Čtyři knihy Ivana Blatného
Mezi lety 1940 až 1947 vydal brněnský básník Ivan Blatný čtyři sbírky básní: Paní Jitřenka, Melancholické procházky. Tento večer a Hledání přítomného času. Kromě Melancholických procházek, které se dočkaly dvou reedic, sbírky samostatně nikdy znovu nevyšly. Tedy až do letošního listopadu. Jejich vydání se v roce, kdy by Blatný oslavil sté narozeniny, za přispění města Brna zhostily společně nakladatelství Host a Druhé město.
Projekt, nazvaný jednoduše Čtyři knihy, se začal rodit už na konci loňského roku. „Zjistil jsem, že sehnat legendární Melancholické procházky v antikvariátě je téměř nemožné. Napadlo mě proto, že bychom je mohli v souvislosti s blížícím se stým výročím Ivana Blatného vydat znovu. Na vánočním večírku nakladatelství Host jsem v této souvislosti oslovil Martina Reinera, bez jehož účasti by se věc udělat nedala. Martin ale je (a myslím to dobře) megaloman, a tak jsme se začali bavit o vydání hned všech předexilových sbírek,“ popisuje básník, redaktor poezie a art director nakladatelství Host Martin Stöhr.
PAST NA BÁSNÍKA
Blatný svou prvotinu Paní Jitřenka vydal ve svých jednadvaceti letech v roce 1940. Melancholické procházky, které jsou mimo jiné jakýmsi průvodcem městem v tísnivé době okupace a podle Stöhra i univerzální mapou nostalgie a míjení, vyšly o rok později. Následoval existenciální pustotou a tísní naplněný Tento večer z roku 1945.
„Jeho čtvrtá kniha Hledání přítomného času vyšla v nakladatelství Svoboda, a to hlavně proto, že ten rukopis uspěl v jakési soutěži. Byla to ovšem past: když se chtěl v roce 1948 Blatný vrátit ke svému staršímu nakladateli, už nemohl,“ říká Martin Reiner, spisovatel a ředitel nakladatelství Druhé město, jenž se studiem života Blatného dlouhé roky zabývá a vydal o něm v roce 2014 i román Básník, který v témže roce zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku a později získal i Magnesii Literu za Knihu roku.
Blatný byl jako majitel optického krámu s velkým měšťanským bytem ideálním cílem pro ty, kteří v novém režimu „zjednávali spravedlnost“. Mezi mnoha kolegy byl navíc nepříliš oblíbený, jeho básnický osud by byl proto zřejmě v pozdějších letech zpečetěn. O rok později byl ale vyslán do Anglie jako člen tříčlenné delegace Syndikátu československých spisovatelů, odkud se už nikdy nevrátil. V domovině byl označen za zrádce, byl zbaven majetku i občanských práv a jeho knihy přestaly vycházet.
I v Anglii se mu ale vedlo špatně, život v exilu nesl těžce, propukla u něj duševní choroba a od roku 1954 byl umístěn v psychiatrických léčebnách. I tam ale stále psal, v následujících letech však vyšly jeho básně pouze v samizdatu či v kanadském nakladatelství manželů Skvoreckých '68 Publishers -v roce 1979 to byl výbor Stará bydliště, v roce 1987 Pomocná školy Bixley. O tři roky později Blatný zemřel a do rodného Brna se vrátil v roce 1991 až jeho popel.
NEDOSTATKOVÉ ZBOŽÍ
Jeho sbírky se staly kultovními a jako těžce nedostatkové zboží se daly velmi těžko shánět za horentní sumy jen po antikvariátech či aukcích. Nové vydání, které zaštítila brněnská primátorka Markéta Vaňková, tak splácí velký dluh legendárnímu básníkovi Brna a může pomoci jeho básně znovu zprostředkovat širšímu publiku čtenářů. Vychází navíc v nové úpravě Martina T. Peciny a s ilustracemi Lubomíra Jarcovjáka.
„Blatný opravdu byl Básník, což znamená, že kromě psaní nedělal téměř nic. Samotná poezie je tak v jeho příběhu věcí ještě podstatnější než u jiných lidí, kteří píšou a publikují básně. Ještě čtvrt století po sametové revoluci byly přitom běžně dostupné jen tři sbírky, zachycující poměrně malý výsek jeho života. Předloni vyšel velký výbor z poezie poslední dekády Blatného života Jde pražské dítě domů z bia..., mapující dosud neznámou fázi Blatného uměleckého života.
A teď tedy i ty chybějící sbírky předemigrační. Koho Blatného životní příběh zajímá a láká, bude je chtít znát,“ dodává Martin Reiner.
