Amerika ve Zlíně. Příběh vzestupu Baťova města

9. květen 2022

Zlín letos slaví 700 let od první písemné zmínky. Do jeho nejslavnější éry, kdy město bylo Amerikou v českých zemích, nahlédne ve čtvrtek 19. května vltavský Radiodokument.

Na začátku 20. století byl Zlín malé městečko, kde na ulicích kejhaly husy a kdákaly slepice. Pak přišla rodina Baťova a vybudovala ze Zlína moderní město s výškovými budovami, obchodními domy, hotely, kinem, nemocnicí, výtvarnými salony, školami a filmovými ateliéry. Firma Baťa vyrostla v obří obuvnický podnik sdružující výrobu, obchod, dopravu i finančnictví. Červené tovární budovy se staly symbolem národní hrdosti, prosperity a zlínské identity. Také baťovské domky pro zaměstnance firmy představovaly ve své době nadstandardní bydlení. Tomáš Baťa zastával názor, že základem úspěšné práce je estetika prostředí. Prostor, v němž se člověk cítí příjemně.

Naděje průmyslového věku

Když jedeme do Zlína autem, co vidíme? „Když přijíždím směrem od Otrokovic, vidím naprosto nicneříkající globalizovaný svět autosalonů a supermarketů. Ale z opačné strany, když přejedete hřbet kopce třeba od severu, otevře se vám nádherný pohled na továrnu a pravidelnost struktury města. Vidíte budoucnost a naději průmyslového věku,“ říká v dokumentu Petr Stanický, vedoucí ateliéru Design skla na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Památníku Tomáše Bati ve Zlíně, architekt František L. Gahura

„Tomáš Baťa pobýval v Americe v rozmezí let 1900–1905. Byl vizionář, sbíral zkušenosti. Založil tam továrnu, ale nefungovala, tak ji zavřel a vrátil se domů. V Americe se setkal s Fordovými závody, viděl automatizované stroje, pásovou výrobu. Výrobu bot pak měl založenou také na pásové výrobě. Celou výstavbu Zlína koncipoval jako na běžícím pásu. Amerika mu určitě inspirací byla,“ líčí Ladislava Horňáková, vedoucí odborného oddělení Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně.

Památník Tomáše Bati patří k vrcholným dílům zlínského funkcionalismu. Budova navržená městským architektem Františkem Lýdií Gahurou a otevřená v roce 1933 je jednou z nejhodnotnějších památek českého funkcionalismu a vrcholem fenoménu baťovské architektury. Uvnitř je maketa osudného letounu Junkers F 13, ve kterém Tomáš Baťa v roce 1932 krátce po startu zahynul při cestě do švýcarského Möhlinu. Památník je architektonická ikona, vrchol Gahurovy urbanistické tvorby. V podstatě je to mauzoleum, ale nebožtík chybí. Ten leží nahoře nad městem, na Lesním hřbitově. „Gahura neměl architektonické školení, byl sochař, umělec. Baťa ho přesvědčil, aby nejdřív navrhoval domy, protože zaměstnanec musí dobře bydlet a teprve potom může mít i vzletné myšlenky a dívat se na umění,“ vysvětluje Ladislava Horňáková.

Mezi vrcholná díla československé konstruktivistické architektury patří administrativní budova Baťova mrakodrapu.

Mezi vrcholná díla moderní československé konstruktivistické architektury mezi dvěma válkami je administrativní budova Baťova mrakodrapu označená číslem 21. Dokončena byla v roce 1938 podle projektu architekta Vladimíra Karfíka. Jednalo se technologicky o jednu z nejvýznamnějších staveb ve střední Evropě.

S architektkou Jitkou Ressovou jsme natáčeli i v reálu baťovského jednodomku. „Jsme tu každý den od rána do včera. Topíme, větráme, domu to dělá dobře a nám taky. Máme tady ateliér a otevřené hodiny pro veřejnost. V baťovských domcích bylo komfortní bydlení. Kvalita života v nich obrovská,“  říká Jitka Ressová.

Budujeme velký Zlín

Český rozhlas Zlín sídlí v bývalé vile Jana Antonína Bati. Jak se v ní rozhlasákům pracuje? „Tato nádherná vila má zachovaný původní funkcionalistický charakter. Naše rozhlasové materiály jsou uloženy v původním prolamovaném dřevěném nábytku, fungují klíčky, zámky, všechno je funkční. Ve zlínském rozhlase navazujeme na tradici, kterou Baťa přenesl z Fordových závodů: přinášet informace rozhlasem,“ říká šéfredaktorka ČRo Zlín Markéta Janíková.

Čtu nápisy na zdi Baťova závodu: „Budujeme velký Zlín.“ – „Bouráme minulé století.“ –„Neděláme dluhy.“ Baťův podnik byl hnacím motorem města. Baťovské krédo bylo: „Co se hýbe, žije, co stojí, hnije.“ Principem rozhlasového dokumentu Amerika ve Zlíně jsou tak pohyb a dynamika. Osobní zážitek rozhlasového dokumentaristy v přímé interakci s erudovanými zlínskými respondenty. Mozaiku zvukových záběrů města doplní hudba George Gershwina a Ervína Schulhoffa.

autor: Miroslav Buriánek
Spustit audio

Související