Zlobil a bude zlobit dál...

23. červen 2019

Asi jsem nebyl sám, kdo se zájmem čekal ve vysílání na jeho trefné glosy. A přestože ne vždy jsem se vším souhlasil, jeho styl mne bavil. Jiří Stránský byl rozhodně tím nejoriginálnějším a nejsvéráznějším mluvčím na vlnách Českého rozhlasu.

Glosy si četl sám s energií mladíka a o jevech či lidech, jež ho štvali, mluvil bez servítků. Však také jednu z těch glos nazval Budu zlobit dál. Myslím, že to bude platit i po jeho nedávné smrti. Literární i osobní svědectví spisovatele Jiřího Stránského o zločinech komunismu budou i dál nepohodlné. Nejen pro komunisty samotné či jejich dnešní následovatele různých barev a nových totalitních tendencí. Napořád bude usvědčovat českou postkomunistickou společnost z lhostejnosti, s jakou udělila generální pardon rudým zločincům a zachovala se k jejich obětem.
V posledních glosách neúprosný mikrofon prozradil, že se jeho zdravotní stav horší. Hlas, kdysi pevný a burácivý, byl teď útlý a dyšný. A když už se mu dech nedostával, odpověděl v nemocnici na otázku, na co je alergický: na komunisty.
Dosaďme si za to protivné slovo ještě další: na nespravedlnost, na bezpráví. I tak lze číst jeho příběhy.
Přestože v rozhlase působil Stránský především jako publicista a celý život usiloval o přízeň jiného média, totiž filmu, najdeme jeho jméno i u nemnoha snímků uměleckého slova. A ve své nabídce je má i Radiotéka.
Štěstí, tak nazval svou první sbírku povídek z prostředí jáchymovských lágrů. Vyjít měla už v roce 1969, ale normalizátoři dali náklad do stoupy. V povídkách Stránský zachytil realitu každodenního života vězňů, kterou měl sám zažitou.
Zvěčnil postavy spoluvězňů a jejich trýznitelů bachařů, jež sám poznal. A ukázal, že i v prostředí brutality mohli vězni zažívat prchavé okamžiky štěstí. Několik povídek ze souboru si vybral v roce 2000 režisér Josef Henke a natočil je jako dramatizovanou četbu v elitním hereckém obsazení: Mimo jiné uslyšíte Stanislava Zindulku, Jaroslava Kepku či Petra Haničince.
Námět k Baladě o pilotovi si Jiří Stránský přinesl z trestaneckého tábora. Mezi vězni potkal řadu pilotů sloužících za války ve Velké Británii. Od letců slyšel Stránský poprvé jméno pilota Karla Balíka, který po válce tragicky zemřel při letecké nehodě. To ještě netušil, že po návratu z lágru se pilotova dcera stane jeho ženou. Po více než padesáti letech Stránský v archivech rekonstruoval příčiny tchánovy smrti. Stal se obětí komunistů a sovětské tajné služby, jež se před únorovým pučem zbavovaly nepohodlných lidí.
Novelu natočil v roce 2013 ve studiu v Českých Budějovicích režisér Luboš Koníř, který si přizval ke spolupráci herce, pro něhož létání bylo celoživotní vášní, Luďka Munzara.
Desetidílná četba z knihy Perlorodky představuje Stránského jako úspěšného autora pro děti. V dobrodružném příběhu třináctiletého Ivana, který na útěku z dětského domova nalezne oporu ve skautském oddíle, pracuje s osvědčenými tématy, jakými jsou v jeho díle solidarita a přátelství.

autor: Hynek Pekárek
Spustit audio

Více o tématu