Znovuobjevení Hollarových kreseb

Jeden z nejuznávanějších a nejznámějších českých výtvarníků Václav Hollar (1607-1677) vytvářel nejen pozoruhodné grafiky, ale také skvělé kresby. Právě na tuto méně známou stránku jeho tvorby se zaměřuje výstava nazvaná Václav Hollar a umění kresby, která začíná v pražském Paláci Kinských 22. listopadu a potrvá  až do 23. února.

S tvorbou Václava Hollara jsem se poprvé seznámil přesně před padesáti lety, v roce 1969, a to právě v Paláci Kinských. Od té doby se tam konalo ještě několik dalších výstav prací velkého mistra, naposledy v roce 2007 u příležitosti čtyřstého výročí jeho narození. Dosavadní expozice však představovaly především jeho grafiky. Vždyť jen díky mnohým z nich dnes známe některá ztracená díla starých evropských mistrů, jako byl například německý malíř Adam Elsheimer (1578-1610). Hollarovy reprodukce jsou sice černobílé, ale jsou propracované do nejmenšího detailu, stejně jako originály. Je to, podobně jako u Elsheimera, malé intimní až „zlatnické“ dílo. Stejně intimní jsou většinou i Hollarovy kresby.

Banka plná skic

„Zatímco Hollarovy grafické listy byly v minulosti již několikrát dobře sepsány a zpracovány, kresby zůstávaly poněkud stranou,“ uvedla Alena Volrábová, kurátorka současné výstavy a autorka nejúplnějšího soupisu mistrových kreseb, který předloni vydala Národní galerie Praha. Kniha obsahuje reprodukce 458 kreseb, z nichž alespoň část představuje současná výstava. Ta je vůbec poprvé zaměřena na Hollarovy kresby, na jejich uměleckou kvalitu a význam. Můžeme je tu také porovnávat s kresbami jeho předchůdců, současníků a následovníků, například Jorise Hoefnagela, Matthäuse Meriana staršího či v neposlední řadě Rembrandta van Rijn.

V Hollarově případě jde o skutečně svébytná umělecká díla. Své kresby většinou vytvářel perem a později je jemně koloroval štětcem. V minulosti byly většinou vnímány jako předlohy ke grafickým listům, a proto zůstávaly stranou zájmu. Jak napsala Alena Volrábová, prvním sběratelem svých kreseb byl sám Václav Hollar. „Sestavoval si alba skic - záznamů krajin, měst nebo lidí, jež potkával -, která mu později poskytovala základ pro propracovanější kresby nebo grafiky. Tato alba tedy sloužila jako jakási banka, odkud v případě potřeby čerpal, a někdy tak činil po opravdu dlouhé době,“ uvedla Volrábová. Do této jedinečné banky nyní můžeme v pražském Paláci Kinských nahlédnout.

Exulant v Anglii

I když většinu svého života strávil Václav Hollar v cizině, nikdy se nepřestal považovat za Čecha a mnoho svých grafických listů signoval jako Wenceslaus Hollar Bohemus. Narodil se 13. července 1607 v Soukenické ulici na Novém Městě pražském. Jeho otec Jan byl správním úředníkem, sedm let předtím jej císař Rudolf II. povýšil do šlechtického stavu a měl tak přídomek z Práchně. Když mladý Václav vyrůstal, mohl ještě v Praze zažít doznívání rudolfínského kultu umění a obdivovat precizní iluminace a miniatury. Kopíroval práce uznávaných mistrů malířského umění, především Albrechta Durera, zkoušel i své první krajinářské pohledy. Ovšem otec Jan neviděl jeho umělecké sklony rád a v kreslení mu bránil. To byl také jeden z důvodů, proč Václav ve svých dvaceti letech opustil nejen rodné město, ale i vlast zmítanou třicetiletou válkou.

S první vlnou pobělohorských emigrantů odešel do Německa, kde zůstal téměř deset let. Nejprve pobýval ve Frankfurtu nad Mohanem v prosperující dílně Matthäuse Meridiana, kde si zdokonalil techniku, osvojil si zákony perspektivy i precizní kartografickou práci. Meridianova dílna, v níž se většinou rylo podle cizích předloh, mu však neumožňovala prohlubovat jeho zálibu v krajinomalbě. Brzy proto Frankfurt opustil, krátce působil ve Stuttgartu a roku 1628 odešel do Štrasburku.

Václav Hollar: Dívčí profil v čepci, asi 1635

Rozhodujícím se pro Hollara stal rok 1636, kdy se setkal s anglickým královským vyslancem sirem Thomasem Howardem, hrabětem z Arundelu. Ten pražského rodáka přivedl do Londýna, kde se o pár let později stal učitelem kreslení prince z Walesu, pozdějšího krále Karla II. Po restauraci Stuartovců se stal dvorním kreslířem. Doba jeho největší slávy je tak spojena s Londýnem, kde vytvořil nepřeberné množství pohledů na město. Jen díky HoNarovým rytinám dnes známe mnohé stavby, které lehly popelem při Velkém požáru Londýna v roce 1666. Replika slavného shakespearovského divadla Globe tak mohla být na konci minulého století věrně postavena právě podle jeho precizních kreseb. Londýn kreslil často z věže katedrály v Southwarku, v jejíž postranní lodi je od roku 1983 Hollarova pamětní deska, na níž je mimo jiné nápis „Exulant z Čech - umělec v Anglii“. Plaketu vytvořil jiný český exulant - sochař František Bělský.

Londýnský dluh

Přestože je Hollarovo dílo neodmyslitelně spojené s Londýnem, neuspořádala žádná z tamních galerií samostatnou výstavu jeho tvorby již desítky let. A to ani v roce 2007, kdy jsme si připomínali čtyřsté výročí Hollarova narození a zároveň tři sta třicet let od chvíle, kdy v Londýně zemřel. Stalo se to 25. března 1677.

Mistrovy grafiky se tak objevovaly jen jako doplněk výstav, které třeba galerie Tate Britain věnovala Holbeinovi či van Dyckovi. Občas jeho práce vystavuje také Queen's Gallery, ale rovněž jen jako „přívažek“ expozic věnovaných jiným malířům. Většina Londýňanů přitom Hollarovy kresby a grafiky kupodivu zná - přinejmenším reprodukci jeho rytiny Toweru na tašce z obchodu se suvenýry tohoto královského hradu. Už ale jen málokdo z nich ví, že je vytvořil umělec z Čech a jak se jmenoval.

Skuteční znalci však o Hollarovi nejen dobře vědí, ale jeho pohledy na Londýn přímo obdivují. Považují je za nejlepší obrazové svědectví o metropoli nad Temží ze 17. století. Mezi ně patří i anglický spisovatel, Londýňan Peter Ackroyd, který mimo jiné napsal: „Hollarova nejsilněji provedená rytina je zřejmě nejhezčí a nejharmoničtější ze všech londýnských panoramat. V jeho tvorbě se Londýn stává světovým velkoměstem, v němž jsou horizonty téměř neviditelné. Umělec zaujímá svou pozici na střeše kostela na jižním břehu Temže, takže v prvním plánu rytiny je shluk střech a průčelí domů na předmostí London Bridge. Komíny a okna, střechy z tašek i dřeva naznačují masivní přítomnost města, které již vyrůstalo v jižním cípu. Na Temži je téměř osmdesát velkých lodí a nespočetné množství bárek, samotná řeka vytváří velkou plochu světla a prostoru, což propůjčuje Londýnu monumentální rozměr.“ To však nic nemění na tom, že Londýn a jeho galerie a muzea mají vůči Hollarovi velký dluh.

Naposledy za války

Hollarovy kresby a grafiky provedené do nejmenšího detailu mohly přinést vzácné chvíle radosti Londýňanům alespoň uprostřed druhé světové války. Československý ústav, sídlící v centru metropole na Grosvenor Place, totiž v dubnu 1942 uspořádal výstavu, která představila více než sto deset Hollarových děl, nechyběl ani jeho Pohled na Prahu z roku 1635. Kresby a rytiny si organizátoři výstavy zapůjčili z Královské knihovny ve Windsoru, Ashmoleova muzea v Oxfordu a od řady soukromých sběratelů.

„Realista Hollar objevuje nám svět drobných i velkých hraček lidských, hraček i hříček přírodních a skládá z nich jeviště oné veliké hry, v níž hrají úlohy postavy mnohdy nad jeho i naše poměry: králové a královny, šlechtici a rytíři, světové metropole a válečné stroje, tisíc a jeden pohled na život a svět, bystrým okem, pečlivou a dovednou rukou a něžným citem rozvážený, rozměřený, potěžkaný,“ napsal o Hollarově tvorbě v předvečer výstavy týdeník Čechoslovák, vydávaný za války v Londýně.

Výstavu si ve čtvrtek dopoledne 23. dubna prohlédla i královna Alžběta, manželka britského krále Jiřího VI. Expozicí ji provedli prezident Edvard Beneš s chotí Hanou. Návštěvu Jejího Veličenstva zaznamenal druhý den ve své pravidelné, dodnes vycházející rubrice Court Circular deník The Times. K londýnské výstavě byl vydán neilustrovaný katalog (ve svém archivu ho má například Tate Gallery) a publikace spisovatele a historika umění Johannesa Urzidila nazvaná Hollar: A Czech Emigré in England.

Věřím, že se i já jednou dočkám samostatné Hollarovy výstavy v Londýně. Třeba v Britském muzeu, jež vlastní velkou sbírku jeho prací, z níž v roce 2012 vystavilo „jen“ zvětšenou reprodukci Velkého pohledu na Londýn z roku 1647, a to v úvodním sálu expozice Shakespeare - Svět na jevišti. Svůj vlastní svět v podobě samostatné výstavy by si tu Hollar jistě zasloužil. Vždyť muzeum jiné poklady ze své bohaté kolekce grafik a kreseb pravidelně představuje. Je to však možná i dluh našich institucí, například Českého centra v Londýně, že nedokážou lépe Hollarovo dílo v jeho druhé vlasti „prodat“. Je tak jen dobře, že Hollarovo rodné město na něj nezapomíná a následující tři měsíce můžeme v Paláci Kinských obdivovat jeho kresby.