Brexit jsou hlavně emoce
Dříve Jaromír Marek přinášel zprávy pro Český rozhlas především z Asie či z Afriky. Nyní působí jako zahraniční zpravodaj ve Velké Británii. Z hlediska novinařiny teď podle něj není široko daleko místo, které by se Spojenému království vyrovnalo. Kvůli brexitu se sem nyní upírají oči přinejmenším celé Evropy.
Proto se také Marek rozhodl popsat problém brexitu do hloubky, a přitom s nadhledem a navíc přímo z místa dění. A tak vznikla kniha Drama zvané brexit, kterou právě vydal Radioservis.
Co vás vedlo k napsání knihy o brexitu?
Napsat knížku o brexitu jsem rozhodně neměl v plánu. Napadlo mě to až letos na jaře, když se začal odehrávat boj mezi parlamentem a vládou o to, jaký brexit a kdy zařídit, a celé se to začalo komplikovat. Chtěl jsem pochopit širší souvislosti toho, proč Britové hlasovali v referendu tak, jak hlasovali, a najít historické a možná i filozofické, ideové kořeny brexitu. A v tom procesu hledání mně došlo, že je to vlastně téma jako hrom. A že není od věci podívat se pod hladinu těch dějů, a ne jen sledovat pěnu na povrchu.
Vaše kniha je fundovaná, a přesto psaná s humorem. Jaký vy osobně máte pocit z těchto událostí? Žije se ve Velké Británii po referendu o brexitu jinak?
Já jsem do Británie přijel až po referendu, takže nemohu srovnávat. Navíc jsem v jakési sociální bublině, ve slušné části Londýna. Když se ale bavím s lidmi třeba z rumunské nebo bulharské komunity, tak mluví o tom, že u části společnosti cítí, že nejsou příliš vítaní, a že se s negativními reakcemi setkávají často. Já osobně jsem se s ničím podobným nesetkal. Nemám problém diskutovat ani s nejtvrdšími brexitery. Vždycky říkám, že jsem pozorovatel. Brexit je jejich věc. A je to pravda.
V knize uvádíte, že se právě migrace ze střední a východní Evropy výrazně podepsala na rozhodnutí Britů odejít z Evropské unie. To se týká i Česka. Mohl byste to přiblížit?
Británii změnila veliká vlna lidí. Polština je dnes druhý nejčastější jazyk v Británii a rumunština třetí. Za stovky let kolonií sem nepřišel ani zlomek počtu těch, kteří se sem za poslední léta nahrnuli z bývalého východního bloku. Pracovali, ale zároveň dostávali nízké platy, a tak brali různé dávky. Byli prostě jiní. A populisté toho využili. I když bez jejich rukou se dnes už Británie stěží obejde. Vykonávají práce, které by Brit nikdy nedělal.
V knize uvádíte důvody, které občany Velké Británie vedly k tomu, aby hlasovali o odchodu „z Evropy“. Který byl podle vás ten hlavní?
To lze říci těžko, byla to synergie řady faktorů. Důležitá je doba, kdy se hlasovalo - uprostřed migrační krize. Ale řada důvodů doutnala dlouho, třeba odpor vůči novým přistěhovalcům právě z takzvané východní Evropy. Na něm některá média a politici pracovali dlouho.
Dotkne se podle vás brexit i naší republiky?
Určitě, a to nejen ekonomicky. Británie je významný exportní partner. A politicky? Jsem zvědav, jestli britské brexitové drama posílí, nebo oslabí odstředivé tendence uvnitř Unie. Někdy si říkám, co si asi myslí ten, kdo usiluje o vystoupení Česka z EU, když vidí, že si s tím neví rady ani tak tradičně demokratická země, jako je Velká Británie.
S nadsázkou v knize uvádíte, že než se dva lidé seznámí, měli by znát navzájem svůj názor na brexit. Dotkly se spory o brexit i běžného života občanů v Británii?
Určitě. To dělení se projevuje i na nejvyšších místech. Nedávno odešel z kabinetní funkce a snad i z politiky mladší bratr premiéra Borise Johnsona Jo Johnson. Jak řekl, nemohl už vydržet vnitřní rozpor mezi „loajalitou k rodině a obavami o osud země". Nechtěl bych teď vidět, jak to vypadá u Johnsonů, když se u rodičů sejdou na nedělní oběd.
Velké budou jistě finanční dopady brexitu - v Londýně sídlí ústředí řady korporací, jako jsou Shell, Tesco či Vodafone. Uvažuje se o celní unii i po odchodu Británie z Unie. Je právě ekonomická nestabilita pro Brity problémem číslo jedna?
Určitě. O negativních dopadech se mluví hodně a mnozí už je pociťují. Ta dlouhotrvající nejistota byznysu nepomáhá. Ale brexit, to nejsou argumenty, brexit jsou emoce. Jeho příznivci považují varování za zastrašování. A nevěří tomu.
Proč se podle vás brexit zastavil na irské hranici?
Je to takové historické dědictví, které se teď obrací proti Británii. Irský ostrov byl v podstatě kolonií. Dnes je rozdělen na dvě části: britské Severní Irsko a Irskou republiku. Část Irů žijících v britské části se s tím nesmířila a chce se připojit k republice. Před dvaceti lety se obě strany dohodly na smíru a jedním z jeho podmínek je, že hranice zůstane i po brexitu otevřená. Pokud ale odejde Británie z celní unie, musí se zboží přecházející přes hranici nějak kontrolovat. Proto se pořád hledá řešení, jak to celé vyřešit. Brexit je rozhodnutí Angličanů, a ty Irsko prostě nezajímá.
Myslíte si, že k brexitu dojde skutečně posledního října? Anebo se termín ještě posune?
Nevím. V Británii se už asi dva roky říká, že se může stát úplně všechno. A jak se ukazuje, je to pravda.