5 a 1/2 scénáře Ester Krumbachové v analytické péči Jana Bernarda
Filmový teoretik a historik Jan Bernard v posledních letech vydal několik odborných publikací. A jsou to studie jak se patří důkladné a objemné (kupříkladu Jan Němec. Enfant terrible české nové vlny a Václav Havel a film). Z protagonistů české nové vlny, jimž se věnuje dlouhodobě, se nyní zaměřil na všestrannou Ester Krumbachovou, jež k ní neodmyslitelně patřila, a přesto ve výčtech největších úspěchů českého filmu nebývá jmenována.
Coby editor nazval svou publikaci, vydanou Nakladatelstvím AMU, felliniovsky: 5 a 1/5 scénáře Ester Krumbachové (1923–1996). Krumbachová je ovšem autorkou více scénářů, k oněm v knize zastoupeným lze přiřadit i adaptace literárních předloh. Další scénáře psala ve spolupráci s režiséry, a byla tudíž uváděna jen jako spoluautorka (leč každý scenárista dobře zná nevděčnost své role a o míře pracovního vkladu a dramatické invence každého ze zúčastněných obvykle ví nejvíce příslušný dramaturg).
Obzvláště náročnou prací je takto i zpětná komparace jednotlivých verzí scénářů a v tomto smyslu je editorova práce hodna zvláštního uznání. Skladba množství použitých textů i Bernardova studie vznikaly na základě rešerší autorčiny pozůstalosti. Připomeňme zde, že Krumbachová vytvářela i takzvaně barevné scénáře, tedy kresebné scénosledy pro koncepci filmových mizanscén, na nichž se podílela jako výtvarnice (Všichni dobří rodáci, Valerie a týden divů).
Poučné pro zhodnocení Krumbachové autorského vkladu je obzvláště čtení scénáře Sedmikrásek, v němž se projevuje její sarkastický humor, zhodnocený ve výsledném filmovém tvaru režijní nervností a střihovou úsečností Věry Chytilové, jakož i kameramansko-výtvarnou invencí Jaroslava Kučery. Scénář nerealizovaných popřevratových Sedmikrásek II. je pak zvláštním svědectvím o Krumbachové posunu ke grotesknímu až anarchistickému vidění světa. Svébytnými, povýtce literárním kvalitami se vyznačuje závěrečný „návrh scénáře“ Vstupné.
Důležitou komponentou publikace jsou i připomínky jejího působení na katedře scenáristiky FAMU počátkem devadesátých let, bohémského soubytí s tehdejšími studenty. Též i přiřazení rozhovorů v dobovém tisku, jakož i neobyčejně blízký osobní pohled ve spontánních literárních reflexích jejího synovce vytvářejí protiváhu akademické koncepci publikace, která se tak stává i obrazem Esteřina „lidského profilu“.
Související
-
Ester Krumbachová byla šedou eminencí československého filmu a divadla. Co o ní odhaluje nová kniha?
Saša Michailidis si povídá se spoluautorkou publikace Ester Krumbachová Kateřinou Svatoňovou a filmovým teoretikem Janem Bernardem.
-
Nikdo tak talentovaný jako Ester Krumbachová tu není, říká filmová vědkyně Kateřina Svatoňová
„V době pandemie a válečného stavu se ukazuje, že neumíme číst obrazy. Vizuální gramotnost by se proto měla vyučovat na střední škole,“ řekla ve Vizitce Kateřina Svatoňová.
-
Součástí brněnské výstavy Ester Krumbachová je i unikátní kočičí adopční projekt
Kurátorky výstavy v Domě umění města Brna věnované Ester Krumbachové, jedné z nejvýznamnějších osobností české filmové nové vlny, zahrnuly do expozice kočičí element.
