Šelma z Vinohrad v soukromí i jinde
Letos na Štěpána uplyne padesát let od patrně již nevyjasnitelného úmrtí pianisty, zpěváka, herce, výtvarníka a hlavně geniálního písňového autora Jiřího Šlitra. Do pětačtyřiceti, kdy ho jeho tatínek objevil v ateliéru otráveného plynem, složil víc hitů než většina těch nejúspěšnějších skladatelů za celý život.
Smutné výročí muže, který „moc nemluvil, raději kreslil nebo hrál na klavír“, jak ho charakterizovala jeho přítelkyně Sylva Daníčková, připomíná i výběrové 2CD Jiří Slitr v soukromí i jinde, jež připravil vydavatel a designér Tomáš Padevět.
Stěžejní nahrávkou pečlivě vypraveného dvojalba je remasterovaný záznam premiéry sólového recitálu Jiřího Slitra Ďábel z Vinohrad z 29. září 1966. Záznam představení pořízený na osobní Šlitrův magnetofon vychází vůbec poprvé. Recitál režírovaný Jiřím Menzelem byl tehdy překvapením, slavná dvojice se totiž poprvé rozdělila: zatímco Slitr měl Ďábla z Vinohrad, Jiří Suchý zase Benefici - a o tom, která z těchto her bude mít premiéru první, si prý největší hvězdy té doby hodily korunou.
Pásmo písniček jako Tři tety, Slečna v sedmé řadě, Ukrejvám rozpaky nebo Co jsem měl dnes k obědu, proložená Šlitrovým komickým vyprávěním a monology o živelních katastrofách, jež mohou zasáhnout divadlo, na 2CD doplňují další cenné nahrávky. Vedle písniček na hudbu Jiřího Slitra z archivu Českého rozhlasu (třeba Klokočí v provedení Yvetty Simonové nebo Slunce zhaslo dojetím v interpretaci skvělé Evy Olmerové) je to osm syrových skladeb z archivu rodiny Jiřího Slitra, jež umělec natočil jen tak doma u klavíru.
Za zvukovými unikáty souboru Jiří Slitr v soukromí i jinde nijak nezaostává vybavení bukletu dvojalba. Najdeme tu kresby, oleje i akvarely, jež Slitr pořídil za studií, ale i později v New Yorku nebo Bruselu, cenné fotografie ze Semaforu, s Armstrongem v Lucerně nebo s Hanou Hegerovou v Paříži, ale především ukázky z deníku, který *litroví a jeho mladší sestře Olze vedla maminka. Kronika obsahuje také fotografie a dvě kresby tatínka Josefa.
Zápisky z let 1928-1965, uveřejněné rovněž poprvé, nejsou jen raritou, vládnou kouzlem starosvětského šarmu i úsměvné autenticity. V roce 1931 třeba Pavla *litrová do deníku zaznamenala: „Ve škole je Jiří svědomitý, hned jak přijde domů, dělá si úlohy, pak si vezme nějakou knihu, dá si ji před sebe na stůl, uši zacpe rukama a hned je v říši pohádek. Také rád bádá v přírodopise a s nevšedním zájmem čte vše o šelmách...“