Zpěvák s „nemocným hlasem“. Od tragické smrti Jiřího Schelingera uplyne čtyřicet let

28. březen 2021

Třináctého dubna si připomeneme čtyřicet let od tragické smrti českého rockového zpěváka a skladatele Jiřího Schelingera. Zároveň šestého března uplynulo sedmdesát let od jeho narození.

Na svět přišel v domku svých prarodičů ve vsi jménem Bousov, rodina však bydlela v pražských Nuslích. O necelý rok později mu přibyl sourozenec Milan. Jejich otec byl učitelem hry na kytaru. Také matka, která kvůli dětem zůstala až do jejich deseti let v domácnosti, měla hudební talent a namísto ukolébavek jim zpívala operní árie. Hudbu tak měli bratři v genech.

Jiří se učil na instalatéra, ale ve druhém ročníku odešel, aby se věnoval kariéře hudebníka. Začínal v roce 1967 v kapele Nothing But Nothing jako kytarista, v té době zpíval jen příležitostně. Skupina ale nikdy živě nevystoupila a časem se rozpadla.

Jistou nevyrovnanost Schelingerovy osobnosti dosvědčuje fakt, že se roku 1968 spolu s kamarádem ocitl ve vazební věznici za vykrádání trafik a falšování faktur. Tam se pokusil o demonstrativní sebevraždu. Následně pobyl chvíli v blázinci, díky čemuž dostal modrou knížku, takže nemusel na vojnu. Soud oba odsoudil jen k podmínce.

Jiří Schelinger v roce 1979

Hrrr na ně...

Schelinger pak krátce pracoval jako kulisák v divadle. Brzy poté se svým originálním chraplavým hlasem nastoupil už jako sólový zpěvák do barové kapely Smaragd, s níž úspěšně objížděl celou republiku. V té době se prvně oženil. Jeho manželka byla o pár let starší a měla již dvě děti. Zpěvákovi porodila dceru, později se ale rozvedli.

Mezitím Schelinger vystřídal další angažmá. Největší úspěch zaznamenal s Faraonem Karla Šípa, který už před jeho příchodem vydal několik bubblegumových singlů a s nímž odjel úspěšné turné v Bulharsku. Krom jednoduchých popěvků s legračními texty jako René, já a Rudolf či Dráty pletací natočil Schelinger s Faraonem svůj první a vlastně i největší hit – baladu Jaroslava Uhlíře s textem Zdeňka Svěráka Holubí dům.

Funkcionářům KSČ byl zpěvákův „nemocný hlas“ trnem v uchu.

Na základě úspěchu této písně Schelingera angažoval bubeník, spoluzakladatel Olympicu, úspěšný textař a zkušený kapelník František Ringo Čech do své skupiny, s níž pak zpěvák zažil své největší úspěchy a vrchol popularity. Spolu si vysnili, že se stanou první československou ryze hardrockovou skupinou. Jejich vzory byli britští Black Sabbath a Deep Purple. Této mety nakonec dosáhli, ale předcházelo tomu několik let poklonkování režimu v podobě vydávání kolovrátkových melodií a převzatých popových věcí.

Funkcionářům KSČ byl totiž zpěvákův „nemocný hlas“ trnem v uchu. Nakonec se ale Čech s Schelingerem dočkali: V roce 1977 vydali LP Hrrr na ně…, kde se zpěvák představil jako vynikající skladatel čistokrevného hard rocku, který je vystřelil na vrchol zdejšího bigbítu. Následovala úspěšná turné v zahraničí (v Polsku předskakovali britským Smokie, šest týdnů strávili jako hlavní hvězdy v SSSR). O dva roky později navázali dalším úspěšným LP Nám se líbí… , jež bylo zčásti tvrdé, ale přitom se na něm objevili hosté z folkrockové scény: houslista Jan Hrubý, hráč na foukací harmoniku Petr Kalandra a další.

Jiří Schelinger (vlevo) se skupinou Majestic v NDR

Toto zjemnění projevu bylo způsobeno vlivem společnosti Regula Pragensis, do níž Schelingera přivedl Viktor Faktor, bratr druhé zpěvákovy manželky a vydavatel samizdatového časopisu Lázeňský host. Pod vlivem nových přátel se Schelinger začal zajímat o náboženství, východní filozofii, mysticismus a vegetariánství. Čech v té době skupinu v dobrém opustil a kapelnictvím pověřil Schelingerova bratra Milana. Zároveň napsal texty pro chystané Schelingerovo album Zemětřesení, které mělo vyjít v roce 1981, ale jež už zpěvák nedokončil.

Z mostu do Dunaje

V pondělí večer 13. dubna 1981 po bujarém alkoholovém večírku, kde nechyběla ani marihuana, v rámci soupeření o přítomnou mladou ženu, skočili dva muži v Bratislavě z mostu do Dunaje. Jedním z nich byl Schelinger, na rozdíl od původce nápadu se do vody vrhl oblečený. Zatímco vyzyvatel podivné soutěže byl o pár hodin později z řeky vyzvednut živ a zdráv, zpěvákovo neživé tělo bylo nalezeno až za měsíc. Po jeho smrti ho přestala hrát rádia, z filmů, v nichž hrál, byl vystříhán a jeho skupina se krátce nato rozpadla.

Po Schelingerově smrti ho přestala hrát rádia, z filmů, v nichž hrál, byl vystříhán a jeho skupina se krátce nato rozpadla.

Obnoveného zájmu se zpěvákova tvorba dočkala až po převratu. Čtyři roky poté vyšlo album Zemětřesení, nahrané vítězi rockové ankety Černá vrána (zpěvu se zde zhostil Aleš Brichta). Roku 1994 se na pultech objevila kniha Petra Bošnakova a zpěvákova bratra Jiří Schelinger: Život a… . Její doplněná verze byla vydána o devět let později. Díky amatérským nahrávkám fanoušků z Schelingerových posledních koncertů se podařilo najít postupně další jeho písně. Proto se část hudebníků z projektu Zemětřesení pod vedením kytaristy Miloše Dodo Doležala k Schelingerově tvorbě po čtvrt století vrátila a předloni natočila (tentokrát se zpěvákem Mladenem Djelmem, jehož hlas se až zázračně podobá hlasu Schelingerovu) Zemětřesení 2.

Ani to však ještě nebylo vše. Letos v lednu vyšlo čtyřskladbové EP s názvem Zemětřesení 2 – Epilog. Jak tedy vidno, charismatický blonďák s „nemocným hlasem“ v srdcích rockových fanoušků žije dál.

autor: Viktor Pípal
Spustit audio

Související