Fantasta z Valašských Klobouků. Vesmírná dobrodružství J. M. Trosky

Literární kritika jeho díla zatracovala, čtenáři je milovali. Co by to bylo za Sci-fi léto na Vltavě, které by nepřipomnělo příběhy J. M. Trosky. Ve vltavském Pokračování za pět minut nás 5. srpna čeká Zápas s nebem...

„A právě když se Smrtonoš chystal k novému skoku, namířil Arne na střed trupu a stisknuv spoušť trhl vodorovným směrem. Démonovo tělo se zlomilo ve dví. Horní část sklesla na plochu, kdežto spodní díl trupu stál pevně na nohou. Teď viděli – hydru! Měli důkaz, že každá částka této příšerné bytosti je samostatně ovládána smysly. ‚Chachachá!‘ třaskal jeho smích jako výstřely. ‚Rozkrájejte mne na kousky! Čím víc jich bude, tím hůř pro vás! Z každého atomu budu nový já!‘ řval. ‚Ukonči, Arne! Což nemůžeš?‘ – ‚Ano, ukončím. Nepřibližujte se!‘ Arne zacílil pistoli na Smrtonošovu hlavu a levicí posunul páčku reostatu.

J. M. Troska, Zápas s nebem

Co následovalo, bylo tak úžasné, že se jim zatajil dech. Na temeni Démonovy hlavy se oslnivě rozzářil vířivý, fialový uzel, podobný kmitům při elektrolytickém svaření. Za ostrého praskotu kroužilo světlo kolem příšerné hlavy, spirálovitě pokračujíc do středu... tančilo vodorovně níže po šíji, ramenou, pleci. Po chvíli Arne vypnul proud. Trup – zmizel. Rozplynul se. Vzduch byl naprosto čistý a na místě, kde paprsky účinkovaly, zela v černé lesklé ploše trychtýřovitá prohlubeň, hladká a lesklá, jakoby vysoustruhovaná.“

Vesmírné Rychlé šípy

Tak tato dramatická pasáž o smrti martského Smrtonoše ve vltavském Pokračování za pět minut nezazní, ale protože si ji mnoho čtenářů pamatuje, nechť alespoň uvede následující článek. I Smrtonoš patří totiž do přibližně osmisetstránkové vesmírné trilogie Zápas s nebem, jejíž autorem je Jan Matzal Troska. Prozaik, kterého nejspíš nebudou všichni znát, neboť science fiction, přiznejme si to, není pro každého, a česká science fiction ze čtyřicátých let minulého století může vyvolávat nedůvěru.

J. M. Troska se narodil v roce 1881 ve Valašských Kloboukách jako Jan Matzal. Přízvisko Troska si přidal ke svému jménu v reakci na Ménierovu chorobu, která jej přinutila jít na odpočinek dříve, než by býval chtěl. A nakonec dosáhl také úřední změny jména. J. M. Troska vystudoval obchodní školu a pracoval jak účetní ve Škodových závodech v Plzni. Postupně vystřídal místa v mnoha strojírnách a slévárnách a vypracoval se až na ředitele strojíren v Bělehradě. Ostatně znalost strojírenství zúročil i při psaní svých knih.

Podstatná část jeho díla, tedy trilogie Kapitán Nemo a trilogie Zápas s nebem, vznikla během druhé světové války. Podruhé romány vyšly v roce 1970, potřetí počátkem devadesátých let. Obě reedice se ke čtenářům dostaly péčí ostravského nakladatelství Profil, ta poslední s působivými ilustracemi Teodora Rotrekla.

Po spisovateli byl pojmenován asteroid hlavního pásu 17776 Troska.

Zápas s nebem přivádí na scénu trojici mladých vědců: Arna Farina, Pavla Horáka a Petra Bradu. Arne je přirozeným vůdcem, který si vždycky ví rady. Navíc má v kapse paprsky smrti, pomocí kterých vyřeší i tu nejzapeklitější potíž. Pavel je rozvážný a moudrý lékař, jehož zákroků je naštěstí třeba jen minimálně. A bručoun Petr je strojař. Všichni tři dohromady tvoří jakousi vesmírnou „rychlošípáckou“ partu, která ve svém Aeronautilu s jiskřící rozsochou brázdí vesmír. Navštěvují nejroztodivnější planety, planetky a asteroidy a setkávají se s neuvěřitelnými živočichy i humanoidy. Někteří jsou hodní, jiní zlí. Někteří jim chtějí ublížit, jiní pomoci a další pomoc sami potřebují.

J. M. Troska, Zápas s nebem

Pavel, Petr a Arne (patří k nim taky kocour Habakuk, který během střetu se Smrtonošem sehraje podstatnou roli) jsou skvělá parta. Když jsem v pubertálním věku hltala jejich vesmírné příhody, bavila jsem se velmi jejich slovními přestřelkami a toužila po takových přátelích. Je neuvěřitelné, do jakých roztodivných světů J. M. Troska své hrdiny posílá, kolik toho byl schopen vymyslet, s jakou pečlivostí a zápalem, který se snadno přenese na čtenáře, popisuje neuvěřitelné stroje a ještě neuvěřitelnější mimozemšťany, kterých je, zdá se, plný vesmír. Pravda, během Troskova holdu elektřině stály zákony fyziky občas v koutě, ale to bylo zjevné spíš v minulém století než v současnosti, kdy dobře víme, že ani fyzikální zákony nejsou neporazitelné. Troska byl zjevně ovlivněn Karlem Čapkem nebo Herbertem G. Wellsem, a především Julesem Vernem. Ale je také veskrze originální – Smrtonoš se dokáže naklonovat, piráti ze Žlutého přízraku používají telepatii a dojde i na koncept meziplanetárního svazu.

Rozsocha jiskří

J. M. Troska, Záhadný ostrov

Ano, romány J. M. Trosky byly určeny mladému čtenáři první poloviny 20. století, ale v této souvislosti si dovolím ocitovat jeden komentář z webové stránky databazeknih.cz. Čtenářka s nickem gladya píše: „Jsem ráda, že Troskovy knížky nepodlehly úplně zubu času a že rozsocha jiskří.“ Aby bylo jasno – bez jiskřící rozsochy s Aeronautilem neodletíte.

Literární kritika díla J. M. Trosky zatracovala, zatímco čtenáři je milovali. Důkazem toho, že jich nebylo a není málo, je například skutečnost, že po spisovateli byl pojmenován asteroid hlavního pásu 17776 Troska, objevený v roce 1998 na Ondřejovské hvězdárně, a že cena, kterou od roku 2005 uděluje český fandom autorům, výtvarníkům a editorům webových sci-fi stránek, se jmenuje Aeronautilus.

Do vltavského Pokračování za pět minut se samozřejmě vešel jen fragment rozsáhlého vesmírného dobrodružství Arna, Pavla a Petra, ale bude stát za to. Prozradit můžeme, že půjde o setkání se Žlutým přízrakem a že v režii Tomáše Soldána uslyšíme ostravského herce Davida Viktoru.