla 25. Modrá plaketa, připomínající Hendrixův pobyt v Brook Street, byla odhalena již v roce 1997.

Hendrix/Händel, dům, Londýn

Händel v mayfair

Barokní skladatel navštívil Londýn poprvé v roce 1710, počátkem následujícího roku sklidila jeho opera Rinaldo obrovské nadšení. Händel, který při jejím provedení hrál na cembalo, byl nazván Orfeem našeho století. Britskou metropoli si natolik oblíbil, že od podzimu 1712 se v ní usadil natrvalo. O jedenáct let později se nastěhoval do tehdy dvoupatrového domu v Brook Street a byl jeho prvním nájemníkem. Usadil se v Mayfair, ve čtvrti pro lepší střední vrstvy. Nerozhodl se tedy pro Soho nebo Covent Garden, kde v jeho době žili mnozí umělci a hudebníci. Krom řady jiných opusů složil v Brook Street Hudbu k ohňostroji, Korunovační hymny, které zkomponoval pro korunovaci krále Jiřího II., a zejména jedno ze svých nejznámějších a nejslavnějších děl – oratorium Mesiáš.

Složil jej během pouhých čtyřiadvaceti dnů v roce 1741, premiéru ale měl Mesiáš v Dublinu roku 1742. Teprve v dalším roce zazněl také v Londýně, ve Westminsterském opatství, kde jej již poté mohli Londýňané každoročně poslouchat v obrovském sborovém a orchestrálním obsazení. „Mrzelo by mne, kdybych své posluchače pouze pobavil, rád bych je totiž učinil lepšími,“ řekl Händel po jednom z uvedení Mesiáše.

Jmi Hendrix, Londýn

Smrt v Londýně

V domě v Brook Street Händel 14. dubna 1759 zemřel. Ještě týž den napsal list Whitehall Evening Post: „Když se včera, na Velký pátek, vrátil z provedení Mesiáše, ulehl do postele a již z ní nevstal.“ Na rozdíl od Händela James Marshall „Jimi“ Hendrix (narozený jako Johnny Allen Hendrix) nezemřel ve svém vlastním bytě či domě. Odešel z tohoto světa předčasně 18. září 1970 v nehostinném pokoji londýnského hotelu Samarkand v dnes velmi populární čtvrti Notting Hill.

Podle některých pamětníků si Hendrix přál být pohřben v britské metropoli, kde prožil své nejlepší tvůrčí období. „Pro mne je Jimi tím největším, co ve hře na kytaru existuje. Považuji ho za stejně důležitého jako Django Reinhardta,“ prohlásil kdysi britský bluesman John Mayall. „Miloval svou kytaru s vášnivostí a nápaditostí Casanovy,“ napsal týdeník Newsweek. Podle britského hudebního producenta Tima Palmera „udělal Hendrix pro elektrickou kytaru to, co španělská Segovia pro kytaru klasickou“.

Poslední přání se Hendrixovi nevyplnilo, má hrob v svém rodném Seattlu na západním pobřeží Spojených států. Zato Händel je pohřben na nejčestnějším možném místě Spojeného království, v londýnském Westminsterském opatství.

autor: Jaroslav Beránek
Spustit audio

Související

Více o tématu